Gerylla01

In Care Of

Kapitola 13.

Děkuji všem za komentáře :-)
----------------------------------------------------------------
Brumbálova pracovna byla osvícena světlem svící a samotný velký kouzelník, oděný ve stříbrném hábitu, stál před svým stolem. Zjevně předtím přecházel po místnosti, jak často dělával, a nedočkavě čekal na Snapeův návrat. Otočil se, když se otevřely dveře.

"Severusi!" řekl starý muž radostně, v jeho hlase byla patrná úleva. "Konečně! Můj chlapče, měl jsem takový strach-"
Náhle se odmlčel, když uviděl Harryho. Jeho šedé obočí vylétlo vzhůru.

Snape si dokázal představit, jak to pro Brumbála vypadá. Jeho špeh na měsíc beze stopy zmizel ze svého úkolu, aniž by Řád nebo Smrtijedi tušili, co se stalo. A přitom v Potterově domě zjevně šlo vše jako obvykle. A pak se z ničeho nic objeví Snapeův patron, oznamující jeho příchod a možné komplikace s ministerstvem v Zobí ulici. A poté se špeh objeví - ale ne sám, jak by Brumbál očekával, ale se  zlatým chlapcem, zahaleným ve špatně sedícím plášti, s oteklým okem, roztrženým rtem a červeným pruhem přes jednu tvář.

"Severusi," začal Brumbál. "Co-"

Ale došla mu slova (snad poprvé v životě, pomyslel si Snape sarkasticky). Jenže teď nebyl čas se tím zabývat.

"Řediteli, musíme toho hodně probrat," řekl Snape rychle. "Ale nejdřív vás musím upozornit, že jsem v Zobí ulici použil magii - za kterou může být Potter obviněn ministerstvem."

Brumbál zpozornil. "Jak je to dlouho?"

"Asi hodina," odpověděl Snape. "Možná spíš dvě."

Brumbál přešel ke krbu a nabral hrst letaxu z hrnečku ve výklenku. Pak se otočil zpět na Pottera a Snapea, vyčaroval dvě pohodlná květovaná křesla a oběma kouzelníkům pokynul, aby se posadili.

"Počkejte tu, oba," nařídil. Vhodil letax do krbu a vstoupil do smaragdově zelených plamenů.

"Ministerstvo magie," vyslovil a zmizel.

Snape přešel k jednomu z křesel a klidně si sedl, opřel si lokty o područky a spojil prsty před sebou. Po chvíli se také Potter usadil, nakloněný dopředu, aby se jeho zničená záda nedotkla potahu. Ruce měl sevřené v pěst a položené na stehnech. Nehybně zíral na podlahu. Ačkoli nebyla v jeho obličeji znát jakákoli emoce, byl bledý a viditelně se třásl.

Snape, znepokojený Potterovým křehkým vzezřením víc než byl ochoten přiznat, se rozhlédl po místnosti. Fawkes, fénix, seděl v hnízdě popela na misce u svého zlatého bidýlka. Před měsícem prodělal Zrození, aby ochránil Brumbála na ministerstvu, a nyní ještě nebyl ve stavu někoho vyléčit. Snapeovi to přišlo vhod - chtěl počkat s Potterovým vyléčením dokud jeho zranění Brumbál neuvidí na vlastní oči. Bude to pro něj těžká rána, a Snape nechtěl být tím, kdo mu to poví. Byl by raději, kdyby klukův stav mluvil sám za sebe.

Brumbálova pracovna vypadala jako vždy. Křehké stříbrné přístroje tiše vrněly, a bývalí bradavičtí ředitelé a ředitelky na portrétech se tvářili, že poklidně spí... kromě jednoho.

Armando Dippet zaujatě sledoval Pottera zpoza Brumbálova stolu.

"Ah, pan Potter!" zavolal zvesela korpulentní kouzelník. "Opět zpátky! Ale co se vám stalo s obličejem, můj chlapče?"

Potter vzhlédl, ale pak znovu sklopil hlavu. "Nic, pane," zamumlal.

