Gerylla01

Fool if you think it's over

Kapitola 3.

Snape na něj překvapeně zíral a ani se to nesnažil skrýt.

 

„Pottere, podívej, i přesto co jsem řekl, tě neobviňuji, stejně jako ti nedávají vinu Weasleyovi, takže není třeba, abys vinil sebe nebo kohokoli jiného...“

 

Potter vyzývavě zdvihl bradu: bylo to gesto, které vždy Snapea tak štvalo. Někde hluboko ve své mysli cítil zlostné víření, ačkoli se ho snažil potlačit.

 

„Nic o té noci nevíte, Snape,“ řekl ten fracek, ale náhle změnil téma. „Takže co jste to blábolil o těch kontaktních čočkách a vlasech?“

 

Na chvíli se zdálo, že se Snape bude snažit vrátit se k přerušenému tématu, Potter byl k řediteli docela nezdvořilý, ale zvážil to (Brumbál tu nebyl) a musel přiznat, že Potter udělal dobře, že obrátil hovor na mírumilovnější území. Nebyl čas pro hádky a předešlé téma by určitě k nějaké vedlo. Takže to vzdal a z kapsy vytáhl malou obálku. Ušklíbl se. A nejen ze zvyku. Albusův nápad byl zábavnější než normálně. Stiskl zuby, aby zachoval svou obvyklou vyrovnanost, přestože cítil odpor. Povzdechl si.

 

„Albus mi to dal pro případ, že bychom museli cestovat mudlovskou dopravou, zejména letadly, kde bychom potřebovali doklady, a myslel si, že by mohlo být nebezpečné cestovat pod našimi vlastními jmény – i když jsi zde žil pod falešným jménem...“

 

„Jo, James Poulter,“ zamumlal Potter roztržitě. „Nechtěl jsem, aby mě někdo našel...“

 

Snape pokrčil rameny.

 

„A nyní se nám to bude hodit, protože po tobě jde místní policie, a určitě mají tvou fotku. Je to obrovské štěstí, že tě dosud nikdo nepoznal.“

 

„Má to něco do činění s tím oznámením v rádiu,“ začal Potter, ale Snape ho neposlouchal. Ve skutečnosti měl Pottera, přesně jako ve starých dobrých časech, plné zuby. A nebylo to jen kvůli tomu nosu! Byl to Potter celkově, co ho štvalo: zkažený, nezodpovědný, uječený a zbabělý slaboch – a teď mu má stát za zadkem... Tu situaci nenáviděl a Pottera nesnášel. Ale dostal se do toho sám.

 

„...Ačkoli si nemyslím, že budete polichocen, když tyhle doklady uvidíte...“

 

„Jako kdybych chtěl vidět cokoli, co poslal Brumbál,“ zamumlal Potter, ale Snape záměrně předstíral, že to neslyšel. Místo toho vytáhl dva průkazy a jeden podal Potterovi. Ten idiot se zaraženě podíval nejdříve na průkaz a pak na Snapea. „Budeme cestovat jako Gabriel a Steven Paddockovi, otec a syn: takže mi pro tebe Albus dal tyto kontaktní čočky a můžeš si nechat - bez hůlky - vyrůst vlasy aby byly jako ty moje...“

 

„Co?“ Potter vypadal naprosto nechápavě a Snape se posměšně ušklíbl.

 

„To znamená?“ Snape povytáhl obočí.

 

„Zpomalte. Nejsem si jistý, že jsem pochopil, co jste řekl.“

 

Snape se zašklebil, takže se jeho zuby znovu objevily.

 

„Budeme cestovat jako otec a ...“

 

„Téhle části jsem porozuměl, Snape. Nerozumím tomu záměru. Nevypadám jako vy.“

 

„To je důvod, proč si máš nasadit čočky a nechat si narůst vlasy.“

 

„Nechat si narůst vlasy,“ Potter se sarkasticky usmál. „No tak, Snape!“

 

Snape se náhle naklonil blíž a téměř plivl Harrymu do tváře.

 

„Zbláznil ses, Pottere?“ zasyčel. „Jsi kouzelník nebo ne?“

 

Potter se odtáhl a zbledl. Snape překřížil ruce na hrudi a usmál se. Nikdy by nevěřil, ani ve svých nejdivočejších snech, že je stále schopný Pottera tak šokovat!

 

Mladší muž náhle vypadal zlomeně, nic víc.

