Gerylla01

In Care Of

Kapitola 10.

Aprílové překvapení v podobě další kapitoly :)
----------------------------------------------------------------

Výtažek z murlapie, pomyslel si Harry. Musím si vyrobit více výtažku z murtlapie abych ho příští léto měl víc. Za jak dlouho se odsud asi tak dostanu?

 

Tašky v jeho rukou byly těžké, přetékaly věcmi, které teta zapomněla koupit na Dudleyho narozeninovou večeři.

 

Na Duddyho narozeniny musí být vše perfektní, pomyslel si Harry sarkasticky.

 

Popravdě mu ale nevadilo, že ho poslali ven. Takový úkol mu umožnil dostat se na chvíli od Dursleyů, vidět jiné lidi a dát si na chvíli pauzu od nekonečného množství prací kolem domu.

 

Dnes bylo zvlášť skvělé jít ven ze dvou důvodů: zaprvé, zkrátilo to dobu, kterou musel Harry strávit s Dudleym a Piersem, a zadruhé, při chůzi do obchodu a zpět si pročistil hlavu po včerejší hádce se strýcem Vernonem - což by dost dobře nešlo, když by trčel v domě a pracoval.

 

Ulevilo se mu, když rány od strýce byly na jeho těle tam, kde mohly být zakryty oblečením. Kdyby ho například uhodil do obličeje nebo na dolní část ruky, neměl by Harry dovoleno vycházet z domu dřív než by podlitiny zmizely. Nyní mu odpolední slunko pražilo do zad až ho kůže štípala, přípomínajíc mu včerejší sen, ale tričko všechno skvěle maskovalo.

 

Až příliš brzo zahlédl dům číslo 4. Harry si povzdechl, ale nezpomalil - před Dudánkovou úchvatnou narozeninovou večeří toho měl ještě dost na práci, a nevyplatilo by se znovu naštvat jeho tetu a strýce. A navíc ho nic od práce nevyrušovalo - nyní, když byli starší a Dudley už věděl co je jeho bratranec zač, se "Hon na Harryho" stal minulostí.

 

A beztak jsou ti dva idioti zalezlí v Dudleyho pokoji a tráví tenhle nádherný den hraním násilnických videoher. Což Harrymu plně vyhovovalo, protože to znamenalo, že ho nebudou pozorovat při práci a se zmrzlinou v ruce uvažovat o tom, jaká je to hanba smažit se v tomhle letním dni. 

 

Jak se Harry blížil k hranicím pokrevního kouzla, nějaký muž na druhé straně ulice ho chvíli pozoroval a pak, jakmile se Harry ztratil z dohledu, zmizel.

 

* * *

Zavěšený za tři nožky na pletivu, které Potter vložil do horní části klece, Snape, strnulý překvapením, zíral na dva udivené teenagery stojící před ním. Jejich stejně zmatené výrazy na jejich tupých obličejích nic nezměnily.

 

Dudley se vzpamatoval první a podíval se na svého kamaráda.

 

"Vím, že je to netopýr, Piersi! Nejsem idiot, víš!"

 

"Myslel jsem, žes říkal, že má Harry sovu!?" obhajoval se Piers a neodtrhnul od Snapea oči.

 

"Má. Nevím kde teď je, možná je někde pryč se zprávami. Nevím kde se tu vzalo tohle."

 

Piers pomalu obešel klec. "Podívej - má na sobě obvaz."

 

Dudley se podíval a potom si odfrknul. "To to vysvětluje - patrně se zranil nebo tak něco a ten můj šílený bratranec ho našel a chtěl si hrát na doktora. Dělával to když jsme byli mladší." Tlouštík se zachechtal. "Většinou jsem jeho malým mazlíčkům ukončil trápení když se nedíval; nikdy nepochopil, proč se neuzdravují!"

 

Piers mezitím přecházel kolem klece, tam a zpět a prohlížel si netopýra ze všech stran. Snape se otáčel, aby ho měl stále na očích.

