Gerylla01

In Care Of

Kapitola 2.

V prvé řadě se omlouvám za delší prodlevu - přes svátky jsem neměla přístup ke svému pc.

Díky Katrin za připomínku, že fruit bat = kaloň. Zoologie mi moc neříká, takže sama bych na to určitě nekápla. Vzala jsem to v úvahu, ale i tak budu nejvíce používat označení "netopýr".  Ke Snapeovi se to prostě hodí víc :-)
Jen stručně o kaloních, kdyby to někoho zajímalo: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kaloni
-------------------------------------------

Kouzelník se může stát zvěromágem dvěma způsoby: buď přeměněním nebo pomocí zvěromágského lektvaru. James Potter, například, byl v přeměňování zvláště nadaný, takže byl schopen řídit přeměnu sama sebe i svých přátel. Kouzlo provedli ilegálně a za velkého rizika, že se něco nepovede.

 

Přeměna Severuse Snapea byla také ilegální – a nebezpečná – jako ta Pobertů, ale zde podobnost jejich příběhů končí. Nadaný v lektvarech, Snape si vybral tuto (pravděpodobně ještě nebezpečnější) možnost jak se proměnit. Také však byl dospělým, plně kvalifikovaným kouzelníkem, když podstoupil procesu přeměny, navíc v bezpečných a odpovídajících podmínkách, s mocným a zkušeným kouzelníkem, který by mohl zasáhnout, kdyby se něco nepovedlo. A jeho motivace provést toto kouzlo byla naprosto odlišná od té Pobertů. James Potter, Sirius Black a Petr Pettigrew (podporováni Remusem Lupinem) plýtvali svým talentem a chtěli se jen puberťácky bavit. Snape, hnaný zoufalou touhou odčinit chyby z mládí, doufal, že tím rozšíří svou použitelnost jako špeh Řádu.

 

Albus Brumbál byl velmi vážný, když mu Snape poprvé vyložil svůj plán.

 

"Uvědomuješ si, můj chlapče, že tohle je velmi riskantní proces," připomněl jemně svému bývalému studentovi. "Kromě toho, že je to nelegální a pokud na to Ministerstvo přijde, určitě se tím bude zabývat, je mnoho věcí, které se mohou pokazit."

 

"Jsem připravený," odpověděl Snape klidně. Jeho černé oči byly jako vždy nečitelné.

 

Brumbálovy pronikavě modré byly mnohem otevřenější.

 

"Také si uvědom, Severusi, že tento risk se může nakonec ukázat jako zbytečný," dodal. "Nemůžeš si zvolit jakou podobu nabudeš jako zvěromág. Pokud jí bude něco nezvyklého, řekněme tibetský jak, vystavil ses nebezpečí kvůli výsledku, který - promiň mi - má jen pramálo využití pro tajné výzvědy."

 

"Nezbývá než to zkusit," odpověděl Snape a jeho černé oči se zvláštně zaleskly. A bez dalších okolků na jeden hlt vypil kouřící lektvar. Jeho pohled byl rezignovaný, což staršího kouzelníka zarmoutilo, ale už to nešlo vzít zpět.

 

Jak se ukázalo, jeho nová podoba nemohla být pro špehování vhodnější. Malý, noční tvor, dostatečně běžný aby nebyl náhodně zpozorován (kaloni, samozřejmě, jsou na rozdíl od svých hmyzožravých příbuzných, tropičtí tvorové); schopný létat, s vysoce vyvinutým sluchem, jeho zvěromágská podoba byla jako stvořená pro tuto práci. Brumbál byl potěšen (nejen proto, že Snape bolestivou proměnu přežil vcelku), a Snape byl také spokojen... ačkoli by preferoval nějaké důstojnější zvíře. Takové, k němuž nebyl nesčetněkrát přirovnáván při mnoha příležitostech.

 

Teď už však bylo hotovo, a oba - netopýr i dvojitý agent budou schopní shromažďovat ještě cennější informace o Voldemortovi a jeho přívržencích, než Ministerstvo dohromady s Unspeakables kdy zvládne. Výhodou je, že jen jediný muž ví o jeho zvěromágství - Albus Brumbál. Ani Voldemort to netuší.