Dippet se zamračil, ale pak se rozzářil.

"No, to nevadí, milý chlapče. Ať za to může cokoli, Brumbál to dá do pořádku! Je k vám velmi laskavý, jak doufám víte!"

Potter pokrčil rameny - zvyk, který Snape u všech svých studentů nesnášel.

Já ho to krčení rameny odnaučím než dostuduje, nebo se zasadím aby se tak nestalo! Pomyslel si popuzeně.

Trochu přísněji Dippet řekl: "Doufám, že nemáte v plánu zopakovat to řádění z minulého měsíce, pane Pottere... na takové nesmysly jste už moc starý."

Snape přimhouřil oči a zahleděl se na Pottera. Kluk se na něj podíval koutkem oka, zčervenal a opět sklopil pohled.
"Ne, pane."

"No, pak je to v pořádku!" řekl Dippet jasně. "Není třeba vypadat tak zkroušeně, můj chlapče... Brumbál dal vše v mžiku do původního stavu a byl velmi nešťastný, že jste byl tak rozrušený."

Než mohl Potter odpovědět, objevily se v krbu zelené plameny a vyšel z nich Brumbál, oprašujíc ze sebe popel.

Snape automaticky vstal, když starý kouzelník vystoupil z ohniště, a Potter udělal to samé.

"No," začal Brumbál. "Mluvil jsem s Rufusem Brouskem a zdá se, že do Zobí ulice byli posláni bystrozoři aby vyšetřili použitou magii. Vernon Dursley je informoval, že jeho rodina byla napadena dospělým kouzelníkem, který poté odešel s panem Potterem. Předpokládalo se, že Smrtijedi se pokusili unést Harryho, a já jsem při tom ministra nechal."

Snape povytáhl obočí. Brumbál se na něj potěšeně podíval.

"Kdyby se v Zobí ulici opravdu uskutečnil útok Smrtijedů, byl bych o tom ihned informován," pokračoval Brumbál a zadíval se směrem k jednomu ze stříbřitých přístrojů poblíž jeho stolu. "V zájmu zahlazení celého incidentu, než se dozvím, co se opravdu stalo, jsem Rufusovi sdělil, že ty, Severusi, jsi byl schopný přivést pana Pottera a že jste nyní oba v bezpečí v Bradavicích."

Odmlčel se a možná čekal, že si Snape nebo Potter vezmou slovo. Když to ani jeden z nich neudělal, pokračoval.

"Rád vidím, Severusi, že jsi relativně nezraněný, ačkoli věřím, že máš toho dost co vyprávět. Musím tě požádat o podání hlášení, abych mohl pochopit."

Snape na chvíli zaváhal, nevěda kde začít. Nechtěl před Potterem probírat setkání Smrtijedů v Malém Visánku, a věděl, že ani Brumbál by nechtěl.
Nakonec začal.

"Podle vašeho příkazu, řediteli, jsem byl na hlídce u pana Pottera, když jsem byl... zraněn." Zde se Snape významně podíval na Brumbála, který lehce přikývl. Pochopil, pomyslel si s úlevou Snape. Zhluboka se nadechl a pokračoval teď už trochu snadněji.

"V té chvíli jsem byl přeměněný, a když jsem nabyl vědomí," Snape lehce zčervenal a ohrnul ret, "byl jsem v Potterově pokoji, usazený v jeho soví kleci. Zjevně mě našel na zahradě."

Brumbálovi zajiskřilo v očích. "No tedy," zamumlal a zacukaly mu koutky úst. Ale když se podíval na Harryho a viděl jak se kluk červená, jeho výraz opět nabyl vážnosti. "Prosím pokračuj."

"Potter odvedl... příkladnou... práci při ošetřování mých zranění, když jsem byl ve své netopýří podobě," řekl Snape váhavě. "V kleci jsem se samozřejmě nemohl přeměnit a při těch příležitostech, kdy jsem v kleci nebyl, jsem si zvolil raději se nepřeměňovat, aby mé zvěromágské schopnosti zůstaly pokud možno utajeny." A dodal, i když to nebylo nutné: "Jsem samozřejmě neregistrovaný zvěromág."