 

"To je parádní," vydechl nadšeně Piers. "Podívej se na tu velikost! Vsadil bych se, že tady v Británii tak velcí netopýři nežijí."

 

Dudley vypadal nejistě. "Myslíš... myslíš, že je to upír nebo tak něco?"

 

U jeho čarodějnického bratrance by bylo možné, že takové nebezpečné zvíře má. Táta by ho zabil.

 

"Ne, to si nemyslím," řekl Piers, nahnul se ke kleci a protáhl prsty - jen kousek - mřížemi. "Podívej na jeho zuby - nevypadají tak velké."

 

Dudley se podíval na neklidného netopýra, který se spustil na zem a vycenil zuby na Piersovu ruku. "Já nevím.. mě připadají velké dost."

 

Zeptej se Pottera, ten by ti mohl o mých zubech povyprávět! Pomyslel si Snape naštvaně. Zacouval co nejdál mohl, než zády v zadní části klece narazil o mříže, které mu znemožnily ustoupit ještě dál. 

 

"Podívej, Velkej D - k jídlu má ovoce. Je to kaloň!" Piers ukázal na misku na zemi klece. Dudley se podíval blíž.

 

"Hej, to je moje kiwi k snídani! Mamka mi ho dala jako dietu!" Dudley se zamračil na netopýra. "Ten zmetek dnes ani nemá dostat žádné jídlo, za trest!"

 

"Dudley, ukážeme ho klukům! No tak, vyndej ho!"

 

Snapeovi se zrychlil tep.

 

To není dobrý... to vůbec není dobrý.

 

Co bude dělat, když se ho ti kluci pokusí chytit? Oba vypadali jako hrubiáni, mnohem těžkopádněji a daleko méně jemní než Potter. Pokud se bude muset přeměnit, aby se zachránil, oběma bude muset změnit paměť, pro jejich i jeho dobro. Jenže tenhle dům je pod drobnohledem ministerstva - kvůli magii, která by byla uvnitř použita. I když Potterova popularita stoupla, ministr by nenechal kluka nepotrestaného. Šance, že se Snapeovo krytí nevratně sesype jako domeček z karet a možná se nebude moci vrátit k Temnému pánovi, je dost velká.

 

Život Snapea naučil rychle se rozhodovat, dělat klíčová rozhodnutí ve zlomku vteřiny, a řešit zásadní situace bez zaváhání - jenže teď, k jeho znechucení a ohromení, nevěděl co si má počít se dvěma surovými mudlovskými teenagery. Ať to bylo touhle bizardní situací nebo faktem, že to byli mladí tyrani, kteří v něm probouzeli vlastní vzpomínky, ze kterých ho mrazilo, na věci nic neměnilo.

 

Snape se snažil vypadat větší, naježil srst kolem krku, odhalil zuby, výhružně zasyčel a zuřivě na kluky zíral.

 

Aspoň Dudley Dursley vypadal trochu zastrašeně.

 

"No, Piersi.. nevypadá moc přátelsky."

 

"Nebuď zbabělec, Dude... musí být krotký, když se tvému bratranci povedlo dát mu ten obvaz." Piers otevřel dvířka klece a natáhl se ke Snapeovi.

 

Snape chňapnul po jeho prstech a uskočil vpravo, jenže ten mudlovský kluk byl příliš rychlý, vyhnul se zubům a chytl Snapea za zátylek. Nemilosrdné prsty ho držely za zraněné rameno a hrubě ho vytáhly dvířky ven. Kluk si přitiskl mistra lektvarů-přeměněného-v-netopýra k hrudi. Snape se snažil vykroutit z jeho sevření.

 

"No tak, malý netopýrku," prozpěvoval kluk a zalykal se smíchem. Prsty bouchnul Snapea po hlavě, až viděl hvězdičky.

 

"Skvělej!" vykřikl Piers. "Pojď, Dude... ukážeme ho klukům. Vážně bysme si ho měli nechat... a používat ho k strašení lidí!"

