Gerylla01

Fool if you think it's over

Kapitola 2.

Souhlas Enahmy se mi podařilo získat, takže směle přidávám další kapitolku.
-----------------------------------------------------------------------------

„Snape! SNAPE! Vstávejte!“

 

Snape potlačil zívnutí a otevřel oči, aby se podíval na muže, který s ním tak šíleně třepal. Nebylo nějak překvapivé, že to byl Potter – samozřejmě, byli totiž v tom spratkově bytě kdesi v Austrálii, a před několika hodinami ho Potter odzbroji a...

 

„Pottere,“ náhle byl úplně vzhůru. „Vrať mi moji hůlku!“

 

K jeho překvapení měl svou hůlku náhle zpět v ruce, zatímco se ve spěchu oblékal.

 

„Musíme zmizet. Hned. Jsem rád, že jste spal ve svém obvyklém oblečení.“

 

Snape se chystal otevřít ústa aby tomu neomalenci něco řekl, ale všiml si, že má Potter pravdu. Skutečně měl na sobě své mudlovské šaty, jenom mu chyběly boty, jak ležel na tom naprosto strašném gauči. Kniha stále ležela na jeho hrudi. Pak se podíval na staré hodinky po dědovi, a musel vzteky zařvat.

 

„Jsou dvě hodiny ráno! Co si myslíš, že děláš?“

 

Potter se na něj podíval.

 

„Pokuste se nekřičet, Snape. Měli bychom odejít co nejdříve. Oni zde každou chvílí budou.“

 

„Oni?“

 

„Smrtijedi,“ odpověděl podrážděně Potter. „Použil jsem magii. Mohou to zjistit. Budou zde jakmile získají oprávnění pro přemístění do země. To znamená, že zde mohou být každým okamžikem.“

 

Austrálie byla obklopena kouzly proti přemístění, protože kouzelníci z celého světa měli tendence utíkat do této země v případě nouze, a po nějaké době chtělo místní ministerstvo získat kontrolu nad unáhleným přistěhovalectvím, proto vytvořilo kouzla, která mapovala magii kouzelníků v zemi. To byl jediný důvod, proč ještě žijí, uvažoval Snape. Pokud by Voldemort a jeho poskokové byli schopní přemístit se do Austrálie, už teď by byli mrtví. Ale v Potterovi se probudil nějaký šestý smysl, že je čas prchnout.

 

„Aha,“ řekl Snape a odložil knihu na noční stolek. Potter ji chňapnul a o pár kroků couvnul. Jeho tvář byla zkřivená bolestí a smutkem, že ho Snapeovi bylo skoro líto. Takže ty stopy po slzách byly toho spratka. Ale brzy ten soucitný pocit setřásl. Obrátil svou pozornost zpět ke svým botám.

 

„Je to..“ začal Snape poté, co se obul, ale větu nedokončil.

 

„Expelliarmus!“ vykřikl někdo a jeho hůlka mu ihned vylétla z ruky. V příštím okamžiku se místnost ponořila do tmy a Snape vnímal, že Potter hodil stojací lampu ve směru předchozího hlasu a cítil, jak mu Potter sevřel ruku a táhl ho směrem k ložnici. Následoval toho spratka v náhlém rozhodnutí důvěřovat jeho instinktům. Ostatně byl to jeho byt.

 

Někdo po dopadu lampy zaklel a Snape věděl, že mají malou výhodu, dokud se Smrtijed ve tmě lampy nezbaví. Ušklíbl se. Brumbál nechtěl Pottera pro nic za nic. Dokonce i bez hůlky byl docela schopný – jako předchozí večer.

 

Bum!

 

Prásk!

 

Zepředu zazněl nezaměnitelný zvuk dvou bojujících a Snape zadržel dech. Útočníci byli minimálně dva a oni byli jen dva a navíc Potter neměl hůlku... prostě smůla. Snape zaslechl hlasité spílání z Potterova směru, a tma zmizela. První útočník si nakonec vzpomněl na kouzlo Lumos a byli odhaleni. Snape vyskočil na nohy a hledal útočiště za křeslem, zatímco Potter chytil druhého muže a otočil ho, takže příští kletba jeho kolegy zasáhla jeho místo toho spratka. Ten pohyb byl bezpochyby profesionální, Potter totiž absolvoval zrychlený Obranný kurz. Nastala opět tma, protože nikdo nedokázal udržel dva druhy magie současně. Snape slyšel, jak Potter upustil svůj mrtvý štít – smrtijeda – na zem a chytl ho opět beze slova za ruku. Ten spratek dokonce ani nezkusil hledat hůlku toho mrtvého. Kolem nich prolétávaly další kletby a hůlka jednoduše nestála za to, aby kvůli ní riskovali život. Takže Snape jen ze zvyku protočil oči, ale neprotestoval. Po chvilce stáli v malé místnosti, za sebou zavřené dveře. Potter otevřel okno a pokynul Snapeovi ven.

