Gerylla01

Forced confessions

Forced confessions

Přináším vám prázdninové překvapení v podobě této jednorázové povídky od autorky jménem Scorpia, s jejímž svolením ji zde zveřejňuji. Určitě stojí za to přečíst si ji v originálu, takže kdo máte chuť, odkaz je výše.

A teď se konečně pustím do té Tigtrope :-)

--------------------------------------------------------------

Harry obvykle nepřemýšlel o tom, co se chystá udělat, dokud to neudělal. Kdyby ale přemýšlel, neudělal by aspoň polovinu věcí, které udělal...

 

Dnes večer nebyl výjimkou ze všech těch náhlých dobrodružství. Harry něco potřeboval, a to něco měl Snape.

 

Řešení bylo, samozřejmě, jít a vzít si to... aniž by si Mistr lektvarů všiml, že mu bylo něco ukradeno. Jenže právě zde vězel ten problém.

 

Pomohl mu neviditelný plášť, stejně jako Pobertův plánek, ale Snape stejně jako vždy zjistí, že něco chybí. A navíc, kdykoli se objeví nějaká nepříjemnost, Snape z nějakého jen jemu známému důvodu obviní Harryho.

 

Protože nikdo jiný ho nemá rád, pomyslel si Harry sarkasticky, když se plížil chodbami.

 

Sklad zásob byl napojen na učebnu. Harry tam byl už nejmíň stokrát, když musel pro přísady. V nejvzdálenějším rohu místnosti se nacházely hotové lektvary, a právě kvůli nim tam Harry šel.

 

Harry, kterému se povedlo projít sklepeními bez újmy na zdraví a bez toho aby zahlédl ducha, poltergeista nebo profesora, se teď cítil více sebejistý, když mířil k učebně.

 

Když stál před velkými dveřmi, Harry se zhluboka nadechl. Teď zpět nepůjdu, pomyslel si a vytáhl ruku zpod pláště. Chladná mosazná klika se rychle ohřála, když kolem ní Harry ovinul prsty. Dveře ani nezavrzaly, když je otevíral a nahlédl dovnitř.

 

Učebna vypadala a také byla prázdná.

 

Lavice a stoly vyrovnané do úhledných řad, v přední části třídy Snapeův stůl, ne že by tam ale často sedával.

 

Když Harry vařil, měl Snape v oblibě plachtit po místnosti. Pak se mohl náhle objevit Harrymu za zády, kdy to nejméně čekal. Harry se zamračil, když se mu v mysli vybavilo několik vzpomínek. Vklouzl do učebny a s tichým cvaknutím za sebou zavřel dveře.

 

Nejdříve vzít pro co sem přišel. Rozhodným krokem zamířil ke skladu zásob, svlékl si neviditelný plášť a složil ho, aby zabíral co nejméně místa. Pak vytáhl hůlku a schoval své dědictví do jedné z velkých kapes svého hábitu.

 

Harry zkusil otevřít dveře skladu, ale bylo zamčeno.

 

Takže použil magii a obyčejné odemykací kouzlo... k jeho naprostému překvapení fungovalo.

 

Snape začíná být líný, pomyslel si Harry se zklamaným zavrtěním hlavou a vešel dovnitř skladu.

 

"Lumos," řekl šeptem a obdivně se rozhlédl kolem, když světlo zalilo místnost.

 

Vysoké police sahaly až téměř ke stropu; tyčily se nad Harrym jak mezi nimi procházel.

 

Jen z prosté zvědavosti se díval na popisky psané Snapeovým ostrým rukopisem.

 

"Mločí oči," předčítal Harry nahlas, "nakládané mořské řasy, testrálí kopyta, muší křídla, vlas mořské pany, žabník, jehněčí srdce."

 

Harry se u posledního otřásl a podíval se napravo, kde byly uskladněny tekuté přísady, seřazené podle abecedy.

 

Jedna lahvička zaujala jeho pozornost, fénixovy slzy, jak hlásal popisek. Snapea tohle muselo stát asi pěkné jmění, pomyslel si Harry.