 

Snape si občas pomyslel, se suchým neradostným úsměvem, že studenti by to mohli uhodnout, kdyby se o to pokoušeli. Už teď mu za zády říkali "přerostlý netopýr" (stejně jako "umaštěný mizera"). Ačkoli cítil pokušení použít svou zvířecí podobu pro načapání studentů, nikdy to neudělal. Ani co se týkalo Pottera. Ne, podstoupil přeměnu pro jediný důvod, a tím bylo pomoci zničit Voldemorta. Ať si Pobertové pořádali noční výpravy do kuchyně nebo zakázané výlety; on, Snape, měl přece více disciplíny. Nic nesmí zasáhnout do jeho cíle zahubit Voldemorta.

 

Brumbál mu rozuměl víc než kdokoli jiný - že to není jen Řád, kvůli kterému se Snape stále znovu a znovu pouští do nebezpečí. Vlastně to nebyla ani pomoc kouzelnickému světu. S výjimkou Brumbála neměl rád žádné lidi, nestál o uznání, a nezajímalo ho, co si ostatní mysleli. Jeho jedinou motivací bylo zničit muže, který zavraždil Lily Evansovou, a stejně rozhodnutý byl ohledně chránění Lilyho syna - ne kvůli němu samotnému, ale jen kvůli Lily. Snapeova oddanost Brumbála ohromovala a rozesmutňovala zároveň, ale Snape na tom nehodlal nic měnit.

 

Popravdě, to, že jen Brumbál věděl o jeho zvěromágství, se mu hodilo.. nejen že měl nad smrtijedy navrch; také ho to chránilo před dobře míněnými připomínkami členů Řádu. Věděli, že během Snapeových občasných hlídek v Zobí ulici někdo byl; jen prostě nevěděli kdo nebo co, a to mu vyhovovalo. Snape preferoval samotu. Nechtěl, a měl pocit že si nezaslouží, přátelství. Lily byla jeho jediný přítelem; a on ji zradil a způsobil tak její smrt. Už to bylo dlouho, kdy se přátelil s Lily. Už zapomněl, jak být přítelem (nepočítaje smrtijedy - jakoby snad někdo mohl pokládat takovou směsici podezřívavců, žárlivců, podlézavců za své přátele, ač mezi ně patřil). Pro Snapea by přátelství s někým z Řádu bylo stejně tak nevítané jako jejich urážky. Stroze odmítal dobře míněné pozvání Molly Weasleyové k večeři a její milé pokusy o rozhovor. Zjistil, že je pro něj těžší se s nimi vyrovnat než s Moodyho podezřívavostí. Jejich respekt (ač nejistý) plně postačoval. Nic víc nechtěl.

 

To byl tedy důvod, proč se rozhodl vykonávat hlídky jako netopýr. Popravdě řečeno, dům číslo čtyři nepotřeboval být hlídán: pokrevní kouzla byla mnohem mocnější než jakékoli Fideliovo zaklínadlo. I když přesná poloha jeho letního domova nebyla Voldemortovi a jeho smrtijedům známá, Potter potřeboval doprovod, když opustil ochranu strážních kouzel - v případě, kdy byl mimo pozemek. Připusťme, že se to nestávalo často - po loňském útoku mozkomorů byl kluk opatrnější a neloudal se po venku jako dřív. Ale faktem zůstávalo, že příležitostně navštěvoval místní knihovnu (světe div se, pomyslel si Snape sarkasticky), a jeho teta ho občas posílala jako poslíčka. Proto potřeboval opatrný doprovod, o kterém kluk nesměl vědět.

 

Dohlížení na Pottera byla nezáživná práce, myslel si Snape. Kluk trávil většinu času uvnitř, bezpochyby se nehnul ani na krok od svých zbožňovaných příbuzných, stejně jako jeho přihlouplý otec. Když vycházel ven, bylo to kvůli práci na zahradě – jeho mudlovská rodina byla zřejmě trochu důslednější než Potterovi, co se týče vštěpování odpovědnosti. Ne že by byli o moc úspěšnější, soudě podle toho co Snape viděl ve škole – a podle Potterova přerostlého protivného bratrance.

 

Potter zjevně neměl žádné kamarády mezi mudly, a ani se svým bratrancem netrávil moc času, jak mohl Snape vidět, ačkoli byli podobně staří -  Potter si zřejmě připadal jako něco víc. Snape měl pro tuhle neřest pochopení, vzhledem k tomu, že se choval stejně, když byl v Potterově věku. Jeho averze k mudlům však byla výsledkem hrubé výchovy. Musel se nějak vyrovnat se svým násilnickým otcem alkoholikem. Nezapadal mezi mudlovské děti, které se mu posmívaly kvůli jeho otrhanému oblečení. A opilý otec a chudoba byla jedním ze způsobů, jak stát stranou. Snape si v té době nemohl vybrat, jak bude ostatním připadat. Potter, jak si všiml, byl oblečený mizerně, na rozdíl od svého bratrance. Snape si domyslel, že kluk se tak snažil vzdorovat nebo se chtěl napodobit módu mudlovských gangů. Ať tak nebo tak, nebyla to jeho věc – potřeboval jen zajistit, aby kluk zůstal během těch několika výprav v bezpečí.