 

„Ano, technicky jsem kouzelník. A ne, nechci se podle toho chovat. Skončil jsem, Snape.“

 

„Zlatý chlapec se jen schoval...“ Snapeovy rty se zkroutily ve znechucení.

 

Potterova ramena ještě více poklesla, bylo-li to ještě možné.

 

„Ron zemřel. Každý, koho jsem měl rád, zemřel,“ zamumlal. Jeho tvář v pouliční temnotě skoro zářila. „Už do toho světa nepatřím.“

 

„Tvá odpovědnost...“

 

„Jdi k čertu, Snape! Neudělám pro ně nic! Už nemám žádnou odpovědnost vůči kouzelnickému světu! Ukradli jste mi všechno, co mi bylo drahé, tak na mě nechoďte s nějakou odpovědností!“ Na konci už Harry skoro křičel.

 

„Hysterický, Pottere?“ zeptal se sarkasticky.

 

Potter zanechal řvaní a otočil se, aby znovu odešel. Jeho rameno důrazně stiskla Snapeova ruka.

 

„Ach ne, pane Pottere. Tuhle hru už nebudeme hrát. Přestroj se a co nejrychleji musíme zmizet. Jde po tobě mudlovská policie. Smrtijedi jdou po nás obou. Řekl jsi, že bychom měli jít do Perthu a setkat se s tvým kontaktem. Jsem ochoten jít s tebou. Na takovéhle scény nemáme čas! Přestaň s těmi nesmysly, HNED!“

 

Potterovy oči se zuřivě zaleskly, takže si Snape na okamžik myslel, že ho znovu praští, ale téměř okamžitě rezignoval a projel si rukou své zcuchané vlasy.

 

„Dobře, Snape,“ vydechl. „V pořádku.“

 

Harry by nikdy nevěřil, že uvidí Snapea řídit auto. Bylo vidět, že je nezkušený, ale přesto řídit uměl, což podnítilo Harryho zvědavost. Kdy a proč se Snape naučil řídit? Byla to přece pouze mudlovská záležitost, ne snad? A zdálo se, že Snape, jako ředitel Zmijozelu, neuznává dokonce ani nečistokrevné kouzelníky – jak tedy snesl tak čistě mudlovskou věc, jako je řízení auta? Ale nehodlal se toho podrážděného mizery ptát. Měli by nějak přežít cestu do Perthu, kde se s ním Harry rozloučí a připraví se na svou smrt rukou Voldemorta.

 

Oh, ano, zemře, o tom nepochyboval. I přes ty roky bojů byl ještě nezkušený, ale to nebyl hlavní důvod jeho rezignace. Hlavní důvod byl, že už neměl pro co bojovat. Neměl ani špetku té síly, o které se před lety zmínil Brumbál.

 

,V Oddělení záhad je místnost, která je stále zamčená. Je v ní síla, která je zároveň podivuhodnější i strašnější než smrt, než lidská inteligence, než síly přírody. ... A je to právě ta síla, zamčená uvnitř oné místnosti, které ty vlastníš tolik a Voldemort žádnou. Ta síla tě donutila vyrazit Siriusovi na pomoc. Ta síla tě také uchránila, když tě Voldemort ovládl, protože nedokázal přebývat v těle naplněném něčím, co si tolik oškliví. Nakonec nezáleželo na tom, že jsi nedokázal uzavřít svou mysl. Bylo to tvé srdce, které tě zachránilo.‘

 

Ano, nyní věděl, o čem Brumbál mluvil. Ale on už nebyl schopný lásky. A chuť po pomstě nestačí na to, aby porazila temno. Nehledě na to, že pouhá vzpomínka na Siriovu smrt vedla k dalším, nedávným bolestivým vzpomínkám.

 

Tolik úmrtí...

 

Tolik lidí, které měl rád a kterých si vážil, zmizelo v prázdnotě a nikdy se nevrátilo. Nikdo nebyl jako jeho přátelé. Jeho přátelé... náhle si vzpomněl na Snapeova slova: ,Zbláznil ses, Pottere? Jsi kouzelník nebo ne?‘ Na tu samou otázku se Ron zeptal Hermiony v pevném objetí Ďáblova osidla v jejich prvním ročníku. Jeho srdce se zachvělo bolestí. Ron, oběť Brumbálových plánů společně s Lunou a jeho nejbližšími... Nic už nebude jako dřív. Byl hloupý, když si myslel, že by bez nich mohl žít.