 

Uvědomujíc si, že už tu postává moc dlouho, Harry zamířil přímo ke konci řady. Tam se nacházely již hotové lektvary, většina pro případ nouze, pokud by se něco stalo při vyučování. Některé ale pocházely od studentů, kteří je připravovali přímo ve vyučování, a ty, které byly přijatelné, se ukládaly zde.

 

"B, b, b," mumlal Harry a prstem přejížděl po skleničkách, jak hledal ten, který chtěl. "Ha, Lektvar pro bezesný spánek."

 

Ačkoli Harry obvykle noční můry zvládal, stejně jako skoro nebo úplně probděné noci, které byly jejich důsledkem, nemohl si dovolit špatné výsledky v testech, které bude muset složit v příštích několika dnech.

 

Hermiona mu vtloukala do hlavy svoji novou mantru, 'Díky dobrému spánku nebudeš ráno tak mrzutý a lépe se ti bude pracovat ve vyučování. Tohle je rok N.K.Ú, pánové, a proto se musíme snažit získat co nejlepší známky. Vždyť na tom záleží naše budoucnost!'.

 

Jeho budoucnost, ať už vypadala jakkoli ponuře, byla něčím, z čeho chtěl Harry získat co nejvíce.

 

Jenže když se Voldemort snažil vlézt do jeho mysli, bylo dost těžké vyspat se v noci dobře. Poslední dny byl docela podrážděný a Harry moc dobře věděl proč.

 

Protože upřímně, kdo by mohl usnout, když to znamenalo další vizi paniky a hrůzy.

 

V ruce právě sevřel lahvičku Lektvaru pro bezesný- když se dveře do skladu zásob přibouchly.

 

Harry překvapeně lapnul po dechu, vyskočil, a v tom se to stalo.

 

Klouby ruky zavadil o další lahvičky a nádobky na polici, které sousedily s jeho vysněným Lektvarem pro bezesný spánek. Převrhly se a padaly, i když se je Harry marně snažil zachytit. Přistály na tvrdé, kamenné podlaze, pěkně jedna za druhou. Ticho naplnil hrozný zvuk rozbíjeného skla a Harry sebou pokaždé trhl.

 

Harry tiše zaklel nad tou spoustou a třesoucí se rukou, jak mu srdce divoce bilo, se natáhl pro jedinou nerozbitou lahvičku.

 

Nevšiml si břečky, která se rozlila jen kousek od jeho nohou. Zaregistroval ji až poté, co po ní uklouzl a obličejem padl mezi sklo a rozlité lektvary.

 

"Ááá!" vykřikl Harry úlekem a taky bolestí. Malé kousky skla se mu zařízly do kůže na rukou a kolenou. Jeho obličej zůstal nezasažen, a Harry se zhluboka nadechl.

 

Pomalu se narovnal a hned se praštil do hlavy o stůl, ale to bylo nic ve srovnání s pulzováním v jeho levé ruce.

 

Bože, může to být ještě horší? Co si dopekla myslel, vždyť přece ani prostá exkurze nemůže vyjít pokud jde o něj! To už rovnou mohl padnout před Snapem na kolena a říct mu všechno co kdy provedl, aby ho naštval. 

 

S bušícím srdcem Harry zavřel oči, aby se trochu uklidnil. Což bylo těžké, když se nad ním ozval nějaký divný zvuk.

 

Harry otevřel jedno oko a zašmátral po hůlce, kterou upustil. Stále svítila. Namířil jí směrem k tomu zvuku; právě včas, aby si všiml poslední lahvičky, která padala z police.

 

Harry si zakryl tvář, ale nestihl to dříve, než mu několik kapek zasáhlo obličej a steklo po něm. Úžasný. Po bradě mu teď určitě stéká esence ze skunka nebo tak něco. Harry si povzdychl a vstal. Trhnul sebou, když si všiml svých zakrvácených rukou. Avšak rány budou brzy tím posledním z jeho problémů. Za ním se právě otevíraly dveře skladu zásob.

 

Mohla to být jen jedna jediná osoba.

 

To ale Harryho nepřinutilo doufat, že se plete. Možná se vzbudil Ron a... došlo mu, že šel ukrást Lektvar pro bezesný spánek ze Snapeova skladu přísad? To těžko.

