Gerylla01

In Care Of

Kapitola 1

Se svolením autorky FangsFawn přidávám první kapitolu In Care Of. Můžete ji brát jako opožděný vánoční dárek :-)

A přeji vše nejlepší do nového roku!

-------------------------------------------

Nejprve si nebyl jistý, co vlastně viděl. Myslel, že to je tmavě hnědý potkan ležící pod černou koženou rukavicí.

 

Ačkoli byli v Británii původním druhem, Harry nikdy neviděl netopýra na živo... ne takhle blízko, pokud se nepočítal ten katastrofický výlet do zoo na Dudleyho narozeniny před pěti lety. A to byla tato zvířata zavřena v obrovském proskleném teráriu, takže to nebral v úvahu.

 

To, že nikdy pořádně neviděl žádného v přírodě, nebylo tak překvapivé. I když nebyla přímo ohrožena, populace netopýrů v Británii pomalu mizela, a proto byla tato zvířata chráněna. Navíc se jedná o plachá, tichá a noční stvoření, takže není zrovna pravděpodobné, že na nějakého netopýra natrefíte – pokud ho zrovna nehledáte.

 

Harry je rozhodně nehledal. Na tohohle narazil při plení zeleninové zahrádky.

 

Před šesti dny přijel z Bradavic, ale strýc Vernon a teta Petunie už mu dali plno práce. Teta Petunie byla rozhodnutá tento rok vyhrát cenu za nejlepší zeleninovou zahrádku mezi sousedy, což pro Harryho znamenalo mnoho práce navíc . Vlastně mu to ani nevadilo. Těžká fyzická práce byla něco, na co byl u Dursleyů zvyklý; nemusel při tom tolik myslet na Siriuse, a když v noci zalehl do postele, byl tak unavený, že se mu ani nic nezdálo, což byla úleva.

 

Harry vyšel na zahradu hned jak připravil snídani pro svou rodinu. Během tohoto letního počasí raději dělal práci venku v chladnějších ranních hodinách. Ačkoli mu to s rostlinami nešlo tak jako Nevillovi Longbottomovi, užíval si pobytu venku a sledoval, jak vše roste. Navíc bylo milé strávit část prázdnin s živými bytostmi, které k němu nechovaly zášť, jako jeho rodina. Nyní, když neměl Hedviku, byly rostliny lepší než nic.

 

Krátce před koncem školního roku si Hedvika zranila křídlo. Harry ji vzal přímo k Hagridovi.

 

"No, Harry, vypadá dobře," zahřměl poloobr, když opatrně prohlédl zraněného ptáka. "Mělo by se to zahojit správně, to jo. Nejlíp by bylo, kdybys ji nechal u mě... Bude pro ni lepší nechat jí nějakej čásek tady, než ji poslat domů už teďka."

 

Hermiona, když viděla Harryho obličej při oznámení téhle novinky, ho uklidňovala, "Neměj strach, Harry. Budeme ti často psát, a odpovědi můžeš posílat po sovách, které pošleme."

 

"To je fakt, kámo," dodal Ron povzbudivě. "Dej Puštíkovi možnost aspoň trochu vybít tu jeho nekonečnou energii!"

 

Ale nebyla to jen starost o její pohodlí a obava z toho, že by zůstal bez možnosti komunikace s kouzelnickým světem, co Harryho znepokojovalo. Hedvika byla víc než jen zvíře – byla jeho kamarád a důvěrník, a nikdo netušil (protože to nikomu neřekl), kolik času strávil rozhovory s ní během prázdnin. A nyní, když Sirius odešel, Harry nebude mít Hedviku, aby jí o něm vyprávěl.

 

Pořád o tom přemýšlel, znovu a znovu, když rukou hladil mrtvého netopýra pod listy zelí.

 

Harry si nejdříve všiml kožené rukavice, poté mrtvé krysy, a znechuceně odtáhl ruku. Když se podíval blíž, zjistil, že to není mrtvá krysa, ale mrtvý netopýr. Fascinovaně zvedl list rostliny, aby na něj lépe viděl.

 

Náhle dostal hadrem do ucha, cuknul sebou a brýle mu sklouzly nakřivo.

 

"Kluku! Co se tam poflakuješ?" Nad ním se tyčil strýc Vernon, s rudým obličejem a naježeným knírem. "Neslyšel jsi svou tetu, že máš plít tuhle zahrádku?"

 

Jednou rukou si srovnal brýle a druhou si třel pulzující ucho a hlavu, Harry se zlostně podíval na svého strýce a snažil se zůstat v klidu. Kromě každodenního odstrkování a facek se mu povedlo Vernona příliš nerozzuřit, a chtěl, aby to tak zůstalo.

 

"Omlouvám se, strýčku Vernone," řekl rychle a stiskl zuby, aby mu nevyklouzla drzá poznámka. "Jen jsem se trochu zamyslel, když jsem uviděl tohle mrtvé zvíře."