 

Dudley, kterého povzbudil Piersův úspěch při zkrocení zvířete, teď chtěl dokázat, že se také nebojí.

 

"Dej ho sem, chci ho do ruky!" řekl dychtivě.

 

Až pozdě si Snape uvědomil, že si vše měl možná lépe načasovat. Ten nemotora byl mnohem rychlejší než by čekal - bezpochyby díky jeho boxerskému tréninku ve škole.

 

Když Piers Snapea předával, Snape zakousl své malé ostré zoubky do Dursleyova masitého ukazováčku - doufal, že ho kluk pustí a on se bude moci ukrýt pod postel a zaujmout obrannou pozici. Tlouštík zakvičel bolestí, ale místo toho aby Snapea upustil, jednou rukou ho hrubě popadl za zátylek div Snapeovi nestáhl kůži a stiskl mu průdušnici. Druhou rukou chytil Snapea za hrudník a sevřel, až mu vyrazil dech.

 

Piers se smál, ale Dudley zuřil.

 

"Ten malej hajzlík mě určitě něčím nakazil!" prskal.

 

Ruka se kolem netopýřího tělíčka sevřela ještě pevněji a Snapeovi se zatočila hlava.

 

Když jeho pohled začal šednout, napadla ho ironická myšlenka.

 

Místo toho aby zemřel Voldemortovou rukou, což víceméně očekával, skončí rozmáčknutý rozmazleným, tlustým a vzteklým mudlovským klukem.

 

Náhle ho napadla šílená vize Pottera, jak ho pohřbívá na zahradě v krabici od bot, možná mu pořádá menší pohřeb. Měl chuť se smát.

 

Nikdo se patrně nedozví, co se stalo Severusi Snapeovi.

 

Klukovy prsty sevřely ještě víc. Praskla mu žebra. Bolestně vypískl a předními pařáty bezmocně mávl do vzduchu.

 

 

* * *

Harry vešel do kuchyně zadními dveřmi, položil tašky na kuchyňský stůl a začal vyndávat jídlo.

 

Okay, takže vyndat jídlo, zeptat se jestli Dudley a Piers chtějí oběd, a pak začít s živým plotem-

Zaslechl pronikavý zvířecí výkřik a potom Piersův hlas:

"Dudley, no tak, nezabíjej ho!"

 

Spartaku!

 

Harry upustil balíček, který držel a vylétl po schodech nahoru.

 

Smykem zastavil v pokoji a s hrůzou zíral na netopýra v bratrancových masitých rukách. Zvíře mělo vytřeštěné oči a u tlamky pěnu.

 

"Dudley, nedělej to! Dudley, polož ho!"

 

Dudley se na něj otočil.

 

"Kousl mě!" zavrčel. "Ty tady máš nebezpečná zvířata? Počkej až to řeknu tátovi!"

 

Znovu sevřel ruku a Spartakus opět vykvikl.

 

Jednajíc čistě instinktivně, Harry udělal něco, co se léta neodvážil: vrhl se na většího kluka, zamířil níž aby ho vyvedl z rovnováhy.

 

Harry hlavou vrazil do Dudleyho ohromného žaludku. Vyrazil mu tím dech. Kluk zavrávoral a upustil netopýra na zem. Harry sotva stihl popadnout Spartaka a hodit ho pod postel, pryč z dosahu. Pak se na něj Dudley i Piers vrhli.

 

Jeho brýle odlétly a připojily se ke Spartakovi pod postel, když ho Dudley praštil do oka a následně přes pusu. Harry Dudleyho pořádně nakopl do obou holení, praštil ho do žaludku a jak se předklonil, rovnou do nosu. Piers Harrymu podtrhl nohy, Dudley ho zalehl a v té chvíli Harry ucítil ostrou bolest, když mu praskla dvě žebra.