 

„Měli bychom získat hůlku,“ reptal Snape a podíval se na spratka. Místnost byla příliš tmavá, takže jeho pohled postrádal svůj účel. Potter si lhostejně odfrkl.

 

„Tak se vraťte, pokud chcete,“ procedil skrz zuby. „Já dávám přednost životu před hůlkou.“

 

Snape se na Pottera naštvaně podíval (opět bez jakéhokoliv výsledku), ale mladší muž jen pokrčil rameny a bez dalšího slova vylezl ven. Snape si tiše povzdechl a následoval ho. Při lezení z jednoho okna do druhého proklínal Brumbála a celý Řád a každého, kdo souhlasil s tím starým šílencem, že by Pottera měl najít.

 

Někde ve tmě se otevřely dveře, Potter se zastavil u okna a zatlačil do něj. Naštěstí nebylo zamčené, takže brzy stáli v malém pokoji, v jiném bytě a okno se za nimi tiše zavřelo. Ale Potter ještě nepromluvil, jen otevřel dveře pokoje a vedl Snapea jiným, ale dost podobným bytem. Byli tak opatrní, že se obyvatelé ani nestačili probudit, když jejich byt opustili. Jedinou stopou jejich přítomnosti byly zavřené, ale nezamčené dveře.

 

Když byli na ulici, Potter šel tak rychle, že téměř běžel. Na chvilku Snape pomyslel na vzdor, ale pak proklel ředitele pro jeho nápad poslat ho, aby přivedl toho spratka, a znovu mladíka následoval. ,Cítím se jako loutka, ‘ pomyslel si trpce. ,Jako loutka Harryho Pottera.‘

 

Z bytu, který právě opustili, zazněl hlasitý výbuch a ve vzduchu nad Potterovým bytem se objevila odporná značka tolika hříchů a bolesti: Znamení zla. Mladý muž zbledl, jak se díval na lebku a hada, ale pak se otočil a pokračoval ve svém útěku od předchozího života.

 

„Musíme do Perthu,“ byla Potterova první věta, když byli už docela daleko, a jeho obličej nabyl opět normální barvy. „Tam žijí moji jediní kouzelničtí známí v této zemi.“

 

Snape se cítil, jako by ho někdo praštil něčím těžkým do hlavy.

 

„Perth? Zbláznil ses, Pottere? To je na druhé straně téhle zatracené země!“

 

Potter si unaveně protřel oči a povzdechl si.

 

„To je jediný způsob, jak můžete získat hůlku a vrátit se do Británie letaxem nebo se přemísnit. Můžete také samozřejmě letět, ale nemyslím si, že by bylo příliš bezpečné vydat se na tak dlouhou cestu bez hůlky, a zvlášť po tom setkání v mém bytě...“

 

Snape na chvíli nemohl říct ani slovo.

 

„A co ty?“ vyštěkl zlostně.

 

„To není vaše starost, Snape. Můžete jít domů a podat zprávu Brumbálovi, že jste splnil svůj úkol. Zatáhl jste mě opět do této nesmyslné války.“

 

„JÁ? Byl jsi to ty, kdo ukradl moji hůlku!“

 

„A vy, kdo mě škrtil a nenechal na pokoji!“

 

Zírali na sebe navzájem s nenávistí v očích, ale nakonec to byl Harry, kdo unaveně mávl rukou.

 

„Tak dobře, dávejte mi to za vinu, pokud vám to udělá radost. Ale nyní se musíme co nejdříve dostat na letiště, je to nejrychlejší způsob...“

 

„Nemyslím si, že v tuto nemožnou hodinu je možné najít nějaké lety. Je půl třetí,“ prohodil Snape a Harry přikývl.

 

„Máte pravdu. Měli bychom najít nějaké místo, kde zůstaneme do rána.“

 

„Co třeba hospoda?“ zeptal se k Harryho údivu Snape.

 

„Hospoda? V této době v noci?“

 

Snape se ušklíbl.

 

„Otevřené hospody je možné najít kdykoli, jen se musí hledat na těch správných místech.“

Potter si protřel oči a přikývl.

