Gerylla01

In Care Of

Kapitola 4.

Zdálo se to jako věčnost, kdy Sirius padal; jeho tělo obloukovitě prohnulo, když propadl skrz rozevlátý závěs oblouku. Harry viděl pohled plný strachu a zároveň překvapení na kmotrově strhaném, kdysi pohledném obličeji, jak padal skrz starověkou bránu a zmizel za závěsem, který se na chvíli zatřepotal jako ve větru a pak se znovu zklidnil.

 

"SIRIUSI!" Křičel harry. "SIRIUSI, SIRIUSI!"

 

Sirius byl tam, hned za závěsem. Věděl to, mohl ho zachránit, mohl... ale něco ho drželo zpět, něco se motalo kolem jeho noh... had, obrovský had, syčící a obtáčející se kolem jeho kotníků a kolen, a mařil jeho pokusy běžet za svým kmotrem. Musel se odsud dostat, musel - musel Siriuse zachránit!

 

"Siriusi!" Zavolal Harry v agónii žalu. "Siriusi, Siriusi!" Vyškubnul se z hadova sevření, vrhnul se vpřed a dolů-

 

-ztěžka přistál na podlaze svého pokoje v Zobí ulici, s peřinou omotanou kolem nohou.

Harry se pomalu posadil. Jeho dech byl rychlý, přerušovaný, jakoby dlouho a rychle utíkal. Srdce mu divoce bilo v uších a po tváři mu stékal pot.

 

Merline, strýc Vernon! Pomyslel si. Pokud jsem ho vzbudil, jsem mrtvý-

 

Harry se vydrápal na nohy a rychle přeběhl ke dveřím. Neodvažujíc se je otevřít, jen se opřel o futra a napjatě poslouchal.

 

Po chvíli se jeho tep zklidnil natolik, že mohl zaslechnout pravidelné chrápání strýčka Vernona.

 

Harry si úlevně oddechl a vrátil se na postel. Pot na jeho těle začal osychat. Zachvěl se. Rozsvítil svou lampu, nasadil brýle a natáhl se pro vodu na nočním stolku. Žíznivě ji vypil.

 

Tichý šelest zaujal Harryho pozornost. Otočil se, aby se podíval k Hedvičině kleci.

 

Netopýr, kterého předtím zachránil ze zahrady, byl vzhůru a netečně ho sledoval.

 

"Ahoj, Spartaku," řekl Harry tiše.

 

Netopýr na něj jen zíral, bez mrkání. V jeho černých očích se odráželo světlo z lampy.

 

Harry sklonil pohled jako první. Podíval se na hodiny na polici. Kdysi patřily Dudleymu, ale z jeho pokoje zmizely poté, co jimi Dudley jednoho rána hodil o zeď. Harrymu se podařilo je opravit. Právě ukazovaly 2:30 ráno.

 

Harry se naklonil dopředu, s lokty opřenými o kolena, obličej v dlaních. Palci si promnul pálící oči. Každou noc to samé - pokud to nebyl Sirius, byl to Cedric. Pokud ne Cedric, tak Voldemort. Pokaždé se díky nočním můrám vzbudil výkřikem; někdy dokonce probudil Vernona, který pak vrazil k němu, aby svému synovcovi vyhrožoval nebo dokonce mu nějakou vrazil. Ať tak nebo tak, teď už nebude moci usnout. Tentokrát ho noční můra vzbudila hodně brzy. Nevěděl, jak to dál dělat. Nebude schopný plnit své úkoly, a to Vernona rozzuří. Být bit bylo špatné, ale Dursleyovic nadávky a zesměšňování jeho zármutku bylo ještě horší.

 

Harry si přál, aby tu byla Hedvika. Hedvika vždycky vypadala, že... že poslouchá, když k ní mluvil. A teď potřeboval s někým mluvit.

 

Možná by měl napsat Ronovi nebo Hermioně. Bez Hedviky jim samozřejmě nemohl poslat dopis hned teď, ale mohl by jim ho poslat jakmile další sova přinese dopisy od nich. Byli to dobří kamarádi... každý mu už jednou napsal, dostal také dopis od Remuse, a rychlou zprávu o Hedvice (uzdravuje se dobře) od Hagrida. Harry ale nějak nechtěl svěřovat své myšlenky a pocity o Siriusovi do dopisu. Ani nijak nechtěl přiznat svým nejbližším přátelům (kteří dosud ani nevěděli o proroctví), jak vystrašený a ustaraný se cítí. Jak se mu vše zdálo křehké a nejisté, jak se cítil slabý.

 

Hedvika mu chyběla.