 

Tři kluci se potom od sebe odtrhli. Harry se posadil a zrychleně dýchal. Už teď cítil jak mu natéká oko a z pusy mu tekla krev. Ale když se podíval na Dudleyho, skoro se mu zastavilo srdce. Bratrancovi tekla krev z nosu a navíc to vypadalo, že mu začíná také otékat.

 

"Piersi, skoč dolů pro trochu ledu, jo?" řekl Dudley chladně a podíval se na Harryho. "Já tam hned přijdu."

 

Piers poznal, že budou problémy, a neměl sebemenší chuť se toho účastnit. Dospělí nebyli zjevně doma, a tak se rozhodl, že bude nejlepší vzít nohy na ramena než se Dursleyovi vrátí.

 

"Jistě, Dude," řekl. Pak sešel dolů, ven dveřmi a zamířil domů.

 

Dudley mezitím stále na Harryho zíral.

 

"Táta z tebe stáhne kůži," řekl menšímu klukovi rozhodným tónem.

 

Harry to moc dobře věděl. Nejhorší bití, jaké kdy zažil - a naposledy, kdy z něj strýc vymámil pláč - bylo když mu bylo sedm a odvážil se proti Dudleymu vztáhnout ruku.

 

Bez ohledu na fakt, že neuplynul ani jediný den od doby, kdy ho našli Dursleyovi na prahu dveří, kdy by mu Dudley nějak neublížil - ať už šťouchnutí, strčení, zmáčknutí, plácnutí nebo nakopnutí - alespoň jedno z toho. Jednou, když Dudley Harryho srazil na záda a se zápalem do něj bušil, se Harry prudce otočil a praštil Dudleyho do obličeje až měl monokla. Strýc Vernon Harryho bez milosti zmlátil, až skoro ztratil vědomí, než zasáhla teta Petunie - poprvé a naposled, kdy to udělala.

 

Harry, který už předešlý den dostal výprask, cítil chlad v žaludku. Jen zřídka býval bit než se mu rány z předchozího výprasku zahojily, ale tentokrát nepochyboval, že tomu tak bude.

 

Dudley znovu promluvil.

 

"A té věci zakroutí krkem."

 

Spartaku!

 

"Tak mu to neříkej," vyhrkl Harry dřív než to stihl promyslet. Hlas se mu třásl jen trochu.

 

Dudley se na něj nevěřícně podíval. "Děláš si srandu? Nemůžu se dočkat až mu to řeknu. Doufám, že se budu smět dívat až z tebe vymlátí duši, ty malej zmetku!"

 

"Myslím s tím netopýrem," řekl Harry rychle. "Vím, že se musí dozvědět... o tom nose. Řekni mu, že jsi byl v mém pokoji a proto jsem na tebe skočil. Ale neříkej mu o netopýrovi. Už teď jsi ho skoro zabil," Harry musel polknout při tom pomyšlení. Snažil se nedívat se pod postel. "Ale když to neuděláš, pustím ho."

 

Dudley vypadal, že to zvažuje.

 

"Co mi dáš, když to tátovi neřeknu?" zeptal se nakonec.

 

Harry byl překvapený. Co by asi tak mohl Dudley chtít?

 

"Co chceš?"

 

"Ten tvůj plášť," řekl Dudley. "Díky kterému můžeš být neviditelný."

 

Harry strnul.

 

"Jak o něm víš?" zašeptal.

 

Dudley se ušklíbl. "Na tom nezáleží. Co na to říkáš? Dej mi ten plášť a já tátovi neřeknu o tvém malém mazlíčkovi."

 

Harrymu divoce bilo srdce. Ten plášť mu zanechal jeho otec. Už mnohokrát mu pomohl, dokonce i zachránil život. Brumbál mu řekl, ať ho má pořád u sebe, když je teď Voldemot zpátky.

 

Potom pomyslel na Spartaka. Spartaka, který nikdy nikomu neublížil, ale jemu ublíženo bylo. Spartakus, který byl jeho společníkem po tyhle dlouhé týdny v osamění bez Hedviky.