 

„Dobře. Pak mě tedy veďte, protože jsem si jist, že já žádné hospody v této oblasti neznám.“

 

Harry byl docela překvapený, když Snape skutečně našel otevřenou hospodu. Tím se to ulehčilo, alespoň nemuseli strávit zbývající hodiny na ulici. Cítil se neuvěřitelně unavený: jeho život, jeho celý život byl zpřetrhán – znovu- , a náhle byl vděčný svým instinktům, které ho donutily dát si do kapsy svazek Yeatse, a nyní, řízen neznámým pocitem, ho vyndal zamyšleně pohladil obal.

 

Na chvíli byly jeho pocity tak intenzivní, že se téměř udusil. Měl to nechat za sebou, spolu s ostatními věcmi, které měl ještě před hodinou. Snad by to bylo nejlepší. Opustit starý život a začít nový, bez bolestných vzpomínek, ale nyní, s Yeatsem v ruce, nemohl si pomoct a sevřel ten svazek tak pevně, až mu zbělaly klouby na ruce.

 

Nestaral se o to, co si o něm Snape pomyslí, když tam tak seděl a tiskl starou knihu. Ve skutečnosti se o Snapea vůbec nezajímal. Nebyla to jenom chyba toho mizery, že byli nalezeni: i on sám měl být opatrnější. Docela zapomněl, že ho druhý muž otravuje, protože nyní seděli téměř ve svorném tichu, jako dva přátelé: Snape pil pivo, zatímco Harry si místo toho vybral čaj. Snape byl ten, kdo přinesl jejich pití, a po několika minutách tiše promluvil-

 

„Nemyslím, že můžeme letět letadlem, Pottere. V rádiu právě říkali, že policie našla v tvém bytě toho mrtvého smrtijeda a teď jdou po tobě.“

 

Snapeova slova způsobila jen další vlnu bolesti. Jeho život byl náhle vzhůru nohama.

 

„Ach, ne,“ zanaříkal a roztržitě přejel prstem po obalu knihy. „Takže teď jsem pěkně v prdeli. Přesně jako kdybych byl zpět v Británii. Není to zvláštní?“ zeptal se náhle a podíval se na Snapea. „Vždycky když vás potkám, dostanu se do centra dění. Možná tím magnetem na problémy nejsem já, ale vy.“

 

„Pottere,“ zavrčel Snape, ale Harry se nelekl.

 

„Nějaké nápady, Snape?“ zeptal se místo toho drze.

 

„O čem, Pottere?“

 

„Co můžeme teď dělat? V každém případě se musíme dostat do Perthu. Bez hůlky proti nim nemám šanci, a vy se musíte dostat domů.“

 

„Měli bychom tu někoho najít.“

 

„Jen to zkuste,“ pokrčil rameny Harry. „Ale varuji vás, Sydney je příliš velké na takové nejisté dobrodružství. Vaše šance najít zde nějaké místní kouzelníky jsou menší, než vaše šance natrefit na některého z vašich starých dobrých kolegů...“

 

„Pottere!“ Snape trhnul hlavou a zašklebil se, až odhalil zuby.

 

Harry se uculil a pokrčil rameny.

 

„Co je? Popíráte zřejmé, Snape?“

 

V příštím okamžiku se Snape naklonil přes stůl, popadl Harryho za límec, a nenávistně mu plivl do tváře. „Ty malej hajzlíku, měl bys radši držet hubu! Tvá blbost skoro zabila další osobu, mě, abych byl přesný, a já se to rozhodl nerozmazávat, ale tvé chování...“ zatřásl Harrym „mě nutí myslet si, že si zatraceně nezasloužíš, aby lidé kolem tebe umírali, jen abys byl v bezpečí...“

 

Vtom si Harryho pěst našla cestu ke Snapeovu nosu (opět) a starší muž se zapotácel bolestí, držíc si svůj krvácející nos. Harry, napodobujíc Snapeův předchozí pohyb, si ho přitáhl blíž za límec.

 

„Je to satanův prohřešek, Snape, nemyslíš? Ty jsi byl smrtijedem, ne já, ty jsi byl ten, kdo mučil a zabíjel lidi, tak jak se opovažuješ obvinit mě z toho, že jsem bezstarostný a prakticky vrah mých přátel?“ pustil staršího muže, a ten dosedl zpět do židle.

 

Snape pozvedl hlavu, jeho oči pálily vyvolanou nenávistí.

 

„Nikdy jsem nikoho nezabil, Pottere. Nikdy,“ zasyčel a přitlačil si kapesník ke tváři. Harry se krátce ostře zasmál.