 

Harry s povzdechem zhasnul lampičku na nočním stolku a položil se na polštář, stále s nasazenými brýlemi. Lehký vánek rozevlál závěsy a paprsek světla z pouliční lampy vnikl do pokoje, ozařujíc Hedvičinu klec s netopýrem uvnitř.

 

Harry ze své postele sledoval netopýra, jak zatíná drápky levé přední nohy. Patrně ucítil jeho pohled a vzhlédl.

 

"Ahoj, Spartaku," zopakoval Harry konejšivým tónem. "Doufám, že jsem tě nevyděsil. Hedvika občas vyšilovala z mých špatných snů."

 

Netopýr se na něj prostě jen díval.

 

Harry si povzdechl a obrátil svůj pohled na strop. Po chvíli dodal tišším hlasem, "měl jsem noční můru."

 

Znovu pohlédl na netopýra. Ten ho stále pozoroval.

 

Harry si znovu sedl, se zkříženýma nohama na zamotané pokrývce. "Byl to... sen, ... o mém kmotrovi. Je mrtvý. Byl zabit." Harry sledoval svá kolena. Po dlouhé chvíli vzhlédl, Spartakus se na něj pořád díval. Výraz v jeho černých očích byl tajemný, ale Harryho zvláštně uklidňoval. Ne jako Hedvika, která jakožto kouzelný tvor, disponovala mnohem vyšší inteligencí než obyčejná sova, tenhle netopýr byl jen hloupé zvíře... ale bylo to živé stvoření, které bylo u něj, a hlavně to nebyl žádný Dursley.

 

Neodvážil se prohlížet ho, když ho den předtím pašoval dovnitř; pokud by ho teta Petunie načapala uvnitř, když měl pracovat venku, pořádně by si to slízl. Harry rychle proklouzl nahoru, zatímco byla jeho teta ve sprše. Uložil bezvědomého netopýra na dno Hedvičiny klece, zavřel za sebou dveře pokoje a zase zamířil ven. O půl hodiny později, poté co teta odjela nakupovat, šel zpátky nahoru, aby si malé stvoření blíže prohlédl, a zjistil, co pro něj může udělat.

 

Popravdě spíše čekal, že než se vrátí, bude zvíře mrtvé. Mockrát se už pokoušel postarat se o zraněné ptáky a dokonce i o veverku nebo malé dítě - už jen proto, aby Dudleymu, který byl krutý ke zvířatům a ke všemu, co bylo menší a slabší než on sám, zabránil v dalším týrání. Ačkoli byl jen málokdy úspěšný... zvlášť co se týkalo ptáků.

 

Avšak když se vrátil zpět do svého pokoje, netopýr byl stále naživu, ležel přesně na tom samém místě, kde ho položil, s jazykem mezi zuby.

 

Harry brzy zjistil, že krev na čumáku pocházela z jazyka, do kterého se zvíře samo kousnulo, patrně když spadlo. Nebyla to žádná vážná rána, takže ji ponechal, ať se vyléčí sama.

 

Mnohem vážnější byla trhlina podél kloubu jeho pravého ramene, trhlina, která pokračovala kolem ramene až na kožovitou membránu, která tvořila křídlo. Harry si ránu dlouho prohlížel. Vůbec si nedokázal představit, co mohlo způsobit takové zranění. Ani zuby nebo drápy - rána byla dlouhá a na povrchu, zatímco sval uvnitř byl rozerván jakoby zubatou čepelí. Hnědá srst kolem rány vypadala spáleně.

 

Harry se přestal snažit zjistit původ zranění a místo toho se pustil do ošetřování. Jemně ho vyčistil čisticím lektvarem, poté přidal lektvar proti horečce a mast z březové kůry, a opatrně ránu překryl. Použil mudlovskou motýlkovou náplast, aby rána zůstala uzavřená; poté omotal gázu kolem netopýrova těla, aby držela obvaz na místě. Byl se svou prací spokojen, ačkoli si nebyl jistý, zda netopýr bude moci znovu létat.

 

Harry kapátkem vpravil do bezvědomého zvířete několik kapek lektvaru proti bolesti, a poté ho položil do malé krabičky, která mu zbyla po čokoládových žabkách, nyní byla vyložena bavlnou. Položil krabičku na stůl, zatímco důkladně vyčistil Hedvičinu klec a na její dno dal čisté noviny. Hedvičiny misky nechal prázdné, místo nich položil na podlahu klece malé mističky, jednu na krmení (do ní vložil bobule, které přinesl z ledničky), a jednu na vodu. Do vody přidal několik kapek uklidňujícího lektvaru, aby zvíře zklidnil a umožnil mu spánek.

