Gerylla01

In Care Of

Kapitola 3.

Všechno ho bolelo. Strašně. To byla první věc, kterou si uvědomil.

 

Druhá věc, kterou Snape zjistil, byla, že leží v nějakém hnízdě vyrobeném z měkké, bílé bavlny. Bylo to teplé a velmi pohodlné. Nějakou chvíli ležel tiše a užíval si tu hebkost a teplo. Měl pocit... klidu. Nebyl žádný důvod se hýbat.

 

Pomalu se mu začaly vracet vzpomínky. Snažil se je potlačit, ale nepodařilo se. Potter, procházející ulicí Kvikálkova. McNair. Kletba letící přímo na něj.

 

Snapem proběhl náhlý nával adrenalinu a tak vyskočil na nohy. Okamžitě si uvědomil, že to byla chyba, když ho zasáhla oslepující bolest na krku, rameni a boku, až mu to vyrazilo dech - ještě že tak, jinak by mohl vykřiknout. Trhaně klesnul zpět na bavlnu. Zamrkal a pomalu natáhl ruku, aby se podíval na své zranění. Jenže místo ruky uviděl přední nohu pokrytou srstí, s dlouhými prsty srostlými blánou. Takže tedy stále v těle netopýra.

 

Snape vzdal pokusy prozkoumat sám sebe - alespoň pro teď - a začal se místo toho poohlížet po okolí. Trochu se nadzdvihl a zjistil, že opravdu leží v pelíšku z bílé vlny. Někdo vyrobil lepenkovou krabičku, do které umístil tuto látku - rozhlédl se - vypadalo to jako ptačí klec. Pro hodně velkého ptáka, možná sovu nebo papouška, pomyslel si. Zavětřil - patrně sova; i když byla klec nedávno čištěná, jeho citlivý nos rozpoznal stopy po dřívějším obyvateli.

 

Klec byla dobré čtyři stopy vysoká a široká dost na to, aby v něm sova mohla rozevřít křídla, alespoň částečně. Asi stopu nad jeho hlavou viselo mohutné dřevěné bidýlko. Dvě rolničky byly umístěny na špičce klece. Na jedné straně sépiová kost připevněná kovovým háčkem, na druhé straně klece malé zrcátko. Krmítko i napáječka byly zavěšené tak, aby pro obyvatele klece byly snadno dostupné z bidýlka. Na podlaze byly vyskládány čisté noviny, a kousek od provizorního lůžka si Snape všiml dalších dvou misek - jedna s vodou, druhá - začenichal - s jahodami. Ven z klece neviděl - byla překrytá těžkou modrou látkou. Asi bude ještě den, podle světla lehce prosvítajícího skrz.

 

Snape obezřetně poslouchal. Z otevřeného okna slyšel zvuky z venku - zpěv ptáků, děti hrající si někde v dálce, pneumatiky na asfaltu. Ve svém bezprostředním okolí nezaslechl žádný pohyb, dech ani tlukot srdce. Proto, zdůvodnil si, se může prohlédnout svá zranění, aniž by musel mít strach, že ho někdo vyruší.

 

Snape nejdříve zjišťoval, co ho bolí. Nejhorší bolest přicházela z pravého ramene. Pamatoval si kletbu, která na něj letěla. Opatrně se otočil. K jeho překvapení měl rameno docela slušně obvázané - přes ránu byl položený silný bílý obvaz převázaný gázou, kterou měl uvinutou kolem křídel a hrudníku. Jeho zostřený čich zachytil pach něčeho pod bandáží... léčivý prostředek vyrobený z, pokud se neplete, z březové kůry; s výtažkem z vanilky, řembaby a šípku. Zvláštní... takový odvar proti bolesti a infekci by vyrobil i sám.

 

Snape se bolestně připlazil k miskám, které byly určené pro něj. Ani trochu neměl náladu na jídlo, ale byl strašně žíznivý. Očichal vodu - byl do ní přidán extrakt z levandule a heřmánku; ne moc - jen trochu pro zklidnění a uvolnění. Zaváhal, ale pak se dlouze napil, než se vrátil zpět do pelíšku.