 

„Ne?“ zeptal se výsměšně. „To je vtip tohoto století!“

 

Snapeovy oči se nenávistně zaleskly. „Ne. A nikdo, opakuji, nikdo kvůli mě nezemřel. Je to právě naopak, ty usmrkaný protivný blbče. Zachránil jsem ve svém životě více lidí, než si vůbec dokážeš představit!“

 

„Oh, taková dojemná pohádka, Srabusi. Ale doufám, že si nemyslíš, že tomu uvěřím. Vím o tobě docela hodně věcí. Vím o Voldemortových způsobech zasvěcení... Jsou poněkud krvavé...“

 

K Harryho údivu přestal Snape argumentovat, jen pokrčil rameny.

 

„Nepotřebuji, abys mi věřil. Ty, který jsi zabil svého nejlepšího kamaráda...“

 

To byla rána pod pás. Harry zbledl.

 

„Snape, vůbec nic nevíte o tom... že...“

 

„Překvapující jazykové schopnosti,“ ušklíbl se Snape a vypadal docela strašidelně, s krví stále vytékající z jeho nosu.

 

Harry se snažil získat zpět svou vyrovnanost. Tohoto rána zašel příliš daleko, věděl to. Neměl ztratit svou sebekontrolu jen kvůli Snapeovým posměšným poznámkám. – nebo mu alespoň neměl odpovídat. Ale nemohl si pomoct, štvalo ho, jak Brumbál tomu mizerovi nadržoval, byla to nespravedlnost.

 

Náhle se rozhodl, položil svůj hrnek na stůl a vstal. Nechtěl zůstat se Snapem pod jednou střechou. Potřeboval vypadnout, odejít od toho nejnenáviděnějšího člověka co nejdál a co nejdřív. Takže ho nechal beze slova za sebou, a vyběhl z hospody. Jakmile byl na ulici, skoro se zhroutil, ale nenechal slabost, aby ho ovládla, šel dál, srdce mu divoce bilo – Snapeova slova ho užírala. „... nikdy jsi neocenil, že lidé kolem tebe umírali, hlavně že jsi byl v bezpečí...“ Absolutní křivda, celý jeho život, a tenhle muž ani neváhal to proti němu použít. Jeho přátelé... Oh, to bolelo.

 

„Hermiono,“ zavolal tiše a cítil horké slzy, jak mu stékají po tvářích. „Hermiono, Rone...miláčku... Miláčku “ Ty zářící oči, dívající se na něj, úsměv, to uklidňující objetí... Jejich společné sny o tichém, klidném domově na venkově, s dětmi a psy – to všechno bylo náhle ztraceno, Ronovy oči byly prázdné jako oči kohokoli, kdo se střetnul s kletbou – jeho sny byly zničeny a jeho život toho dne vyhasnul a nikdy se nevrátil.

 

Žádné děti, žádní psi, žádný dům na venkově, žádný klid a především – žádná láska.

 

A Snape prostě přišel a hodil mu to do tváře. Harry udělal opravdu vše, aby je mohl všechny ochránit. To nebyla jeho chyba, že zemřeli.

 

Už se nemohl starat o své okolí, a také se nestaral: ve skutečnosti si přál, aby tu Voldemort byl a ukončil to utrpení, které se nazývalo jeho životem, rychlou nepromíjitelnou kletbou, a on by mohl vstoupit do dalšího dobrodružství – pokud měl Brumbál pravdu. Nevěděl, jestli může tomu starému nepoctivému muži v takto závažné věci věřit, když ho zradil víckrát, než by mohl spočítat.

 

Z jeho myšlenek ho vytáhlo bolestivé trhnutí. Silná ruka ho chytla za rameno a donutila otočit se. Harry slyšel lehký povzdech, ještě než se na útočníka podíval (ačkoli jeho identitu dobře znal).

 

„Pottere, pojď zpět do té hospody.“ Byl to příkaz, ale Harry už nebyl student toho mizery – jakoby se snad řídil jeho příkazy ještě ve škole.

 

„Nechte mě na pokoji, Snape. Udělal jste, co jste měl. Voldemort je tady, nebo tu za krátkou dobu bude, a já se s ním setkám. Nevrátím se. Běžte.“

 

„Nehraj divadlo, Pottere. Nehodí se k tobě.“

 

„Pusť mé rameno, mizero,“ ucuknul Harry.

 

„Ne, Pottere.“

 

„Proč ne? Nemůžeš mě donutit abych dělal co chceš, ne snad?“

 

Harry věděl, že má pravdu. Snape ho pustil. Harry přikývl a otočil se.