 

Harry sebral veškerou svou statečnost a otočil se, nevšímaje si, jestli se mu do kůže zaryje více skla. Možná by mohl vykrvácet k smrti a ušetřit Snapeovi práci.

 

Ve dveřích se objevilo světlo z hůlky a nějaká osoba pomalu vešla do místnosti.

 

Harrymu zatrnulo a v žaludku ucítil chlad, když ve dveřích zahlédl černou botu následovanou černým hábitem. Polknul a pomalu očima vystoupal po Snapeově postavě, hrozíc se momentu, kdy se setkají jejich oči. Konečně se podíval na mužův rozzuřený obličej.

 

"Proč," začal Snape nebezpečně jemným hlasem, "se, kdykoli se stane něco nepříjemného, objevíte právě vy uprostřed dění?"

 

Harry nemohl mluvit. Otevřel ústa, aby se pokusil říct... něco, ale nevěděl co, a tak zase pusu tiše zavřel.

 

"Nemáte slov?" zeptal se Snape s posměškem a pomalu přistoupil blíž.

 

Harry přerušil oční kontakt, cítíc se nějak mimo, jakoby měl závrať, když o tom tak přemýšlel. Co v těch lektvarech vlastně bylo?

 

Harry se vrtkavě narovnal a čekal na konečný ortel. Co to bude, měsíc školních trestů? Možná dvě stě bodů z Nebelvíru.

 

Třásla se mu kolena. Snape si rukou přejel kolem úst, když si prohlížel scénu před sebou. Náhle přimhouřil oči, když si všiml Harryho ruky.

 

"Dejte mi to," řekl ostře a Harry se podíval dolů.

 

Lektvar, pro který přišel, stále spočíval v jeho ruce. Harry mu ho podal a Snape po něm rychle sáhnul. Jeho obličej zůstal bezvýrazný, když četl popisek.

 

"Tak pro tohle jste přišel sem dolů?"

 

Harry přikývl, ale ten nedůtklivý muž s takovou odpovědí spokojen nebyl.

 

"Náhle němý, Pottere?" zeptal se sametovým hlasem zatímco si do kapsy zastrčil Lektvar pro bezesný spánek.

 

"Já- ty dveře se zabouchly - a já," Harry zmlknul. Moc dobře věděl, že jeho koktání jen podnítí Snapeova urážky. Harry zavřel oči, aby přestál vlnu závratě, nadechl se a snažil se najít lepší vysvětlení.

 

"Já jsem bouchnul dveřmi, ty pošetilý kluku," řekl Snape útočně. "Naneštěstí se zdá, že nemůžete prostě jen vyskočit, když se leknete. Ne, vy prostě musíte jít a zničit lektvary za celý měsíc práce!" zuřil.

 

Harrymu se podlamovaly nohy. Zamrkal. Všechno vypadalo tak nějak nakloněně...

 

Slyšel, jak náhle někdo přistoupil blíž. Snape, uvědomil si Harry se směsicí odporu a zároveň strachu.

 

Celý svět se nějak bořil. Do někoho narazil. Hábit, který měl na sobě, byl lehce navlhlý. Snapeovy ruce ho držely v napřímené poloze a Harry slyšel tlumené klení.

 

Oční víčka mu padala a cítil se slabý, co se děje?

 

"Co...?" zamumlal Harry a otočil hlavu. Zmateně zamrkal.

 

"Lektvary, které jste zničil a potom se v nich vyválel, patrně obsahovaly lehká sedativa, Pottere." odsekl Snape. "Pravděpodobně to brzy pomine."

 

Harry cítil, jak mu hůlka vyklouzla z ruky a dopadla na kamennou podlahu. Spíš cítil než slyšel Snapeovo hluboké dýchání, jak se snažil zachovat trpělivost. Jednou rukou vzal Harryho pod koleny.

 

"Jsi větší přítěží než za co stojíš, bez ohledu na to co říká Albus," řekl Snape, který si myslel, že je Harry beztak úplně mimo, aby jeho slovům rozuměl. Harry nedokázal odpovědět. Jeho starosti a strach z trestu prostě mizely v tomhle novém světě, kde bylo všechno jen fajn.