 

Vernon se podíval blíž a znechuceně se zašklebil. Takový výraz měl většinou vyhrazený pro Harryho.

 

"No, zbav se té věci, kluku," zavrčel. "A nedávej to do koše, kde by to zasmrádlo."

 

Strýc Vernon se otočil a kráčel k příjezdové cestě. "A opovaž se nemít hotovou svou práci až se vrátím domů!" štěkl přes rameno.

 

Harry se s temným mumláním vrátil zpět k rostlinám. Už teď skoro cítil pásek na svých zádech. A nemohl tomu zabránit. S povzdechem si vzal své zahradnické rukavice a natáhl se pro mrtvé stvoření pod listem zelí. Ne že by se mu příčilo dotýkat se mrtvých nebo nechutných věcí (to by jinak nikdy neprošel Lektvary, Péčí o kouzelné tvory nebo Bylinkářstvím), ale lepší neriskovat... netopýři jsou známí jako přenašeči vztekliny. Byla by sranda nechat ho v Dudleyho posteli... zauvažoval, proč má tak sebevražedné myšlenky.

 

Jak Harry zvedl křehké zvíře v rukavici, ucítil třepetání v oblasti jeho hrudi.

 

Není mrtvý.

 

Harry si prohlédl malé stvoření blíže. Vypadalo to jako obyčejný ovocný netopýr, s bohatým tmavě hnědým kožíškem a černými kožovitými křídly. Kolem lišce podobnému čumáku mělo trochu krvavé pěny. Jeho oči byly přivřené a odrážela se v nich bolest a ochromení. Jedno křídlo vypadalo natržené v rameni, jakoby po něm chňapl nějaký dravec.

 

Harry seděl na bobku, držel netopýra v ruce a chvíli přemýšlel.

 

Asi by měl ukončit trápení tohoto stvoření. Ale myšlenka zabít cokoli, ač z milosti, se mu příčila.  I po vyslechnutí proroctví v Brumbálově kanceláři se ještě nesmířil s úkolem, který před ním ležel. Kromě toho, Voldemort je něco jiného – zabil jeho rodiče a bezpočet jiných. Tohle malé zvířátko v jeho ruce bylo jen netopýr, nepřemýšlející a bezbranný.

 

Možná by ho prostě jen měl nechat, tam kde ho našel. Ale to by znamenalo pro netopýra jistou smrt. Při svém zranění by nebyl schopný uletět, kdyby ho objevila některá z koček paní Figgové.

 

Mohl by ho zkusit vyléčit sám, pomyslel si Harry. Mít ho v Hedvičině kleci, chránit ho dokud nebude schopný sám letět. Jako vždy měl při sobě menší zásobu lektvarů (některé uvařil sám, některé sebral ze Snapeových zásob), aby mu pomohly přežít další Vernonovu letní „disciplínu“.

 

Teta Petunie by vyváděla, kdyby ho našla, ale do jeho pokoje  už nechodila – uklízel si v něm sám. Dudley se ve své dřívější „druhé ložnici“ také neobjevoval – nebylo tam nic, co aby ho zajímalo. Ne, jediný, koho by se Harry musel obávat, byl Vernon, a Vernon do pokoje chodil jen aby ho potrestal. S trochou štěstí by neměl být žádný problém.

 

Rozhodnutý, Harry vstal, netopýra stále v ruce. Zuby si svlékl pravou rukavici a přikryl jí netopýra v levé ruce, a vrátil se do domu. Teta Petunie se připravovala na nákupy; Dudley nebyl doma, včerejší noc strávil u Piersů. Harry tak měl docela dost času ubytovat své nové zvíře a pak se vrátit k práci na zahradě.

 

Pulzování v jeho uchu zmírnilo, když se teď jeho mysl zaměstnávala něčím jiným. Poprvé po příjezdu "domů" se cítil... radostně. Nevěděl, jestli netopýrovi dokáže pomoci nebo ne, ale bylo by to milá změna starat se o něco tak malého a přízemního. A ještě jedna věc: netopýr sice nemůže nahradit Hedviku, může se Harryho dokonce bát... ale určitě jím nebude opovrhovat, jen proto že je sám sebou.

 

Poslední komentáře
02.01.2010 12:10:11: hezká kapitola, už se těším na další, protože mám ráda povídky o vztahu Harryho a Severuse ...
01.01.2010 16:56:48: Super, další úžasná povídka, kterou nám překládáš:D snad brzy přidáš další kapču, tahle se mi moc lí...
30.12.2009 16:13:38: Nemohla som si pomôcť a prvý krát v mojom živote som začala čítať nejakú poviedku v angličtine... Ts...
29.12.2009 22:42:36: No, to teda ottera čaká prekvapenie... čo sa týka opovrhovania :D