 

„Pak tedy nazdar. Jsem absolutně nespokojený, že jsem tě potkal.“

 

Snape udělal váhavý krok jeho směrem. „Pottere, počkej.“

 

„Ne.“

 

„Pottere!“

 

„Ne!“ Harry zrychlil, ale stále ještě mohl slyšet Snapea za sebou. Zamračil se. Copak ho ten člověk nikdy nenechá být?

 

„Zapomněl sis svoji knihu v hospodě.“

 

Sakra. Harry sevřel čelisti, ale neotočil se.

 

Nepotřebuje ji. Už ne. Patří k minulosti. A tu už nikdy nemůže vrátit.

 

Skoro běžel. Snapeovy kroky stále zněly tak blízko.

 

Proč mě ten mizera nenechá na pokoji?

 

„Pottere, zastav, prosím,“ sípavě. Snape mohl sotva dýchat kvůli zraněnému nosu. Náhle do něj udeřila vlna viny. Potřásl hlavou a otočil se.

 

Mužův obličej byl pořádně špinavý. Sražená krev pokrývala celou spodní část obličeje, vypadal jako upír po krmení. Ale Harry si ten pohled neužíval.

 

Někde hluboko uvnitř věděl, že ten muž měl pravdu. Jeho zapomnětlivost Snapea málem zabila, a ten muž se o tom nezmiňoval, dokud se mu nezačal posmívat kvůli minulosti. Svěsil ruce a zadíval se muži přímo do očí.

 

„Pottere, podívej...“ Snape nedopověděl, protože ho Harry přerušil.

 

„Snape, omlouvám se. Bylo to ode mě hrubé,“ mávnul ke Snapeově nosu. Snape mimoděk couvnul.

 

„Neměl jsem říkat to o panu Weasleym, předpokládám,“ promluvil nejistě.

 

Nějakou dobu tam jen tak stáli. Nakonec Harry přikývl a mávnul na Snapea, který šel za ním. Zanedlouho stáli před obchodem. Harry vešel dovnitř a naznačil Snapeovi, aby zůstal venku. Brzy se vrátil.

 

„Pojďme na nějaké méně otevřené místo,“ zamumlal mladý muž. Až v temnější uličce Harry vytáhl láhev vody a kapesník. „Umyji vám krev z tváře. V tomhle stavu nevypadáte moc reprezentativně.“

 

Snape něco zavrčel, ale nechal Harryho, aby krev smyl.

 

„Neměl jsem vás praštit,“ řekl, když skončil.

 

Snape neodpověděl, ani nekývnul, jen Harrymu podal knihu.

 

„Díky,“ zamumlal.

 

„Měl by sis taky očistit obličej,“ poznamenal tiše Snape. Ale když se Harry nepohnul, vzal kapesník a vodu a otřel mu tvář.

 

Harry byl tak rozpačitý, že nemohl vyslovit ani slovo, jen tam stál jako solný sloup, dokud Snape znovu nepromluvil. „Měli bychom najít způsob, jak se dostat do Perthu,“ řekl neutrálním tónem, za který byl Harry vděčný.

 

„Myslím, že bychom si měli pronajmout auto,“ odpověděl nejistě. „Ale nemyslím si, že bych to mohl udělat já, se svým současným pasem - oh... a měli bychom něco udělat s mojí... er... identitou.“

 

„Brumbál mi poskytl nějaké falešné doklady,“ Snape vytáhl obálku se dvěma pasy. „Pro situaci, jako je tato. Jediné, co musíš udělat, je nandat si tyhle kontaktní čočky a ... nechat si trochu narůst vlasy. To by mělo změnit celý tvůj vzhled.“

 

„Jste si jistý, že to bude fungovat?“ podíval se na něj Harry nedůvěřivě.

 

„Proč?“ Snape svraštil obočí. „Neznám žádné lepší řešení.“

 

„Nevěřím Brumbálovi,“ řekl hořce Harry. Snape nepromluvil, jen se na něj netrpělivě díval. Nakonec Harry zavrčel. „Pokud to chcete vědět, byl to on, kdo zabil Rona. On a ne má neopatrnost.“

Poslední komentáře
04.01.2012 01:10:20: Na môj vkus sa hádajú až príliš, neznášam keď sa veci riešia hrubou silou.Ale uvidím ako to bude pok...
31.01.2009 17:34:32: Překlad opravdu perfektní. Povídka zatím jednoznačně zajímavá. Niv podobného jsem ještě nečetla, jen...
28.09.2008 10:10:38: Vynikajúci preklad. Máš šťastie, že Enahma je autorka, čo si váži preklady svoji diel. Dúfam, že tam...
07.09.2008 13:22:54: Musím přiznat, že na můj vkus je tahle povídka možná moc melancholická. Ale když už jsem začala, tak...