 

Snape se opatrně posadil a zvažoval situaci. Byl... zmatený.

 

Ať ho přinesl kdokoli, udělal to s úmyslem pomoci mu. Ale kdo z mudlovského sousedství  by se obtěžoval zvednout zraněného netopýra? Mudlovské dítě by to mohlo udělat - mnoho dětí, mudlovských nebo kouzelnických, by se snažilo "zachránit" zraněné zvíře a vyléčit ho. Ale nějaké malé dítě by jistě nedokázalo udělat takovou bandáž, i když by se mu nebo jí podařilo nepozorovaně projít se zraněným zvířetem kolem obezřetné matky. Zatímco dospělý mudla by mohl do jeho vody přidat levanduli a heřmánek, směs aplikovanou na jeho zranění musel uvařit nějaký kouzelník, na to by vsadil titul.

 

To byl další problém. Byl si jistý, že na něj někdo použil kouzlo animagus revelio - ani následkem magického zranění a pádu by se necítil tak špatně pokud by nebylo. Pokud ale ano, lektvar, který vynalezl pro zrušení kouzla (lektvar, který by mu nepomohl, kdyby na sebe vzal podobu zvěromága pomocí přeměny), zjevně fungoval, jenže napětí na jeho tělo bylo tak silné jak očekával že by mělo. Každý sval v těle jakoby držel jeho podobu stůj co stůj, a teď ho to všechno šíleně bolelo.

 

Takže... pokud kouzelník použil kouzlo, a jeho protikouzlo fungovalo, proč by se ho kouzelník snažil vyléčit pokud by ho nechtěl vyzpovídat? Pokud ho chtěl vyzpovídat, proč ho držel v kleci, kde se nemohl přeměnit zpět do své lidské podoby? A hlavně, jak by někdo vůbec mohl tušit, že je zvěromág, když animagus revelio nefungovalo? Pouze on sám věděl o existenci jeho lektvaru - ani Brumbálovi o svém vynálezu ještě neřekl. Byl otřesen pomyšlením, že jeho přestrojení bylo nějak odhaleno.

 

Bolest hlavy, která kolem něj předtím kroužila jako smrtící pták, se usadila jako vítězný nepřítel. Bolest z jeho rány a nedávná ztráta krve ho oslabila. Klesnul do bavlněného hnízda a poddal se uvolňujícím účinkům bylinného odvaru.

 

Když se Snape probudil znovu, celou přední nohu měl ztuhlou a bolest v rameni trochu ustoupila. Jazykem si olízl vnitřek úst a rozpoznal zbytky lektvaru proti horečce a proti bolesti. Pomalu otevřel oči a zvednul hlavu.

 

Látka z jeho klece zmizela. Venku byla docela tma - z malého čtvercového okna zahlédl oblohu plnou hvězd. Vál jemný vánek a rozhýbal šedé závěsy kolem okna. Bez pohybu přejel očima po zbytku pokoje.

 

Byl to malý pokoj, vymalovaný matnou béžovou. Na podlaze nebyl koberec. Jeho klec visela na háku v rohu vedle dveří. V druhém rohu stála jednoduchá postel s tenkou pomačkanou přikrývkou, jakoby na ní před chvílí někdo ležel. Otlučený noční stolek s malou rozsvícenou lampičkou. Vedle ní leželo na nočním stolku fotoalbum vázané v kůži, poloprázdná sklenice vody a kniha - Snape přečetl název: Famfrpál během let. Na stěně za postelí visela karmínově-zlatá vlajka znázorňující nebelvírského lva. Na zemi pod postelí byl obrovský kufr, takový, jaký studenti používají pro přepravu věcí do školy. 

 

V rohu naproti dveřím stála vysoká, ošoupaná šatní skříň. Jedna dvířka měla zlomenou petlici, takže byla skříň lehce pootevřená. Pod oknem se nacházel malý rozviklaný psací stolek s množstvím knih o kouzlech, listy pergamenu, brky, a lahvičkou inkoustu. Obyčejná židle stojící před ním, jedno kolečko na jedné z jejích čtyř nohou chybělo, takže byla jedna noha znatelně kratší.