 

Ne, nebyla šance, že by mohl žít dál. Nedokázal se odtrhnout od minulosti, byl otrokem svých vzpomínek. Možná udělal Snape dobře, že ho zatáhl zpět do války, ve které může jen ztratit. Cokoli se stane, bude konec a to i když Voldemort přežije. Chtěl by projít závojem, který odděluje život a smrt a konečně najít mír – kterého v tomto životě nikdy nedosáhne.

 

Z tohoto pohledu se jeho odlišnost od Snapea zdála poněkud dětinská a naprosto

bezvýznamná.

 

Podíval se na toho muže bez obvyklého zaslepení nenávistí a byl překvapený, když viděl úplně jinou osobu, sedící na místě mastnovlasého (to je výraz, eh :-) učitele lektvarů.

 

Jeho vlasy byly pořád mastné, ale všiml si v nich prvních šedých pramínků, což ho vyděsilo. Snape... Snape nebyl tak starý, ne? Dvaačtyřicet, o dvacet let starší než Harry, žádný mladík, ale podle kouzelnických standardů stále na prahu dospělosti. A přesto měl kruhy pod očima, jeho tvář byla bledá a vyčerpaná, jeho ruce se lehce třásly, když se nehýbal – všechny tyto znaky ukazovaly jeho duševní i fyzický stav. Byl vyčerpaný a na pokraji zhroucení, pokud se Harry nemýlil.

 

„Budu řídit, jestli si chcete odpočinout,“ řekl zkusmo.

 

Snape pozvedl obočí, aniž by se na něj podíval.

 

„Nemáš řidičský průkaz,“ řekl trochu podrážděně, ale bez obvyklé nenávisti.

 

Harry chtěl protestovat, ale pak si vzpomněl, že jako Steven Paddock opravdu kromě průkazu a nového vzhledu nic neměl.

 

„Pak bychom měli v nejbližší době zastavit. Potřebujete si odpočinout. Vypadáte příšerně.“

 

„Nestarej se, Pottere,“ nenávist byla zpět. Harry byl v pokušení odpovědět se stejnou prudkostí, ale vzpomněl si na své předchozí myšlenky a místo toho jen polknul.

 

„Dobře,“ řekl, „ale přesto musíme zastavit. Potřebuji na toaletu. A vy byste si mohl dát nějaké kafe..“

 

Snape kývnul, že rozumí Harryho žádosti, a po půl hodině zastavil na benzínce.

 

Když se Harry vrátil z toalety, viděl Snapea stát vedle auta na parkovišti (zřejmě dotankoval), jak strnule zírá na okolní hory a když přišel blíž, všiml si na mužově tváři linií smutku, vyčerpání a bolesti.

 

Snape brečel.

 

Harry se v šoku nemohl ani pohnout.

 

Snape brečel. Tiše a hrdě: s narovnanými zády, dveře od auta držel tak pevně, že byly šlachy v jeho ruce napjaté jako luk, rty semknuté, oči zavřené – ale z koutků mu pomalu vytékaly slzy. Prozradily ho, spolu s jeho lehce třesoucími se rameny.

 

Ačkoli byl Harry tím pohledem vyděšený, věděl, co by Snape řekl, kdyby si všiml, že po něm pošilhává, proto se stáhl zpět a šel koupit nějaké pití a jídlo, než Snape znovu získá svou vyrovnanost. Nespěchal zpět, z malé prodejny vyšel až když viděl jak muž zavřel dveře od auta. Beze slova podal papírový pohár do Snapeovy ruky, otočil auto a sedl si na své místo. Na té unavené tváři byly stále patrné stopy slz.

 

Snape věděl, že byl příliš vyčerpaný. Normálně by nikdy neukázal smutek nebo žal, a už vůbec ne Potterovi, ale ty poslední dny pro něj byly dost těžké a ještě předtím, než Pottera našel, měl dvě bezesné noci – sova od Minervy přinesla informaci o smrti Draca – mozkomorův polibek...  byl rozpolcený mezi žalem a výčitkami svědomí. Mohl pro záchranu toho mladého muže udělat více, měl být otevřenější a použít sílu, kterou měl, aby mu zabránil připojit se k Voldemortovi, ale zklamal. Draco nakonec následoval osud svého otce do pekel, když ve svém honu na Pottera zabil Creeveyovu rodinu, pět lidí naráz, a přímo na místě byl chycen ministerskými bystrozory. Narcissa spáchala sebevraždu hned po smrti jejího syna.