 

Snape ramenem otevřel dveře skladu a přenesl Harryho do učebny. Harry, který chtěl, aby ho pustil, se slabě bránil.

 

"Nchmě! Položte mě," řekl nabručeně.

 

Snape ho ignoroval a kopnutím otevřel dveře do své kanceláře. Ostrý zvuk jak dveře bouchly o zeď, Harryho umlčel. V pokoji byl gauč a naproti němu krb.

 

V přední části stál Snapeův stůl plný papírů, knih a několika brků.

 

Snape bez okolků pustil Harryo na gauč a chytl ho za bradu. Harry na něj zíral a cítil se nepohodlně, raději se však rozhodl zůstat zticha, zatímco mu profesor kontroloval puls a pak se mu podíval do očí.

 

"Zaplaval jste si ve veritaséru, Pottere. Tento lekvar má otupující účinky, což vysvětluje proč nevyřváváte něco o obtěžování jako obvykle."

 

Harry se zamračil a chtěl se proti tomu ohradit, ale co by měl říct? Křičel snad někdy na Snapea nebo před ním dětinsky zuřil? To si nemyslel. Něco mu ale vrtalo hlavou, něco co souviselo s veritasérem... k čemu se vlastně používá?

 

Většina ranek na jeho rukou byla malá, ale několik větších stále krvácelo. Harry je zaujatě pozoroval. Snape se hůlkou lehce dotýkal škrábanců a ran a léčil je, než se přesunul k druhé ruce.

 

"Madam Pomfreyová odjela na pár dní pryč, Pottere," řekl Snape. "Ale nejraději bych vás nechal zraněného."

 

Harry se zamračil, protože to vážně neznělo moc mile.

 

Snape si jeho pohledu všiml a vyložil si ho jako zmatený výraz. "Léčím vás - ale jen proto, že mám lepší nápad jak vás potrestat."

 

Harrymu se ten tón vůbec nelíbil. Snažil se odtáhnout ruku, ale Snape držel pevně.

 

"I když se veritasérum nedotkne jazyka nebo nevstoupí do těla, přesto může člověka ovlivnit, pokud se dotkne jeho kůže. A upřímně, Pottere... vy jím úplně zapácháte," řekl Snape.

 

Pak pozvedl obočí, když Harry hned nezareagoval.

 

Oh.

 

I v tomhle stavu si Harry uvědomoval, že tenhle pohled znamená více utrpení a ponížení na jeho úkor, když si uvědomil, jak veritasérum funguje. Donutí lidi říkat pravdu a on se v něm prakticky vysprchoval.

 

Harry našel sílu posadit se a snažil se dostat ze sebe hábit a osušit si ještě mokrý obličej.

 

Snape se na něj ostře podíval a zatlačil ho zpět dolů. "Nevyčerpávejte se, Pottere. Nebojujte s tím."

 

Harry se hystericky zasmál.

 

"Nebojovat s tím?" zeptal se nakřáplým hlasem. "Proč bych s tím neměl bojovat? Pokud se nepokusím, můžete se mě zeptat na cokoli do háje chcete! To radši sežeru paní Norrisovou!"

 

Snape si jednou rukou přejel po kořeni nosu. Druhou rukou pevně držel Harryho za rameno, aby se nemohl zvednout.

 

"Bez ohledu na to," řekl Snape, "mi dlužíte vysvětlení. Většinou nejsem ochoten věřit, že nelžete. Avšak v tomto případě vím, že budete mluvit pravdu. Tak, můžeme začít?"

 

Harry nemohl dělat nic. Věděl, že Snape si vážně zaslouží dobré vysvětlení.

 

Veritasérum zabralo měsíc práce a bylo pěkně drahé.

 

Navíc při svém pádu zničil další lektvary. Ano, aspoň by mohl Snapeovi poskytnout pravdivé vysvětlení. Jenže na co se ho zeptá Snape potom?

 

Harry Snapea znal, proč by se měl zastavit u jedné otázky, když se mu naskytla taková příležitost?