 

Večer předtím, než Potter našel pomačkaného netopýra pod listem zeli, byl Snape ve své zvířecí podobě zavěšený vysoko v koruně fíkovníku před domem paní Figgové. Velkou předností jeho zvěromága bylo, že nepotřeboval být blíže domu č. 4 aby věděl, co se tam děje. Jako netopýr měl tak výborný sluch, že lehce slyšel obyvatele domu, když byli v kuchyni - a dokonce od sebe rozeznal jednotlivé hlasy, ale ne slova, pokud byli v jiné části domu. Díky tomu zjistil, že Potter byl znovu poslán ven; slyšel ženu, patrně Petunii, jak ječí že jí chybí přísada, kterou potřebovala na večeři, a někdo by měl dojít do obchodu o pár bloků dál.

 

Potter vyšel zadními dveřmi o chvíli později. Vypadal mrzutě - patrně znechucený, že byl odtržen od nějakého šíleného televizního seriálu, pomyslel si Snape. Když se Potter vydal na cestu, Petunia se objevila ve dveřích, šedavá silueta ozářená světlem z kuchyně za ní.

 

"A pospěš si," křikla protivným hlasem, který si Snape pamatoval z dětství. "Nebo nedostaneš žádnou!" Dveře se zabouchly.

 

Potter si zamumlal něco pro sebe a zrychlil krok.

 

To bude pěkná noc pro tuhle šťastnou rodinku, ušklíbl se Snape. Musím přiznat, že Petunia moc nezestárla.

 

Rozložil svá kožovitá křídla a lehce se odrazil od větve, na které visel. Tiše letěl nad Potterovou hlavou a sledoval jeho shrbenou postavu spěchající ulicí.

 

Snape nikdy nebyl v létání na koštěti nějak zvlášť dobrý - uměl na něm létat, ale to bylo vše. Jako netopýr se však z letu těšil, stejně jako opravdový netopýr. Jediným problémem bylo přistávání - netopýři byli výborní ve vzduchu, ale měli sklony padat na zem. Snapeovi trvalo dlouho než překonal přirozený instinkt a dokázal přelétat od stromu ke stromu a zavěšovat se na různé větve. Takto se mu dařilo držet s Potterem krok.

 

Stmívalo se. Začaly se rozsvěcet pouliční lampy. Teplo letního dne se s ubývajícím světlem rychle vytrácelo. Snape cítil, jak teplý chodník pod ním vychladá a vše se připravuje na noc. S netopýřím sluchem dokázal zachytit široké spektrum zvuků - vzdálená auta, děti na hřišti o ulici dál, zvuk umývaného nádobí v domech, které míjel, hmyz. Tiché kroky Harryho tenisek na vozovce.

 

Vypadalo to na obyčejný, letní večer v Kvikálkově, a přesto bylo něco... jiné.

 

Když Potter zmizel v obchodě na rohu vzdáleném sedm bloků od domu č. 4, Snape si všiml McNaira. Jeho "kolega" smrtijed stál nenápadně vedle novinového stánku v ulici naproti potravinám. Měl na sobě mudlovské oblečení a kouřil cigaretu. Snape cítil, jak se mu ježí srst na zádech. Nevěděl o žádném plánu napadnout Pottera... ale je fakt, že mu Temný pán neříká vše. Už nějakou dobu si byl vědom, že o některých plánech mu nikdo nedává vědět. Stejně jako Brumbál, Voldemort raději nevsázel vše na jednoho koně. Zvlášť, když ten kůň stráví tolik času u Brumbála. Snape se pochmurně usmál nad tou ironií.

 

Zatímco Snape visel na pouliční lampě, zvažujíc situaci, Potter vyšel z obchodu s balíčkem z hnědého papíru v ruce. Vypadal objemně - až moc na Petuniino "jedna nebo dvě" věci, které zapomněla, pomyslel si Snape sarkasticky.

 

Potter se opatrně rozhlédl a lehce se zamračil. Jeho oči přelétly přes McNaira. Pokrčil rameny, otočil se a zamířil domů. Snape se držel na lampě a obezřetně McNaira sledoval.