 

Dveře pokoje byly zavřené. Zvláštní, byly na nich přidělaná dvířka pro domácí zvířata.

 

Nebylo nijak zvlášť těžké poznat, čí pokoj to je - místo, kde ztratil vědomí, nebelvírská vlajka, kouzelnické knihy, pergamen a inkoust, Famfrpál během let. I ta klec do toho zapadala; věděl, že klukova zraněná sova byla s Hagridem. Ale přesto byl Snape zmatený. Tohle určitě není pokoj, jaký by čekal pro Harryho Pottera. Tohle vypadalo jako... skladiště, ve spěchu přestavěné pro neočekávaného hosta, který nezůstane dlouho. Odpovídající přístřešek (stěží), ale sotva útočiště pro kluka chodícího do školy. Připomínalo to jeho vlastní dětský pokoj v domě na Tkalcovské poté, co začal chodit do Bradavic.

 

Než stihl dál uvažovat, dveře se otevřely a dovnitř vešel kluk, potvrzujíc jeho podezření.

 

Tohle bylo poprvé od konce školního roku, kdy Snape viděl Pottera zblízka. Byl hubený, jako vždy, ale tentokrát snad ještě víc. Také vypadal drobnější, s tmavými kruhy pod očima, díky nimž vypadal bledší než obvykle. Měl lehce svěšená ramena, jakoby byl hodně unavený, nebo na nich nesl tíhu celého světa, nebo oboje.

Zármutek kvůli Blackovi, předpokládal Snape.

 

Potter za sebou zavřel dveře, otočil se, všiml si netopýra v Hedvičině kleci a znehybněl.

 

„Jsi vzhůru,“ řekl tiše.

 

Od prvního ročníku si Snape nevšiml, že by se na něj Potter díval s jiným výrazem než se vzdorem, strachem, vztekem nebo záští. Nyní vypadal… zvědavě a starostlivě. Přišel ke kleci, pohyboval se pomalu a opatrně, jakoby opravdu jednal se zraněným a vystrašeným zvířetem - což bylo přesně to, co si myslel.

 

„No, vypadáš, že je ti trochu líp.“ Kluk mluvil tiše a uklidňujícím tónem. „Přinesl jsem ti něco čerstvějšího, jestli máš chuť. Tentokrát bys to měl zkusit sníst… potřebuješ získat sílu.“

 

Potter otevřel dvířka klece, vyndal misku s povadlými bobulemi a vyhodil je do odpadkového koše vedle stolu. Místo nich do ní vložil několik bobulek hroznů a znovu dvířka zavřel. Snape ho obezřetně sledoval.

 

„Měl bys to sníst,“ řekl kluk povzbudivě. „Půjčil jsem si knihu z knihovny, abych  věděl, jaký druh ovoce jíš… jsem rád, že nemusím shánět nějaký hmyz!“ Kluk se pousmál.

 

Potter ustoupil od klece a opřel se o svůj školní kufr. Přitom Snapea fascinovaně pozoroval. Patrně nikdy neviděl netopýra takhle zblízka, pomyslel si Snape sarkasticky. Zíral jako idiot. 

 

„V tom křídle máš docela velkou díru,“ řekl Potter stále stejným tónem, o kterém doufal, že bude konejšivý. „Snažil jsem se vyléčit tě tím co mám, ale neznám moc léčivých kouzel a mimo školu stejně nemůžu používat žádnou magii. Ministerstvo by to zjistilo.“

 

Na víku od kufru seděl docela klidně - klidněji než v mé třídě, pomyslel si Snape hořce.

 

Kluk vypadal uvolněně, ruce měl položené přes kolena na svých záplatovaných, plandavých džínech.

 

„No, nechám ti odkrytou klec, protože je doba, kdybys měl být vzhůru,“ řekl nakonec Potter. Zjevně usoudil, že netopýra znervózňuje. „Zítra znovu zkontroluji tvé křídlo a dám ti nějaké další lektvary. Nevím jak dlouho bude trvat, než se uzdravíš - snad to bude dříve než se vrátí Hedvika. Zuřila by, kdyby tu objevila dalšího domácího mazlíčka.“

 

Potterův mazlíček! Zuřil Snape v duchu. Merline, čím si to zasloužil? Jak se mi povede vyvlíknout se z tohohle? Kéž by mě radši našli Temní kouzelníci a chtěli mě vyslýchat!