 

Harry by nemohl unést, kdyby ztratil někoho dalšího, ne, když tomu může zabránit. I když ten někdo je jen netopýr.

 

"Dohodnuto. Ale nebudeš ho mít dokud toho netopýra nepropustím."

 

"OK." Dudley se zakřenil. Vstal a odešel.

 

Harry počkal dokud neslyšel, že jeho bratranec odchází a došel k posteli. Zpod matrace vyndal baterku bez baterek, kterou mu Remus dal k minulým vánocům, a posvítil si pod postel.

 

Prosím, prosím, ať není mrtvý!

 

Možná za to mohla nedávná ztráta Siriuse, ale Harry cítil jak v něm začíná narůstat panika jako uzavřený ptáček, který se chce dostat ven. Srdce mu divoce bilo a měl stejný strach, jako kdyby to byla Hedvika, koho Dudley a jeho krutý kamarád mučili.

 

No tak, kde jsi?!

 

Prsty nahmatal nějaký kožíšek, a se srdcem až v krku, opatrně vytáhl nehybného netopýra zpod postele.

 

Na chvíli si Harry myslël, že je zvíře mrtvé a přitiskl si ho k sobě. Pak ale ucítil, jak mu tluče srdce, ale oči měl přimhouřené a obrácené v sloup. Zrychleně dýchal a jazyk měl mezi zuby.

 

Harry nevěděl, co dělat. Externí poranění byla jedna věc, ale jestli mu Dudley zmáčknul některý vnitřní orgán nebo zlomil žebra (jeho vlastní se při tom pomyšlení ozvala), Harry nevěděl, jak mu pomoci. Kdyby byli v Bradavicích, vzal by Spartaka rovnou k Hagridovi, ale Bradavice jsou šíleně daleko a bez Hedviky neměl Harry žádnou možnost kontaktovat školního šafáře.

 

Na moment ho napadlo, že by posbíral své věci a spolu se Spartakem se vydal Záchranným autobusem na Grimmauldovo náměstí. Skoro ihned tenhle plán zavrhl - už jednou mu něco podobného nevyšlo když se o to pokoušel před třetím ročníkem, a nyní, když je Voldemort zpět a smrtijedi jsou všude kolem, bylo riziko mnohem vyšší. Strýc Vernon ho zbije, ale to není nic proti tomu, co by mu udělal Voldemort a jeho přívrženci, a rozhodně nechtěl ohrozit ostatní, kteří by se mu snažili pomoct.

 

Dobře. Žádný Hagrid a nebylo kam jít. Je na to sám.

 

Harry jemně položil Spartaka na postel a odsunul prkno v podlaze, kde měl zásoby lektvarů. Měl docela účinný lektvar proti bolesti, proti zánětu a mast na podlitiny. Pokusí se udělat pro Spartaka co bude v jeho silách. Taky by mu mohl vyrobit novou postel, jelikož si nebyl jistý, zda bude netopýr schopný zavěsit se na pletivo.

Harry pracoval opatrně, ale rychle. Chtěl se o Spartaka postarat dřív než se někdo vrátí domů. Ani se neobtěžoval dokončit své úkoly, které mu teta Petunie zadala. Tohle bylo stejně důležitější. A ať bude mít úkoly splněné nebo ne, strýc Vernon ho přerazí až přijde domů.

 

Harry jen chtěl, aby byl Spartakus do té doby ošetřen.

 

* * *

Snape k sobě přicházel pomalu. Ve spáncích mu bolestně tepalo. Snažil se narovnat, ale hrudí mu projela bolest jako nůž, až se mu dech zadrhl v hrdle. Otevřel oči. Chvíli trvalo, než se mu zostřil obraz.

 

Když zjistil, že leží na spodku klece v krabičce vyplněné bavlnou, Snape si skoro myslel, že je pořád ten první den s Potterem a vše se mu jen zdálo. Pak si ale vzpomněl na ty dva mudlovské kluky.