Koutkem oka se podíval na Pottera, ale pokud jeho vysvětlení kluka obměkčilo, nedal to najevo.

Snape si povzdechl a pokračoval.

"Pak však bylo nutné, abych se přeměnil a mohl tak... vykonat povinnost, kvůli které jsem do Zobí ulice byl poslán v první řadě," dokončil své vyprávění a snažil se, aby nezacházel do podrobností, bylo-li to možné.

Brumbál se na něj chvíli díval, a postupně se v jeho výrazu objevilo zděšení, když si uvědomil, co Snape řekl. Snape by se nepřeměnil před Potterem, dokud k tomu nebyl donucen aby Pottera chránil. Jestliže Potter zjevně nebyl v přímém ohrožení od Smrtijedů, pak zbývá...

Starý kouzelník se otočil ke klukovi a sledoval zranění v jeho tváři s rostoucím znepokojením.

"Harry," řekl ředitel tiše, "co se ti stalo?"

Potter zaváhal. "Popral jsem se se svým bratrancem, pane."

"Pottere." Snape byl naštvaný. Jak se ten kluk opovažuje vymlouvat se, když Snape stojí přímo tady! Věnoval Potterovi pohled, který mu kluk vrátil ve stejné intenzitě - jen s tichou prosbou. Díky tomu Snapeův vztek vyprchal a zůstal po něm jen unavený smutek.

"Albusi," řekl Snape jemně a otočil se zpět na ředitele, "je toho víc než jen tohle."

Brumbál na něj zíral a v jeho modrých očích se zračily obavy. Jen zřídka ho Snape oslovoval křestním jménem.

To by stačilo, pomyslel si Snape zuřivě. Vytáhl hůlku, namířil jí na Pottera, krátce mávnul pohybem, který připomínal rybáře nahazujícího prut do vody. Potterův vypůjčený plášť vzlétl z klukových ramen a vletěl do Snapeovy napřažené ruky. Potter zalapal po dechu - plášť se přilepil zasychající krví k ránám a nově vytvořené strupy se strhly, jak byl plášť hrubě odtržen.

Snape sebou vnitřně trhl. Neměl v úmyslu klukovi způsobit bolest.

Potter o krok ustoupil a objal se rukama, stejně jak to udělal v Zobí ulici, kdy se před ním objevil Snape ve své lidské podobě. Jenže podlitiny na bocích, vystouplá žebra nebo tmavě modré otisky prstů na paži, jak ho Dursley jen před pár hodinami hodil ke schodům, skrýt nemohl. Křídově bílý a strnulý, Albus zíral na sklíčenou postavu před sebou, ale Snape věděl, že tohle ještě není všechno, a ačkoli mu bylo svého starého učitele i kluka líto, věděl, že musí pokračovat.

"Otočte se, Pottere," řekl Snape tiše.

Kluk znovu vzhlédl, ale tentokrát v jeho pohledu nebyla ani stopa vzdoru - jen zoufalá žádost. Snape se musel obrnit před Lilyinýma očima plnýma té beznadějné prosby. Přistoupil k Potterovi, úmyslně se nad něj naklonil a co nejvíce hrozivým tónem řekl.

"Otočte se, Pottere... nebo vám pomůžu."

Potter ustoupil, ve tváři bledý a očima sledoval Snapea. Pak nahrbil ramena a podíval se na podlahu. Snape viděl, jak polknul a na místě se otočil, skoro jakoby měl v úmyslu se přemístit.

Snape nepochyboval, že v ten okamžik by kluk dal cokoli za to, aby se přemístit mohl.
 
Nepodíval se na klukova záda ani na Brumálovu reakci, místo toho se díval Potterovi do obličeje. Potter pevně zavřel oči a trhnul sebou, když slyšel, jak ředitel ostře nabral dech.