 

„Asi bych ti měl dát nějaké jméno, zatím co jsi tady,“ pokračoval kluk. Chvíli vypadal zamyšleně. „Mohl bych ti říkat ‚Snape‘ nebo ‚Severus‘ - připomínáš mi toho mizeru mistra lektvarů!“ zašklebil se drze.

 

Snape se neudržel a tiše zasyčel.

 

„Jo, máš pravdu - zasloužíš si něco lepšího. No, můžu ti říkat nějak podobně - třeba Spartacus. To jméno jsem našel v římské historické knize.“ Kluk se usmál. „Spartacus byl otrok, který se stal válečníkem, a osvobodil mnoho jiných otroků. Myslím, že to se k tobě docela hodí. Taky tě propustím hned jak se uzdravíš.“

 

Kluk vstal, ze skříně vytáhl obnošené modrá pyžamo a kartáček na zuby, a odešel dolů.

 

Snape byl zmatený. Jak se z tohohle má dostat?! Brumbál má už patrně starost, a co když ho zavolá Temný pán?

 

Možná, pokud Potter odpoví na dopis Lupinovi nebo někomu z Weasleyů, zmíní se o mě, pomyslel si Snape. Jenže pak si uvědomil, že by mu to nijak nepomohlo, pokud by se o něm někdo nezmínil Brumbálovi, protože jen on ví, že je zvěromág. A při tom všem, co se dělo během války, nebylo pravděpodobné, že se někdo příležitostně zmíní Brumbálovi při setkání Řádu, že se Harry Potter během prázdnin ujal zraněného netopýra.

 

Byla tu určitá šance, že až mu Potter opět bude ošetřovat zraněné křídlo, vyndá Snapea z klece. Ale co pak? Měl by využít příležitosti a přeměnit se? Pokud to udělá, jeho maskování bude odhaleno, Snape nevěřil, že by si Potter něco takového nechal pro sebe a nevykládal to svým kamarádíčkům. Do podzimu by to věděla celá škola - nejen že "přerostlý netopýr" je opravdu netopýr, ale že ho Potter měl v kleci! Snape se otřásl. Ne, raději počkat, až ho Potter vyndá z klece a poté prchnout otevřeným oknem. Pokud ho Potter nechá otevřené. A pokud je křídlo dostatečně v pořádku, aby ho uneslo. Snape se pokusil pohnout zraněným ramenem, ale ukázalo se to jako špatný nápad, když sebou bolestně trhnul. Skvělé. Budu Potterovým mazlíčkem na merlínví jak dlouho.

 

Dveře se otevřely - Potter se vrátil. Zavřel dveře, uklidil kartáček zpět do skříně a vlezl do postele. Sundal si brýle a odložil je na noční stolek. Snapeovi se tak naskytl nerušený pohled na Lilyiny zářivé, výrazné zelené oči, nezakryté brýlemi Jamesa Pottera.

 

"Dobrou noc, Spartaku," řekl kluk tiše a zhasnul lampu na nočním stolku. Uvelebil se v přikrývce a ztichnul. O méně než patnáct minut později Snape slyšel, jak se jeho dýchání změnilo a věděl, že právě usnul.

 

S unaveným povzdechem se "Spartakus" vydal k misce s plátky jablka. Tohle bude dlouhá rekonvalescence.

Poslední komentáře
28.06.2010 16:47:14: fiha, harry mu do klietky vlozil hrozno a na konci sa Spartacus (to meno je bozske smiley) napchava ja...
22.01.2010 15:56:22: ....je to sranda, zž se těším na pokračování...
21.01.2010 15:27:43: Děkuji za krásně přeloženou kapitolu skvělé povídky.Rose hips jsou šípky.smiley${1}
20.01.2010 18:00:00: pěkná kapitola, už se těším na další a doufám, že jipřidáš co nejdřívsmiley${1}