 

Rychle prozkoumal svá zranění. Rameno bylo vykloubené a bolel ho celý hrudník. Ale na zlomené kosti to nevypadalo, měl jen značné množství modřin a podlitin. Bezpochyby ztratil vědomí, když mu ten tlusťoch přerušil přívod kyslíku tím, jak ho zmáčkl - to by vysvětlovalo tu bolest hlavy.

 

Potter!

 

Nejasně se mu vybavovalo, že Potter napadl oba kluky, bojoval, a ... vážně Potter nabídl svůj neviditelný plášť, aby ho, Snapea, zachránil?

 

Ne mě. Ale Spartaka. Při tom pomyšlení se cítil podivně smutně a teskně.

 

"Jak je, Spartaku?"

 

Snape vzhlédl. Potter se nad ním skláněl s ustaraným výrazem ve svém bledém hubeném obličeji. Měl roztržený ret a nateklé oko.

 

Kolik je? Jak dlouho byl mimo? Snape se pokusil posadit se, aby se podíval na hodiny na polici, ale nohy ho odmítly poslouchat.

 

"Spartaku."

 

Snape se opět podíval na Pottera. Vážně byl hodně bledý.

 

"Poslouchej, Spartaku," řekl Potter spěšně. "Nemůžu tě odsud odnést jako minule... Dudley je doma a není čas." Polknul.

 

"Já... potřebuju abys byl potichu, Spartaku, OK?" I se svým výborným sluchem měl Snape problémy kluka slyšet, tak tichý byl jeho šepot. "Nenaštvi se jako Hedvika... není pro to důvod. Všechno bude v pořádku."

 

Navzdory jeho ujištění byl mistr lektvarů ještě více znepokojený - cítil, že Potter se vlastně snaží uklidnit sám sebe tím jak mluví na netopýra.

 

Snape strnul, když uslyšel třísknout dveře a poté hlas zezdola:

 

"Kluku! Pojď sem a HNED!"

 

Potter sebou trhnul a vzhlédnul, v očích uštvaný výraz. Zhluboka se nadechl, vstal a narovnal ramena. Znovu se podíval na Snapea.

 

"Všechno  bude v pořádku, Spartaku," zašeptal kluk. "Jen buď potichu, OK?" Přes klec přehodil látku a spěšně ji upevnil na vršku klece. Poté bez jediného dalšího slova opustil pokoj a zavřel dveře.

 

Náhlý nával adrenalinu donutil Snapea i přes jeho zranění vyskočit na nohy. Zoufale se rozhlížel po kleci a snažil se najít nějaké slabší místo, kudy by se mohl dostat ven. Zuřivě a frustrovaně skřípal zuby. 

 

Merline! Proč jsem to neudělal než mě Potter dal zpět sem? Mohl jsem se přeměnit a přemístit nás pryč a ukončit tenhle nesmysl. A k čertu s tím, jestli Potter zjistí, že jsem zvěromág!

 

Poté se na chvíli ztišil. Dům byl zlověstně tichý. Věděl, že to nemůže trvat dlouho. Dursley bude zuřit, jakmile se dozví, že jeho synovec vztáhnul ruku na jeho syna.

Ten mudla ho přizabije.

 

Při té myšlence znovu začal marně hledat způsob jak se odsud dostat.

Poslední komentáře
18.03.2016 23:38:33: brutálně!velmi brutálně. :D Windows 7 64 bit ultimate crack
16.06.2015 14:32:32: Jsem přesvědčen, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Mohu to dokázat. Napište mi PM, mluvit. :-| online puj...
05.04.2010 19:49:50: Nevím proč, ale strašně mne na této kapitole fascinuje Severus s jazykem mezi zuby...smiley Chudák Ha...
02.04.2010 13:56:51: Pěkná kapitola, jsem zvědavá na další. Chudák Harry, jsem zvědavá co mu stryc udělá.