Následovalo dlouhé strašné ticho. Potom Brumbál tiše a trochu třesoucím se hlasem řekl: "Jak jsi k tomu přišel, Harry?"

Potter znovu polknul, zvedl hlavu a podíval se na zeď.

"Já... jsem spadl-"

Než mohl Snape zareagovat, promluvil Brumbál.

"Harry." Snape slyšel v hlase svého rádce bolest a tak se otočil. Brumbál stál za židlí a držel ji za opěradlo tak pevně, až mu zbělely klouby na rukou. V jeho bílém obličeji bylo tolik smutku, viny a zloby, že byl Snape rád, že se Potter dívá jinam a nevidí to.

Když ale starý muž znovu promluvil, byl jeho hlas klidnější, dokonce jemný.

"Harry. Je naprosto zřetelné, že tyhle stopy zanechal... pásek." Trochu se zasekl na posledním slově.

Potter se najednou otočil a oči se mu zaleskly.

"Proč se nezeptáte jeho, co se stalo!" vykřikl zuřivě, mávnul rukou, ukazujíc na Snapea. Očima těkal všude po místnosti, kromě, jak si Snape všiml, dvou mužů, kteří tam byli s ním.

"Všechno tohle je jeho vina," pokračoval Potter zlostně. "Kdyby se nepotuloval kolem, nešpehoval mě a nepředstíral, že je netopýr, nic z toho by se nestalo... bránil jsem jeho před mým tupým bratrancem!"

Snape věděl, že je kluk přepjatý, ale přesto se cítil dotčený. A, jak se často stávalo, jeho emoce se projevily jako posměch.

"Je to pravda?" protáhl s opovržlivým úšklebkem. "No, předpokládejme, že bych mohl potřebovat ochranu nekvalifikovaného kouzelníka, a možná jsem byl příčinou dnešní epizody v Dursleyovic rodinném štěstí, ale co pak měl znamenat včerejší výprask, Pottere? Váš milovaný strýček v té době neměl ani ponětí o mé přítomnosti v domě! A to ani nepočítám rány a modřiny, které jsem na vás osobně během těch pár týdnů viděl nebo urážky a nekonečné práce, které byly na denním pořádku."

Albus přešel z bílé do šedé.

"Včerejší výprask?" zašeptal a Snape si náhle přál, aby byl býval držel jazyk za zuby.

Bojovnost Pottera zjevně už opustila, znovu zíral na zem.

"To bylo jiné," zamumlal kluk. "Ten jsem si zasloužil."

Oba, Brumbál i Snape, strnuli.

"Co jsi říkal?" zašeptal Brumbál chraplavě.

Potter zvedl hlavu, ale Brumbálovi se do očí nepodíval.

"Já... byl jsem drzý," snažil se kluk vysvětlit. Odmlčel se. Polknul. "Já to způsobil."

"Opravdu tomu věříš, Harry?" Brumbálův hlas zněl tak smutně, až Snape cítil jak se mu sevřelo hrdlo.

Potterovy oči se naplnily slzami, ale zuřivě je mrkáním zahnal.

"To není důležitý," zamumlal mrzutě a opět se podíval na podlahu.

"Není důležité?" zopakoval Brumbál. Obešel stůl a přistoupil k Potterovi, ale zastavil se, s rukama bezmocně svěšenýma podél boků, když sebou kluk trhnul.

"Není! Vždyť strýc Vernon je nic ve srovnání s Voldemortem, ne? A jeho pásek je ničím ve srovnání s kletbou cruciatus. To proto jste si myslel, že je pro mě lepší tam být, ne snad? Že je to sice špatné, ale stojí to za to, pokud jsem v bezpečí?"

Snape si vzpomněl na svého vlastního otce a zavřel oči.

"Oh, Harry," Brumbál zase ustoupil za stůl, aby dal klukovi víc prostoru. Nebo možná aby získal chvíli na vzpamatování se. "Ne. Nikdy bych na něco takového nepřistoupil. Vychovával bych tě sám, kdybych věděl že-"

Potter zabodl svůj zuřivý a zoufalý pohled do Brumbálova zestárlého obličeje.