 

Snape si přitáhl židli před gauč, posadil se, ruce si položil na kolena a spojil prsty dohromady, jak se naklonil dopředu.

 

"Řekněte mi, co jste dělal v mém skladu zásob, Pottere?" zeptal se tichým hlasem a v očích se mu zablesklo.

 

Jakmile byla otázka vyslovena, Harry ucítil potřebu odpovědět. V krku mu zvláštně brnělo, když se snažil zabránit odpovědi. Protože jakmile začne odpovídat, věděl, že Snape se bude moci zeptat na cokoli na světě; bez ohledu na to, jak soukromé to bude, a Harry mu popravdě odpoví.

 

Veritasérum bylo jako kletba imperius, jenže neexistoval způsob, jak s ním bojovat.

 

"Já-já vloupal jsem se do vašeho skladu zásob kvůli Lektvaru pro bezesný spánek." Harry zavřel oči a čekal na to, co jistě přijde.

 

"Proč?"

 

A bylo to tady. Harry opět cítil nutkání říct Snapeovi všechno a nemohl tomu zabránit. Hlavu měl položenou na područce gauče, ale aspoň se podíval jinam než na Snapea, nechtěl vidět jeho úšklebek.

 

"Nemůžu spát," řekl Harry pomalu a byl rád, že ho lektvar nenutí sdělovat další detaily.

 

"Proč nemůžete spát, Pottere?" zeptal se Snape trpělivě, překřížil ruce a zaklonil se na židli.

 

Slova se dostala ven bez jeho vůle.

 

"Noční můry," řekl Harry neochotně. "Nemůžu kvůli nim spát a aspoň pro jednu noc jsem od nich chtěl mít klid. Proto jsem se pokusil ukrást Bezesný spánek... a věděl jsem, že vy jste ten nejpravděpodobnější člověk, kdo ho může mít."

 

"O čem jsou ty noční můry?"

 

"O smrti. Smrti každého koho - mám rád." zašeptal Harry. "Každého, na kom mi záleží, Rona, Hermiony, Siriuse, Weasleyů, Brumbála... všech mých přátel tady."

 

Ačkoli Snape nikdy nevypadal překvapeně, tentokrát jen strnule tiše poslouchal. Když odpověděl, byl jeho hlas tichý.

 

"Žádné noční můry o zabití vaší tety, strýce nebo bratrance?" zeptal se Snape nakonec.

 

Harry zbledl a pomalu zavrtěl hlavou. Z hodin nitrobrany věděl Snape o Harryho osobním životě víc, než by se Harrymu líbilo, včetně toho jak žil a s kým.

 

Snape se ušklíbl, a to jen potvrdilo Harryho myšlenky. Ano, věděl víc než bylo dobré.

 

"Proč jste o ten lektvar nepožádal Madam Pomfreyovou? Určitě jste věděl, že vloupání se do mého skladu přísad přinese více škody než užitku?" pokračoval s výslechem Snape.

 

"Měla by otázky," řekl Harry a přitiskl čelo k gauči.

 

"Zjevně s tím máte problém, proč?" naléhal Snape. Harry zavřel oči. Samozřejmě ho ten muž bude chtít ponížit než ho propustí. Měl tušit, že na to dojde.

 

"Nelíbí se mi, když se lidé vyptávají," řekl Harry tichým tónem a proti svému přesvědčení se na Snapea podíval. Muž měl zamračené čelo, jak Harryho sledoval. Jeho výraz byl zvědavý, což bylo poprvé co něco takového na Snapeově obličeji Harry viděl.

 

Když si Snape všiml, že se Harry dívá, pečlivě svůj výraz skryl a zeptal se, "Proč se vám nelíbí, když se vás lidé ptají?"

 

V tu chvíli ho Harry nenáviděl jako nikdy. Jenže nebyl schopný Snapea zastavit, lektvar způsobil, že se rychle uklidnil, ačkoli stále cítil podvědomý hněv.

