Gerylla01

In Care Of

Kapitola 5.

Děkuji všem az komentáře a přidávám další kapitolu:
-------------------------------------------

Snape zuřil. Z toho, co dosud prožil jako učitel nebo jako špeh, tohle byl vrchol. Potterův mazlíček. Potterův mazlíček, ksakru! Pomyšlení na Brumbálův výraz, až to starý kouzelník zjistí, bylo k zešílení. Bylo 6:30 ráno.

 

Mistr lektvarů přeměněný v netopýra, zaslechl, jak se v dalším pokoji někdo, patrně klukův strýc, obléká a vstává. Kluk sám se po té noční můře, která ho vyhodila z postele a Snapea vytrhla z jeho rozjímání, znovu neprobudil. Jednostranná konverzace během časných ranních hodin Pottera zjevně uvolnila, protože po zbytek noci spal bez převalování.

 

Snape se zastavil ve svém pochodování v omezeném prostoru klece a podíval se směrem k posteli. Ze schumlaných pokrývek vyčnívala jen černá křtice vlasů.

Snape slyšel zvěsti o Potterových častých nočních můrách, ale samozřejmě, nebyl vedoucím jeho koleje, takže ho nikdy neviděl při žádné z nich. Byl znepokojený sílou chlapcova chvění, a překvapený jeho strachem, že ho uslyší ostatní obyvatelé domu.

 

Nebelvírská nadutost, pomyslel si Snape kousavě. Příliš hrdý na to, aby hledal pomoc u své rodiny.

 

Potom si vzpomněl na krátký lítostivý výkřik, který přitáhl jeho pozornost a díky němuž zjistil, že Potterovy sny rozhodně nejsou mírumilovné, a ač si to nerad přiznal, trochu se zastyděl. Kluk se mu snažil pomoct, a což musel přiznat, odvedl výbornou práci. Jakkoli nevhodný mohl být jeho žal, bylo jasné, že ho smrt Siriuse Blacka pronásleduje. Ale proč se kluk nesvěřil své rodině, Snape netušil.

 

Náhlé zabouchání na dveře. Snape leknutím nadskočil. Rychle se podíval na Pottera a všiml si, že kluk taky. Vyskočil a ospale mžoural na dveře.

 

"Ty ještě nejsi vzhůru?!" Petuniin skřípavý hlas se zakousl do Snapeovy hlavy. "Tvůj strýc je za deset minut dole; proč není hotová snídaně?!"

 

Potter se vymotal z postele a natáhl se pro džíny, které nechal na podlaze.

 

"Jsem dole za minutu, teto Petunie!" zavolal kluk a snažil se, aby jeho hlas zněl živě a připraveně (což se mu zjevně nepovedlo, podle Snapeova názoru), zatímco se soukal z pyžama.

 

Petuniiny ostré, rychlé kroky mířily pryč ode dveří. Potter si rychle natáhl džíny a popadl tričko. Když se otočil, aby si vzal brýle, všiml si klece.

 

"Ahoj Spartaku," zamumlal kluk roztržitě. "Postarám se o tebe za... prostě počkej, OK?"

 

S brýlemi na nose kluk opustil místnost, bosý, a zavřel za sebou dveře. O chvíli později ho Snape slyšel scházet ze schodů.

 

Snape se posadil zpět do hnízda. Byl ... zmatený.

 

Bylo tohle na denním pořádku? Jistě ne.. jeho zbystřený netopýří sluch zachytil bratránkovo chrápání ve vedlejším pokoji. Možná příprava snídaně pro tetu a strýce v některé dny byl Potterův úkol. Možná si kluk zvykl zaspávat, což by vysvětlovalo, proč zněla jeho teta tak naštvaně (ne že by si Snape z dětství pamatoval, že by zněla nějak jinak).

 

Přesto byl Snape překvapen, že zachránce kouzelnického světa není tak rozmazlený, jak si dříve myslel. Jeho opatrovníci se mu zjevně snažili vštípit smysl pro zodpovědnost, ač byli možná neúspěšní. Dobře.