 

Takže strávil dva dny sezením v hotelovém pokoji a pil, aby zapomněl, ale nebyl schopný se opít nebo se trochu vyspat.

 

A pak, když chytil Pottera, našel úmrtní list v Yeatsově knize, a to byl konečný úder. Nehledě na Potterovo stálé ječení a agresivní chování.

 

Ale ten spratek mu teď přinesl nějaké pití a i když si Snape byl jistý, že ho Potter viděl brečet, neřekl ani slovo, jen mu podal šálek silného čaje a sedl si na své místo.

 

Snad má ten spratek i nějaké lidské vlastnosti.

 

„Díky za čaj,“ zamumlal, když se konečně posadil do auta.

 

„Není zač,“ řekl Potter. „Koupil jsem nějaké sendviče, pokud máte hlad.“

 

Přikývl a jeden si vzal.

 

Seděli v přátelském tichu a jedli.

 

„Co plánuješ poté, co se dostaneme do Perthu?“ zeptal se Snape, když polknul poslední kousek.

 

„Setkám se s Voldemortem.“

 

Odpověď byla jednoduchá, ale něco postrádala, něco, co v Potterově hlase bylo přítomno vždy, když s ním mluvil. Co to mohlo být? Snape přemýšlel, zatímco obrátil auto zpět na silnici. Neomalenost? Znechucení? Podráždění? Hloupost?

 

Nějakou domu mu trvalo, než si uvědomil, že Potterovovu tónu chyběla vždy přítomná nenávist a vzdor, které Snapea perfektně rozdráždily. Proč?

 

Odpověď ho udeřila jako další úder do nosu. Brečel a Potter to viděl. A nyní se ten spratek cítí nějak nucen... k čemu?

 

Vzplanul v něm hněv. Jak se Potter odvažuje ho litovat?

 

Ale když se na mladšího muže otočil, neviděl v jeho tváři soucit, ani jakýkoli podobný pocit. Viděl strach a únavu a smutek, zatímco Potter zíral čelním oknem ven.

 

Uvolnil stisk stisk volantu a zaměřil svou pozornost zpět na silnici.

 

„Pokud chceš, můžeš zapnout rádio,“ řekl tiše.

 

„Ne, díky,“ odpověděl Potter. „Dávám přednost tichu.“

 

Snape přikývl.

 

Poté seděli několik hodin tiše. Bylo již pozdě odpoledne, když Potter opět promluvil.

 

„Proč Brumbál poslal vás?“

 

„Pán zla zjistil, že jsem byl špehem,“ řekl. „Brumbál mě náhle chtěl mít pryč z britských ostrovů,“ dodal hořce.

 

„Aha. Ten starý muž je stále schopen rozhodovat o životech jiných lidí.“

 

Snapea překvapil Potterův rozladěný tón.

 

„Co tím myslíš?“

 

Potter pokrčil rameny.

 

„Myslím, že jsme jen pěšáci v jeho velké hře proti Voldemortovi. Nestará se o naše pocity a rozhodnutí: jen nás využívá: mě, vás, Řád, a dokonce i Popletala a ministerstvo, pokud se nepletu.“

 

„Pottere,“ zavrčel Snape hrozivě, ale ten spratek ho ignoroval.

 

„Jediný rozdíl mezi ním a Voldemortem je, že nemusíme nosit znamení...“

 

Snape náhle dupl na brzdu tak důrazně, že téměř prolétli předním sklem. Popadl mladšího muže za límeček a zatřásl jím.

 

„Nevíš, o čem mluvíš,“ zašeptal. „Fňukáš jako rozmazlené děcko, Pottere, bez toho, abys znal skutečný rozdíl.“ Pustil Pottera, hodil ho zpět do jeho sedačky a podíval mu do očí, jeho vlastní se zlostně blýskaly. „Nevíš co to znamená sloužit Pánu zla, Pottere. Nevíš co to je zabíjet a mučit a být mučen, nevíš, co to znamená vzdát se své existence pro šílence, který ve všem vyžaduje tvou naprostou podřízenost, rozumíš? Ve všem. Tvůj majetek, tvá mysl, tvá rodina, tvé tělo už není tvoje, ale jeho, jeho samotného, a věř mi, že toho využívá, odtrhne to od tebe, použije a hodí zpět, když ho znudí,“ naklonil se k tomu bledému spratkovi. „Nevíš o čem blábolíš. Vůbec Brumbála neznáš, hochu. Nesnáší když musí manipulovat s našimi životy, ale musí to dělat, pokud chce vyhrát tuto válku.“