 

"Jedna učitelka v mé staré mudlovské škole si všimla, jak se ke mě můj bratranec chová. Jak mě mlátí a brání ostatním dětem v kontaktu se mnou. Upozornila na to moji tetu, jak kdyby o tom snad nevěděla. Kvůli jejím otázkám jsem byl potrestaný. V mém přístěnku mě nechali zavřeného celý víkend a otevřeli jen, když jsem potřeboval do koupelny a když mi dali malou snídani a večeři. Potom, když jsem vstoupil do Kouzelnického světa, se mě všichni ptali na mou jizvu a chtěli ji vidět. S úctou na ni zírali, ale pro mě to byla jen připomínka smrti mých rodičů--"

 

"--To stačí," vyštěkl Snape. Harry s úlevou přestal mluvit.

 

Snape najednou vypadal, že je mu nepříjemně. Vstal a upravil si rukávy hábitu, jakoby potřeboval něco dělat s rukama. Otočil se a rozežhnul oheň v krbu.

 

"Ukradl jste žaberník z mých zásob ve čtvrtém ročníku?" zeptal se tiše Snape, stále odvrácený od Harryho. Pro tentokrát byl Harry rád, že mohl říct pravdu.

 

"Ne, byl to Dobby. Je to domácí skřítek, který pracuje zde v Bradavicích." Ze svého místa Harry viděl, jak se Snape zamračil.

 

"Proč to kvůli vám udělal?"

 

"On... je velmi loajální. Myslí si, že mi něco dluží, protože jsem ho osvobodil od Luciuse Malfoye."

 

Snape si odfrkl, "Zahrávat si se Smrtijedy není zrovna nejmoudřejší, Pottere...."

 

"Bylo mi dvanáct," zamumlal Harry v odpověď a byl překvapený, že mohl mluvit, aniž by přímo odpovídal na otázku. Množství veritaséra, které k němu proniklo, nemohlo být tak velké, pomyslel si Harry. Snad jeho účinky vyprchají než se Snape zeptá na něco osobního.

 

"Co dalšího," přemítal Snape tiše, Harry ho ale přesto zaslechl.

 

Harry zabodl svůj pohled do mužových zad a odsekl, "Možná vás Brumbál potřebuje, ale jsem si jistý, že tohle je protizákonné. Proč si myslíte, že mu o tom neřeknu?"

 

Snape se ohlédl přes rameno a ušklíbl se. "Pottere, komu máte v plánu o tom říct?"

 

Harry zrudnul jakmile se mu odpověď vydrala ze rtů, "Nikomu, kdo by s tím mohl něco udělat."

 

"Což je?" zeptal se Snape.

 

"Řeknu to asi Ronovi a Hermioně. Zjistí, že se něco stalo a budou zkoumat co; nakonec jim to budu muset říct."

 

Snape si odfrkl a znovu se odvrátil. "Tu jizvu na ruce máte od Umbridgeové, Pottere?"

 

Harry strnul. "Ano," řekl pomalu, v hlase doznání. "Jak to  víte?"

 

"Já tady pokládám otázky," vyštěkl Snape. Po chvíli dodal, "a všiml jsem si jí, když jsem léčil vaše ruce, idiote."

 

"Oh," zamumlal Harry.

 

"Mohl jste proti ní něco udělat, Pottere," řekl Snape s podrážděným povzdechem.

 

"Já?" odfrkl si Harry. Pokusil se posadit, bezúspěšně, jeho svaly stále nespolupracovaly, stejně jako jazyk.

 

"Ano, vy, ten zatracený Chlapec-který-přežil má více moci než si uvědomujete," řekl Snape.

 

"Mluvíte jako kdyby se jednalo o dva odlišné lidi," zamumlal Harry.

 

Snape pozdvihl obočí, "A nejste snad?"

 

Harry o tom uvažoval. Byl tu Harry, kluk udivený Kouzelnickým světem a ještě neznalý všech jeho tajemství. Na druhou stranu Kluk-který-přežil, už jako dítě zachránce kouzelnického světa, poskytující naději těm, kteří ji v této zlé době potřebují.

 

"Jo, myslím, že jo," řekl, ačkoli jeho mozek neustále omílal slova jako, 'zmlkni, blbče' a 'neodpovídej víc než musíš'.