 

Tahle myšlenka, spolu s určitou klaustrofobií z jeho omezeného prostoru, odstrčila nejasný pocit pochopení pro Pottera, a odmetla ho z jeho hrudi jako koště ometá pavučiny. Pocítil náhlý záchvěv hněvu, a zároveň zvrhlé potěšení, že byl kluk vytažen z postele tak časně. Najednou se mu chlapcova pečlivá péče o něj zdála spíše jako touha vzbudit chaos v rodině, než jako čin soucitu se zraněným a trpícím stvořením. Potter patrně chtěl ukázat  "cool" nového mazlíčka svým děsným přátelíčkům.

 

Možná když se Potter bude zaobírat jeho zraněním, Snape může zkusit uprchnout. Nadzdvihl pravou přední nohu, ale trhnul sebou, uvědomujíc si, že nikdy neunese jeho váhu. Nemá jinou možnost než počkat až se vyléčí... pokud se ovšem nepřemění. Myšlenka na to, jak by mohl kluka vyděsit - a ponížit ho vzpomínkou na jejich "rozhovor" minulou noc - byla docela lákavá. Ale nevěřil Potterovi, že by ho neprozradil. Uvažoval, jestli už Potter rozhlásil, co minulý rok viděl v Myslánce.

Nedalo se nic dělat. Musel zůstat v této formě a dovolit Potterovi, aby mu pomohl.

 

Musel mě zrovna najít Potter, pomyslel si Snape hořce. Ale předpokládám, že to mohlo být horší.

 

Najednou si představil, co by se stalo, kdyby ho místo toho našla ta šílená nebelvírská holka, Levandule Brownová. Patrně by ho namáčela v růžových vodičkách a snažila se ho nacpat do malého pleteného svetříku.

 

To pomyšlení (zároveň se vzpomínkou na incident s Myslánkou) Snapea rozzuřilo, a ačkoli Harry Potter nevypadal, že by měl v úmyslu ho oblékat jako nějakou panenku, jeho vztek na toho kluka - a celou situaci - iracionálně vzrostl. Dokonce pohodlné lůžko, které pro něj Potter připravil, ho rozčilovalo, takže ho začal trhat svými malými ostrými zoubky a drápy.

 

Možná nemohu strhávat body, ale jestli se ke mě Potter bude chovat jako k hračce, kousnu ho, pomyslel si Snape zlomyslně, zatímco se probojovával skrz vlnu na dno krabičky. Na chvíli se cítil zahanbeně - Ve skutečnosti přece nejsem divoký netopýr! - a poté zase absurdně spokojeně.

* * *

Ráno panovala napjatá atmosféra. Teta Petunie byla naštvaná, že skoro zaspal. Harry byl však vděčný, že ho včas vzbudila... pokud by strýc Vernon sešel dolů dříve než on, pekelně by si to odskákal.

 

Toto léto neměl problémy se zaspáváním aby připravil snídani pro svou tetu a strýce - díky nočním můrám nespal tvrdě, takže se lehce vzbudil, a často byl už stejně vzhůru, když slyšel puštění sprchy v koupelně na konci chodby. Minulou noc to bylo poprvé, kdy byl schopný po špatném snu znovu usnout, a to tvrdě. Při tomto pomyšlení byl živému stvoření, které s ním nyní sdílelo pokoj, vděčný.

 

Nyní, když Vernon odešel do práce, Petunie se připravovala na den a Dudley (který zřídka vstával před obědem) ještě spal, mohl se Harry postarat o své nové zvíře. Čím dřív, tím líp - byl přesvědčený, že Spartacus, jakožto noční zvíře, bude chtít spát. Navíc ho všechno určitě bolí... a patrně bude mít taky hlad. Takže po malém výletu do zahradní boudy pro pár věcí a zastávce v kuchyni pro malou misku teplé vody s mýdlem, zamířil zpět nahoru.

 

Harry vklouznul do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. "Ahoj, Spartaku," řekl tiše. "Přinesl jsem ti něco k sní- hej!"

 

Spartacus stál uprostřed hromádky rozcupovaného papíru a bavlny v Hedvičině kleci. Výraz v jeho malé, liščí tváři byl jednoznačně drzý.

 

"No... uh, myslím, že je dobře, že jsem ti tohle přinesl," řekl Harry při pohledu na rozzuřeného netopýra. Na stůl položil roli drátěného pletiva, které přinesl z boudy, a opatrně přistoupil ke kleci.