"Co se snažíte říct, profesore? Že jste o tom nevěděl? Jistě že věděl! Musel jste to vědět!" Jeho hlas zněl hořce, ale Snape v něm vycítil i stopu zoufalství... jakoby Potter nemohl unést myšlenku, že Brumbál, jeho idol, který měl být vševědoucí, ve skutečnosti o tomhle nevěděl.

Snape si náhle uvědomil, že Potterovi, přestože byl jeho život u Dursleyů těžký, se to zdálo správné, protože ho tam umístil Brumbál a řekl, že je to tak nejlepší. 

Jenže, na druhou stranu, jestli Brumbál o tom týrání nevěděl... pak cokoli Potter musel vytrpět u svého strýce, neznamenalo nic.

Sám Potter teď potvrdil jeho domněnku.

"Řekl jste mi, profesore," řekl kluk a přistoupil ke starému muži, "na konci minulého roku. Řekl jste, že víte, že je to tam pro mě těžké, ale že jsem aspoň v bezpečí. Řekl jste, že vás to mrzí, ale jste rád, že jsem v bezpečí, a že nejsem nějaký rozmazlený princ."

Brumbál náhle vypadal mnohem starší než ho Snape kdy viděl. Klesl na židli, jakoby ho nohy nemohly unést.

"Harry... Harry, musíš vědět, že bych nikdy, nikdy nikomu nedovolil, aby ti ublížil, pokud tomu mohu předejít," řekl klukovi vážně. Jeho modré oči zalily slzy. "Věděl jsem, a bylo mi líto, že se k tobě tví příbuzní nechovají hezky, nemají tě rádi, a jsou dokonce přísní co se týče práce, a podle toho jak jsi vypadal každé září, tak také co se týče jídla... ale že se někdy, při svém strachu z magie a ze mě, opováží vztáhnout na tebe ruku..." zavrtěl hlavou. "V krajním, tom nejkrajnějším případě, Harry, jsem mohl na tvého strýce použít kouzlo, které by mu znemožnilo ublížit ti. Kdybys jen býval ke mě přišel-"

"Albusi," řekl varovně Snape, ale Potter už spustil.

"Takže je to všechno moje vina, že jo?" vykřikl kluk zmateně. "Jako se Siriusem... nevšiml jsem si, že by mi někdo věřil, ale já mám věřit jim..." Náhle zmlkl a přitiskl si ruce k očím.

"Všechny ty věci, co jste říkal," pokračoval Potter nižším hlasem, "o tom jak se staráte... jak jste na mě pyšný. Ve skutečnosti nezáleží, co se mi stane, hlavně když budu schopen postavit se na konci Voldemortovi."

"Rozhodnutí, která jsem musel učinit ohledně tvého domova.... byla těžká," řekl Brumbál. Slova ze sebe soukal s velkým úsilím. "Zdá se, že čím více se tě snažím ušetřit bolesti, tím víc ti jí způsobuji. Přísahám, že jsem nikdy ani nepomyslel na to, že se něco takového děje. Je pravda, že jsem zjevně měl více dohlédnout na život u rodiny tvé matky.. možná jsem se bál toho, co bych mohl zjistit.."

"Nikdy jste mě nezkontroloval?
Tak to se pak Hermiona spletla," řekl kluk hořce. "Vlastně jsem to nikdy nebyl já, o koho jste se staral. Vše, o co vám kdy šlo, je tohle!" rukou se plácl do čela, kde byla jeho jizva.

Jestliže tahle slova Snapeovi připadají jako rána do žaludku, jak se asi musí cítit Brumbál? Tvář starého muže byla popelavá, jeho oči plné slz. "To není pravda," řekl těžce. "Ne. To vůbec ne. Ale... chápu že ti to tak může připadat. Ano, chápu. Až příliš dobře. Zklamal jsem... hrozným způsobem."