 

Když byl Potter asi blok a půl před ním, se McNair narovnal, odhodil cigaretu a vydal se tím samým směrem, jako kluk. Nespěchal.

 

Snape za ním pomalu letěl.

 

Byla to jedna velká záhada. Byl McNaire sám? Pokud ne, Snape si ještě nevšiml žádného komplice. A pokud je smrtijed sám, co má v úmyslu? Pokud by chtěl Pottera zabít, mohl to už udělat, aniž by si ho někdo z mudlů všiml. Ačkoli Snape nevěřil, že by Voldemort dal jakémukoli smrtijedovi takový rozkaz. Únos Pottera by byl také snadný, pomyslel si Snape. Šel sám, nevypadalo to, že je někdo poblíž. Tak na co McNair čeká? Musel přece vědět, že mu Potter zmizí z dohledu jakmile se dostane do okolí svého domu. Možná se jen snažil zmapovat oblast, ale Snape by byl překvapený, kdyby to smrtijedi už dávno neudělali.

 

Mezitím se musel rozhodnout. Zůstat a zjistit co má McNair zalubem nebo se přemístit a zavolat posily? Pokud zůstane a Potter bude napaden, bude se muset do boje pustit sám, a to by mohlo ohrozit jak jeho pozici dvojitého agenta, tak pozici neregistrovaného zvěromága (protože žádný kouzelník nemůže kouzlit ve své zvířecí podobě). To by byla vážná ztráta jeho využitelnosti jako sběratele informací. Ale jak by mohl riskovat nechat Pottera o samotě, pokud by nastal útok? Jemně stiskl zuby, což byl zvyk, který získal ve své netopýří podobě, když přemýšlel.

 

Blížili se k Zobí ulici. McNair za Potterem stále více zaostával, vůbec se nesnažil ho dostihnout - spíš ho jen sledoval. Nevšiml si netopýra, který nad jeho hlavou přelétal ze stromu na sloup veřejného osvětlení a na telefonní budku.

 

S tak citlivým sluchem, Snape měl vědět, co mělo právě přijít, ale byl tak zaujatý sledováním McNaira, a tak přesvědčený o své neodhalitelnosti, že byl neopatrný. Tichounký svištivý zvuk spolu se světélkujícím vzduchem za ním ho konečně donutily vzhlédnout, zrovna když se chystal vzlétnou z okapu.

 

Viděl víření, kolem něj hradbu z ohně, jak se řítí přímo na něj.

 

S vypísknutím Snape uskočil z okapu, ale nepodařilo se mu uniknout kletbě docela. Sklouzla po jeho blanité přední noze, právě v místě, kde křídlo navazovala na rameno.

 

Nebyl čas cítit nějakou bolest. Rána ho srazila přímo dolů. Tvrdě dopadl na chodník, a víc nevěděl.

 

McNair, slyšíc žuchnutí, se otočil právě když kluk zmizel za pokrevními kouzly. Překvapeně zíral dolů na netopýra a pak vzhlédl, když se objevila Bellatrix Lestrangeová.

 

Zamířila hůlkou na nehybné zvíře. "Animagus revelio!"

 

Nestalo se nic. Přišla blíž a zvedla ho bez zaváhání.

 

"Bello? Co je to?" Nahnul se McNair blíž.

 

"Jen netopýr." Pokrčila rameny. "Myslela jsem, že možná bystrozor... no, teď už je to jedno. A ten kluk?"

 

McNair ukázal palcem přes rameno. "Už by měl být doma."

 

"Dobře. Měli bychom to vyřídit Temnému pánovi." Bellatrix hodila zraněného netopýra pryč, směrem kudy šel Potter. Také zmizel uvnitř strážních kouzel.

 

Dva temní kouzelníci se otočili na místě a přemístili se.

Poslední komentáře
14.01.2010 16:29:48: pěkná kapitola, už se těším na další a jsem zvědavá, co se stane, až Harry zjistí, že ten netopýr je...
12.01.2010 21:08:11: No myslím, že měl Severus docela kliku, že Harry nechtěl nikdy zabít jiněho živého tvora, jinak by b...
10.01.2010 02:30:28: Čekala jsem spíš kočku nebo tak než kletbu xD Ale je dobře že tohle je o něco důstojnější :D...
09.01.2010 17:17:29: heh...jsem strašně ráda, že si začala zase překládat.už jsem moc nedoufala, že něco přibude, tak jse...