 

Jakmile umístil netopýra v jeho novém domově, Harry přikryl klec. Protože jsou netopýři noční stvoření, rozhodl se nechat ji přikrytou přes den a v noci odkrytou. To by zvířeti mohlo pomoci udržet jeho zvyky, což bylo nejen zdravější, ale byla tu také menší pravděpodobnost, že si ho Dursleyovi náhodou všimnou.

 

Péče o netopýra zabrala asi hodinu a půl. Harry vynechal oběd (opravdová oběť) a rychle dokončil práci na zahradě, než se přesunul k dalším úkolům. Petunie naštěstí přišla domů pozdě, a tak ho ani jeden z jeho opatrovníku nepřistihl při ulejvání. Ti jeho výkon ocenili tím, že mu dovolili navečeřet se a to bylo co říct (Dudley byl znovu na dietě, což znamenalo pro Harryho to samé).

 

Když se Harry po večeři vrátil do svého pokoje, byl příjemně překvapen, že je netopýr nejen naživu, ale vzhůru, a zjevně také aktivní. Tiše na něj mluvil, ale byl rozhodnutý dát mu čas, než si zvykne na nové prostředí. Byl ohromen, jak klidně netopýr vypadal - částečně čekal, že bude dělat kravál, což by mohlo přitáhnout nevítanou pozornost.

 

Nyní, skoro ve tři hodiny ráno, ho Harry pozoroval, jak usrkává nektar z hroznů, které předtím přinesl, jak pije z misky a začíná se čistit skoro jako kočka.

 

Když promluvil znovu, netopýrovy oči se zatřpytily, ale na něj se nepodíval. To Harryho povzbudilo, aby pokračoval.

 

"Byl zabit... můj kmotr," zopakoval Harry. Spartacus pokračoval v čistění prstů. "Myslím, že... já vím, že je to moje vina." Harry se na chvíli odmlčel a přemýšlel. Opřel se o polštář.

 

"Někdy si myslím... že jsem možná nebyl kmotřencem, jakého si přál, Spartaku," pokračoval Harry tiše. Netopýr se přestal čistit a vzhlédl, aniž by to Harry zaznamenal. "Minulý rok, když... no... byl mnou zklamaný, myslím. Protože si myslel - patrně - prostě já nejsem jako můj otec. Neměl jsem z toho radost, protože jsem chtěl být jako můj otec."

 

Netopýr prsknul, ten zvláštní tichý zvuk zněl nějak posměšně. Harry se na něj podíval.

"Teď už takový nechci být," řekl. "Já... minulý rok jsem zjistil, že můj otec nebyl... alespoň ne pořád... takový, jaký ... jaký jsem doufal, že mohl být. Bylo to docela zklamání, abych ti řekl pravdu." Harry si povzdychl, sundal si brýle a otočil se na bok. Ale měl otevřené oči a nepřítomně zíral na zeď.

 

Po dlouhé době zašeptal, "Sirius byl tím nejbližším, koho jsem z rodiny měl. Chtěl jsem - aby byl na mě pyšný." Skoro řekl, měl mě rád, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. "Myslím, že byl.... ale nikdy jsem s ním nestihl strávit tolik času. Myslím, že po Azkabanu byl trochu... nestálý, víš, Spartaku?" Podíval se směrem ke kleci; bez brýlí toho moc neviděl, ale zdálo se mu, že se Spartacus znovu usadil ve svém hnízdě a pozorně ho sleduje.

 

Harry se cítil o něco lépe, jakoby něco z té obrovské tíhy, kterou na sobě často cítil, zmizelo. A světe div se, byl také hodně unavený - že by možná mohl znovu usnout.

 

Náhle ho napadlo, že pokud bude Spartacus schopný se dobře pohybovat, možná by se mu líbilo zavěsit se ke stropu, když spí.

Harry zamítl myšlenku na to, že by se podíval po něčem v kleci, co by netopýrovi dovolilo dělat tohle každý den, a raději zavřel oči.

"Dobrou, Spartaku," zamumlal.

Ještě dlouho poté, co usnul, netopýr seděl a upřeně ho pozoroval.

Poslední komentáře
04.02.2010 19:55:45: veeľmi peknéé :)
03.02.2010 10:00:15: Moc děkuji za další kapitolu.
02.02.2010 19:16:12: Severus musí bejt chudák na prášky :D Dík za kapitolu :)
02.02.2010 16:32:15: Jetli = jestli, omlouvám se za překlep. smiley${1}