 

"Jaktože vidíte to, co jiní ne?" přemítal Harry. Zděšeně vytřeštil oči, když si uvědomil, že ta slova právě pronesl nahlas. Byl ještě trochu otupělý, ale jestli ho teď Snape neroztrhne jako hada...

 

Snape se pomalu otočil.

 

Harry se vyhnul jeho pohledu a cítil se jako zbabělec. Snape na jeho neuváženou otázku neodpověděl, a Harry nevěděl jestli za to má být rád nebo ne. Byl zmatený. Natáhl nohy, pomalu se mu vracely síly, v kolenou cítil bolest.

 

"Co byste navrhoval, že jsem měl dělat?" zeptal se Harry tiše. "S Umbridgeovou," dodal, když se na něj Snape zvláštně podíval, jako kdyby mu narostla křídla nebo co.

 

Snape se zamračil a odsekl, "Vím, o čem mluvíte, Pottere. Proč se ptáte zrovna mě. Tohle je otázka vaší inteligence, o které ovšem pochybuji."

 

Harry pokrčil rameny a díky tomu pohybu se mu zatočila hlava. Veritasérum ho chtělo znovu omámit, ale protože se k němu dostala jen poloviční dávka, byl Harry schopný se tomu bránit, a proto ho teď bolela hlava.

 

Snape si všiml jeho bolestné grimasy a vypadal, že brzy protočí oči, "Řekl jsem vám, abyste s tím nebojoval, Pottere."

 

Harry, na důkaz paličatosti, se posadil a nohama sklouznul na podlahu.

 

"Budete toho litovat," zavrčel Snape. "Veritasérum vyprchává, ale jeho dozvuky jsou horší než vlastní účinek lektvaru.  A s tou Umbridgeovou... dělejte to, co jste dělal doposud, Pottere."

 

Takže další rozhovor, pomyslel si Harry. To by mohlo fungovat. Byl si jistý, že Luna s tím mít problém nebude a Rita Holoubková udělá cokoli, aby byl její článek na prvních stránkách.

 

"To můžu udělat."

 

Spokojený s tímto novým rozhodnutím, se Harry pokusil vstát. To ale nebyl zrovna nejlepší nápad.

 

Zvedl se mu žaludek a v ústech ucítil slanou pachuť.

 

Snape zkřížil ruce, "Koupelna je nalevo," řekl s trpitelským výrazem. Harry na nic nečekal a prchnul do koupelny.

 

Dveře se samy rychle rozrazily; Harry vpadl dovnitř a jen letmo si všiml tmavých kachliček a mramorového umývadla než našel toaletu. Padl koleny na chladnou podlahu a okamžitě zvracel.

 

"Ugh," zasténal Harry. Nenáviděl ten pocit bezmoci, který byl o to horší, když věděl, že zvrací zrovna do Snapeova záchodu. Úžasný.

 

Harryho zachvátila další vlna nevolnosti, předklonil se do porcelánové mísy.

 

Když kašlající a lapající po dechu znovu nadzdvihl hlavu, stál u něj Snape, v natažené ruce ručník a ve tváři kamenný výraz.

 

Vděčný, že si nemusí vyslechnout žádné kousavé poznámky, Harry přijal nabízený ručník a děkovně kývnul. Snape tuto malou místnost opustil a nechal Harryho získat ztracenou důstojnost.

 

Harry si otřel obličej, vstal a u umyvadla si vypláchl ústa.

 

Pak vešel do kabinetu a snažil se nevypadat zahanbeně, což se mu nakonec i podařilo.

 

Snape seděl u svého stolu. Před ním stála nějaká lahvička a malá kulatá krabička. Vedle ležela Harryho hůlka.

 

Když Harry uviděl svou hůlku, jeho úsilí nečervenat se vzalo za své. Nemohl uvěřit, že svou hůlku upustil.

 

Jedna z věcí, které se Harry brzy po příchodu do Bradavic naučil, byla, že upustit hůlku v nebezpečí se rovná jasné smrti.

 

Snape se otočil a všiml si Harryho rozpačitého pohledu. "Upustil jste ji, když na vás začala účinkovat sedativa lektvaru."