 

"Asi bude nejlepší prvně se podívat na to křídlo... necháš mě, abych ti ho trochu ošetřil?" Harry pomalu otevřel dvířka klece a váhavě sáhl dovnitř. Spartacus nevypadal nadšeně, když viděl Harryho ruku, ale neuskočil, neskrčil se a ani se nesnažil kousnout, což Harry bral jako dobré znamení. Opatrně netopýra rukou podebral a zvedl ho.

 

K jeho velkému překvapení byl Spartacus naprosto klidný a nechal Harryho, aby ho donesl na postel. Harry se podivil nad malou váhou stvoření, tak velký na netopýra.... odhadoval, že váží méně než dvě libry, a přitom byl sotva stopu dlouhý, což byla asi třetina Hedvičiny výšky.

 

Harry položil Spartaka na postel a poté, co chvíli poslouchal u dveří, jestli někdo náhodou nejde kolem, odsunul prkno v podlaze, pod kterým se skrývaly jeho nejdůležitější věci - jeho plášť, fotoalbum a souprava léčivých lektvarů. Poslední jmenovanou věc vyndal, poté z pod postele vytáhl soupravu první pomoci, znovu zvedl netopýra, posadil se na postel a položil si stvoření do klína.

 

Zatímco pracoval, Harry k němu stále mluvil, doufajíc, že jeho klidný hlas divoké zvíře ukonejší. Věděl, že nezáleží na významu slov; Hagrid mu jednou řekl, že zvířata reagují na hlas, ne na slova.

 

"Neboj, nejsem v tom tak špatný," řekl konverzačním tónem a odepnul spony, které držely gázu na svém místě. "Ani v lektvarech nejsem tak hrozný, ačkoli můj profesor by ti řekl něco jiného. Je sice pravda, že moje známky jsou spíše průměrné, ale je pro mě těžké se soustředit, když mě znervózňuje a stojí mi za zády. Myslím, že v NKÚ. jsem si vedl docela dobře."

 

Opatrně odkryl vlnu z rány, tak, aby znovu nespustil krvácení. "Myslím, že moje matka byla v lektvarech opravdu dobrá, když byla ve škole," pokračoval Harry. "Stejně tak v Kouzelnických formulích. Kéž bych tak zdědil aspoň něco z jejích schopností... výsledky mých NKÚ. by měly přijít každým dnem, a Snape nám už řekl, že do své třídy pokročilých lektvarů OVCE. nevezme nikoho, kdo nedostal aspoň ´Nad očekávání'. "

 

Harry opatrně očistil ránu dezinfekcí. "Omlouvám se, jestli to štípe. Nemusíš se bát; Tenhle jsem nevařil já... šlohl jsem ho ze Snapeových zásob." Netopýr v jeho ruce sebou trochu trhnul. Harry to přičetl bolesti. "Pokud chci být bystrozor, lektvary potřebuji, ale na druhou stranu by mi rozhodně nevadilo nemít už žádné hodiny se Snapem. Umaštěný mizera! Můj kámoš Ron a já jsem zjistili, že si nemyl vlasy od 19-"

 

CHLAMST.

 

Harry vyskočil na nohy s překvapeným výkřikem, když se mu ostré zoubky zaryly do palce. Prudce švihnul rukou a donutil tak netopýra pustit.

Chvíli stál a mnul si zraněnou ruku a tiše nadával.

 

"Proč jsi to udělal?" ptal se Harry rozzuřeně a otočil se k posteli - pak ale udiveně strnul. Čekal, že se netopýr bude buď krčit nebo se snažit uniknout, ale on nedělal ani jedno z toho. Stál na třech nohách na posteli, zraněnou končetinu nadzdvihnutou, a zíral na něj.

 

Na chvíli si Harry myslel, že má to stvoření ve svém malém obličeji samolibý výraz. Jako dva onyxové kamínky, se blýskala černá očka a Harrymu to něco připomnělo -

Zase pozdě, Pottere? Pět bodů z Nebelvíru! - ale hned to zmizelo. Harry zavrtěl hlavou a pak se podíval na svůj palec. Nebylo to hluboké, ale kousance mohou být vážné, takže bude lepší to vyčistit a ošetřit.

 

Ale nejdřív se postará o netopýra.