 

„Mohl by s námi jednat jako se spojenci, jako se sobě rovnými, ale to ne, nevěří nám,“ vykřikl Harry frustrovaně. „A teď nemluvím o tobě, ale o sobě, Snape, o sobě, jako zbrani, ne jako člověku, spíš věci, kterou může v téhle válce použít. Nikdy se nezeptal na můj názor, nikdy, rozumíš? Nikdy mi neřekl důvody, kvůli kterým po mě něco vyžadoval! Vnutil mi hodiny nitrobrany, dosáhl toho, abych poslední dva roky studoval lektvary, i když moje NKÚ nebyly tak dobré, aby splnily vaše požadavky, vnutil mi dělat ten bystrozorský kurz, i když jsem byl pouze sedmák, a už jsem se nechtěl stát bystrozorem, přinutil mě stát se členem Řádu, i když moje mise byly vždy neprůhledné: pokud si vzpomínáte, nikdy jsme o mých misích na setkáních Řádu nemluvili, nikdy jsem nic nevěděl o jeho motivech nebo mé roli v té celé kravině a nakonec dal Voldemortovi tip, kde bydlím, a zabil tím tři lidi, kteří byli v mém životě to nejdůležitější a pak mi řekl, že mě tím jen chtěl chránit. ,Můj milý chlapče“ napodobil ředitelův hlas. „‘Nemohli jsme dopustit, abys byl zabit’.” Potter  rozhořčeně praštil do svého kolena.

 

„Pottere...“ Snape se pokusil o uklidňující tón, ale zřejmě to nefungovalo, protože druhý muž pokračoval.

 

„Vy jste aspoň z vlastní vůle vstoupil k Voldemortovi a později k Brumbálovi, ale já jsem nikdy v životě neměl možnost učinit vlastní rozhodnutí. Brumbál se bál, že bych si nevybral to, co si přál on, takže mnou až nehorázně manipuloval, a zbavil mě všeho, co jsem kdy měl rád.“

 

Potterův hlas byl ke konci tichý, a Snape poprvé v životě nereagoval nenávistně nebo znechuceně. Něco v hlase toho spratka ho zastavilo, aby nevyplivl nějakou ostrou a zraňující poznámku. Potter měl svěšená ramena a poraženecky skloněnou hlavu, a Snape ho konečně viděl jako osobu – ne jako Pottera, kterého nesnášel, ale skutečnou osobu, člověka s jeho city, slzami a jizvami, a to ho utišilo.

 

„Aha,“ hlesnul po chvíli, nastartoval auto a najel zpět na silnici, dávajíc mladšímu muži čas na vzchopení se.

 

Ačkoli Pottera neměl rád, musel přiznat, že měl pravdu. Jeho svědomí ho donutilo vidět věci, které předtím ignoroval. Docela ho to tížilo.

 

A vědomí, že to byl on, kdo předal Brumbálovu informaci o Potterově bytě, mu moc nepřidalo.

 

 

 

Pozn. překl. Překlad toho, kdy Potter Snapeovi tyká nebo vyká, jsem tak nějak odhadla.

Bylo by asi zvláštní, kdyby Harry Snapeovi už od začátku tykal, to začne až později, když se trochu sblíží. Teď mu tyká ve vypjatých chvílích (když mu nadává :-)

 

Poslední komentáře
04.01.2012 14:48:20: Viete, že v noci nefunguje webgarden? Normálne som o druhej musela zbaliť notebook a ísť spať, už so...
31.01.2009 17:46:05: Jako Jimmi, taky jsem si toho všimla, ale to je jen malá chybka smiley a Draco - no, Jimmi je na něj ...
22.10.2008 19:56:19: Hezkej překlad, hezká povídka. jen se mi hnusý vztah Harry a Ron, naštěstí tam moc není. Nevím, ale ...
28.09.2008 10:22:30: Jediná drobnosť = otočil auto, asi skôr obišiel auto. Snape v ńom už sedel. Inak skvelý preklad. To...