S tím si ředitel zakryl tvář rukama a otočil se. Potter ho chvíli netečně sledoval s tvrdým výrazem v očích. Pomalu zavrtěl hlavou, pak se otočil a namířil si to ke dveřím.

Jedna část Snapea chtěla kluka zastavit. Nevěděl jestli klukem hrubě zatřást a říct mu aby nebyl blázen, a nebo mu jemně zdůraznit, aby byl trpělivý a poslouchal Brumbála - že se ten muž kvůli tomu trápí víc než si kluk dovede představit.

Jenže takovéhle emočně vypjaté situace šly mimo Severuse Snapea, takže nakonec neudělal nic. Jak se ukázalo, nebylo toho třeba.

Potter se zastavil u dveří, ruku skoro na klice. Tvrdý výraz v jeho obličeji se změnil na citlivý, a nějak mnohem vhodnější k jeho věku.

Pomalu se otočil a znovu se na Brumbála podíval. Snapea jakoby nevnímal, váhavě přešel pokoj a stanul před starým mužem.

Tak opatrně, jako když poprvé sáhnul na Snapea v jeho netopýří podobě, se Potter lehce dotknul ramene staršího kouzelníka. Brumbál, který ho neslyšel přijít, sebou trnul a otočil se na židli. Kluk si nervózně mnul ruce, jakoby očekával ránu. Chvíli na sebe jen tiše zírali.

Když si toho večera Snape znovu přehrával tuto scénu, snažil se bezúspěšně přijít na to, kdo udělal první krok. Zdálo se, že Brumbál zvedl ruce v ten samý moment jako Potter, který vydal přidušený vzlyk, poklekl a vrhnul se do objetí starého muže. Prsty pevně sevřel jeho hábit, a Albus sklonil obličej ke klukovým tmavým rozcuchaným vlasům, jednu ruku položil na Potterův týl a druhou na jeho ramena, opatrně, aby se nedotkl jeho zranění.

A nyní, konečně, se Potterova ramena začala třást a Snape vytušil, že tlumené zvuky znamenají pláč, poprvé po Merlin ví kolika letech. A ačkoli v Brumbálově obličeji byly patrné slzy, nevydal žádný zvuk, prostě jen tiše dovolil chlapci zavěsit se do jeho hábitu, a zároveň ho objímal. Po chvíli Potter něco řekl. S obličejem přitisknutým na Brumbálově hábitu nebyla slova příliš zřetelná, ale Snape vytušil, že to znělo jako Omlouvám se.

Utvrdil se, že jeho domněnka byla správná, když starý kouzelník zamumlal v odpověď, "To je v pořádku. Neudělal jsi nic špatného."

Snape se cítil jako nějaký vetřelec. Nenápadně a nezpozorován proto vyklouzl z kanceláře a tiše za sebou zavřel dveře.

Jak procházel potemnělými chodbami směrem ke svému sklepení, si Snape říkal, že je Potter nyní ve schopnějších rukou než byl u něj. Odmítal se zabývat pocitem náhlého osamění, který ho zaplavil, a osten závisti, který protnul jeho srdce při pohledu na starého muže a kluka zaklesnutých v objetí, nevnímajíc nic jiného než jeden druhého. Snape nedokázal říct, komu v tu chvíli záviděl víc: jestli Brumbálovi ... nebo Potterovi.
Poslední komentáře
28.05.2010 18:24:31: Jejich vztah bude ještě zajímavý, pochybuju, že si zničehonic padnou kolem krku a budou přátelé. Jse...
26.05.2010 20:47:19: Nebyla jsem u tebe Geryll dlouho, dnes mě to tak nějak trklo a já se sem zašla mrknout. Zhltla jsem ...
20.05.2010 17:25:34: veľmi peknééé :) jak sa nám to vyvíja :D
20.05.2010 08:43:56: paráda, netrpělivě jsem stepovala každý den, jestli už není nová kapča, protože ta poslední skončila...