 

"Asi jsem se dotknul bolavého místa, že jo?" Netopýra zvedl váhavě, kdyby měl v úmyslu ho opět kousnout, a znovu si sedl na postel. Naklonil se stranou a začal hledat ve své soupravě lektvarů.

 

Zaváhal nad lahvičkou odvaru z murtlapie. Když mu Hermiona minulý rok představila tenhle lektvar, aby ulevil bolesti po sadistických trestech Umbridgeové, Harry si naplánoval, že si trochu lektvaru přinese do Zobí ulice. Je to ideální věc po lekci strýcovým páskem. Dokázal si představit příjemně chladivý pocit, který by pomohl od červených šrámů, modřin a rozedřené kůže, kterou zanechával tento trestací nástroj na jeho zádech. 

 

Jenže v láhvi toho nebylo moc - se starostmi kolem N.K.Ú. a fiaskem na ministerstvu neměl čas požádat Hermionu, aby mu ukázala jak odvaru uvařit víc, a ani nemohl najít všechny přísady ve Snapeově skladu.

 

Podíval se z lahvičky na netopýra a přemýšlel. Trpící zvíře potřebovalo pomoc nyní. On, na druhou stranu, byl relativně v pořádku, až na pár modřin. Vernon toto léto ještě nepřitvrdil, a s trochou štěstí by se Harrymu mohlo podařit vyhnout se tomu úplně (ignoroval hlásek v jeho hlavě, který říkal, že je to nepravděpodobné). A kdo ví? Možná bude vysvobozen ze Zobí ulice dřív než se to stane, pokud Brumbál -

 

Ale odložil myšlenky na Brumbála stranou. Bolelo to, zrovna teď myslet na kouzelníka, kterého si tak idealizoval.

 

Rozhodnutý, vyndal lahvičku odvaru z murtlapie. Netopýr nebude potřebovat moc; zůstane mu toho ještě docela dost. Nakapal několik kapek na vlněný tampón a aplikoval je na zraněné rameno.

 

O chvíli později byl Harry rád, že se rozhodl odvar použít, když ucítil, jak se Spartacus uvolnil.

 

Harry rychle převázal rozedrané rameno, znovu položil Spartaka na postel a vstal. Rychle, ale pořádně vyčistil Hedvičinu klec, vyměnil noviny a odstranil všechny kousíčky roztrhaného lůžka.

 

Poté připevnil pletivo do klece, drátkem ho připevnil k jedné straně a zformoval ho do patra v horní části klece. Netopýr ho z postele sledoval .

 

"Tak, Spartaku," výskl Harry pyšně a odstoupil. "Neměl bys mít problémy zavěsit se sem, i s tím zraněným ramenem."

 

Harry vyměnil vodu v misce a poté přidal několik jahod do misky na jídlo.

 

"Plné vitamínu C," vysvětlil. Zvedl netopýra a přinesl ho zpět do klece. "Pomůže ti to vyléčit se, takže se pokus všechno sníst, OK?"

 

Posadil Spartaka dovnitř, zavřel dvířka klece, odstoupil a čekal co se bude dít.

 

Spartakus se napil. Uždíbl si bobulí. Poté opatrně posunul svojí zvláštní netopýří nožku směrem k pletivu, které Harry připevnil, a opatrně ho prozkoumával.

 

"Ano!" vykřikl potěšeně Harry, když netopýr pomalu vystoupal po pletivu až ke stropu a zavěsil se hlavou dolů a zakryl si hlavu křídly jako kabátem.

 

Harry se usmál, když se na něj Spartakus podíval svýma netečnýma černýma očima. Pak se natáhl pro modrou látku, kterou používal k zakrytí klece.

 

"Prospi se, Spartaku," řekl Harry povzbudivě, když si netopýr opět složil křídla přes hlavu. Zakryl klec. "Uvidíme se večer."

 

Harry popadl čisté oblečení a kartáček na zuby a zamířil do koupelny, a zavřel za sebou dveře. Musí si pospíšit - už teď nestíhá své úkoly.

Poslední komentáře
25.02.2010 21:30:24: Prosím pokráčko.
19.02.2010 19:24:09: :DDDD keď výjde najavo pravda.. ooo, muhehe. To bude teda. :D jééé, on ho kusol.. :D neuškodí mu to ...
14.02.2010 09:45:02: moc pekny preklad :-D
14.02.2010 01:22:24: Dík za kapču