 

Harry přikývl. Přišel blíž a ochranitelsky si hůlku vzal.

 

"Teď už veritasérum vyprchalo, pane?" zeptal se Harry.

 

Cítil se střízlivý a jeho mysl byla trochu poblouzněná tím, co se stalo... a měl chuť spát. Kdoví kolik je vlastně už hodin?

 

"Vyzkouším to," řekl Snape chladně a když si Harry všiml záblesku v jeho očích, bylo už pozdě na protesty.

 

"Co udělala slečna Grangerová s přísadami, které ukradla v druhém ročníku?"

 

"Uvařili jsme Mnoholičný lektvar, abychom se přeměnili na Crabba a Goyla a mohli se tak vplížit do Zmijozelu, aniž by si nás někdo všiml. Chtěli jsme se zeptat Malfoye, jestli neví kdo je Zmijozelův dědic," řekl Harry překotně. Vytřeštil oči a rychle si zakryl ústa. Snape se pousmál.

 

"Ano, lektvar zjevně ještě působí," okomentoval suše.

 

"To není fér," protestoval Harry a ostře se na něj podíval.

 

"Vaše otázka byla zodpovězena, ne snad?" Profesor pozdvihl obočí a Harry se zamračil.

 

K tomu neměl co dodat. Nepohodlně se ošil. "Co se chystáte udělat s tím... nepořádkem, co jsem udělal, pane."

 

Snape se zhluboka nadechl a zaklonil se na své židli, s tmavýma očima upřenýma na Harryho. "Přijdete sem v sedm ráno a uklidíte to. Poté mi pomůžete uvařit lektvary, které jste zničil. A také odebírám Nebelvíru třicet bodů za vycházku po večerce."

 

Harry sklonil hlavu, když Snape mávnul hůlkou. Skoro slyšel rubíny odsypávat se z kolejních hodin.

 

"Očekávám, že pokud budete v budoucnu něco potřebovat, požádáte Madam Pomfreyovou nebo ještě lépe profesorku McGonagallovou. Je koneckonců hlavou vaší koleje," řekl Snape a Harry si vzpomněl kolikrát už McGonagallová odmítla zaobírat se jeho starostmi.

 

"Ano, pane," řekl a kývnul. Popravdě byl rád, že z toho vyklouzl tak snadno.

 

"Dnes si vezměte tohle," řekl Snape a posunul lahvičku na stole blíž k Harrymu. Ten na ni bezradně zíral.

 

Bezesný spánek, bylo napsáno Snapeovým rukopisem. Vzhlédl na Snapea, se zmateným výrazem. Muž zvedl malou krabičku a také mu ji podal.

 

Harry hledal na krabičce název, ale nebyl tam. "Co je tohle, pane?"

 

"Odstraňovač jizev," řekl Snape, vstal a přešel ke dveřím své kanceláře. "Použijte to na svoji ruku, samozřejmě až po tom rozhovoru."

 

"Samozřejmě," zopakoval Harry překvapeně.

 

Snape otevřel dveře a významně se podíval na Harryho.

 

Harry obezřetně přešel ke dveřím. "Er, děkuji, profesore."

 

Snape kývnul a počkal než Harry vyšel ze dveří. Když byl v půlce třídy, zavolal za ním.

 

"Pottere?" Harry se s očekáváním otočil.

 

"Ano, pane?"

 

"Jestli vás ještě jednou chytím v mém skladu zásob bez mého svolení, zabiju vás."

 

Dveře kanceláře se zabouchly.

 

Konec :-)

Poslední komentáře
19.06.2013 09:05:54: active-writing.com The most talented people in the face of adversity to grow up strong.
02.01.2012 12:57:37: Pěkné, do čeho asi Harry spadle příště... Děkuji
14.04.2011 20:25:28: už ti konečne idem napísať, že čakám a čakám a čakám, ale ten sľubovaný preklad pokračovania In care...
30.11.2010 19:01:30: no tak, gery (vopred sry za to menosmiley) kedy nam prinesies nieco nove? my sme boli taki stastni, ze...