Gerylla01

In Care Of

Kapitola 6.

To je zvláštní, přemýšlel Snape, jak nějaká poloha může být tak nepohodlná a nepříjemná když je lidské podobě, a přitom tak pohodlná a uklidňující, když je v těle netopýra. Ale to byla právě součást zvěromágství - zatímco mysl byla stále lidská (i když v trochu jiné, méně komplexní formě), fyzické potřeby, instinkty, slabosti i síly zvířete dominovaly. Proto bylo Snapeovi pohodlné odpočívat zavěšený hlavou dolů s drápy pevně zaklesnutými na drátěném patře, které pro něj Potter přidělal do soví klece.

 

Snape čekal, že ho Potter praští nebo možná chytí a vyhodí z okna, když ho Snape kousl. Jak o tom zpětně přemýšlel, kousnutí kluka bylo... nekulturní. Pokud by Potter zareagoval tak jak Snape očekával, mohl by ho zranit ještě hůř nebo ho dokonce zabít. Snapeovy emoční nálady byly mnohem rychlejší a bližší povrchu, když byl v těle netopýra. Slíbil si, že odteď bude opatrnější.

 

Naštěstí to dopadlo dobře. Kluk ukázal velké sebeovládání - Snape musel přiznat, že sám by tak trpělivý nebyl. Neradostně uvažoval, jak by Potter reagoval, kdyby věděl, kdo ho vlastně kousnul. Snape se cítil trochu zahanben, jak dětsky se zachoval - kousnul kluka a ještě zničil lůžko, které pro něj Potter tak pečlivě připravil.

 

Látka, kterou Potter používal k zakrývání své soví klece, nepasovala úplně přesně. Zúžený vršek klece se pod ni bez problému vešel, ale až na spodní část klece látka nedosáhla, zůstala v ní mezera asi palec dlouhá - stačilo to, aby klec byla dostatečně zatemněná, ale zároveň mu umožnila dívat se ven. Soudě podle slunečního světla pronikajícího skrz, Snape odhadoval, že bude dopoledne. Kluk se vrátil jednou, s vlasy mokrými ze sprchy. Na Snapea vůbec nepromluvil, patrně si myslel, že jeho nový mazlíček spí. Oblékl se a znovu opustil pokoj. 

 

Ospale se pohupoval v teple a tichu prázdného pokoje, užívajíc si úlevu, kterou mu poskytla klukova péče. Snapeova mysl se stále vracela k okolnostem, kdy našel Pottera - tak jiného než čekal.

 

Takhle to chodilo v normálních rodinách?

 

Snape to nevěděl. Jeho vlastní rodina byla sotva normální.

 

Pohodlně kolem sebe složil křídla. V rameni, do kterého mu Potter vetřel výtažek z murtlapie, cítil jen lehké pulzování. Kluk byl jemný, a udělal dobrou práci, musel přiznat Snape. A to, že sebral zraněné zvíře, aby mu pomohl... něco takového by udělala Lily.

 

Snape byl vůči Harrymu Potterovi zaujatý už dávno předtím, než ho vůbec viděl. Jako Snape sám, Harry byl další příčinou smrti své matky. Kdyby nebylo jeho, Lily by byla ještě žila.

 

Harry Potter Snapeovi neustále připomínal jeho zradu. Kvůli Lily chlapce chránil a kvůli Jamesovi nenáviděl. Možná, kdyby se Lily více podobal... ale na druhou stranu, už jen pohled do chlapcových očí přinesl Snapeovi tolik bolesti, než se dá vyjádřit slovy. Pohled na Harryho ho mátl, o tom nebylo pochyb - na jednu stranu dychtil po bolesti a zármutku, který v něm vždy vyvolaly jeho oči, na druhou stranu kluka nenáviděl, protože vypadal jako jeho otec v tolika dalších rysech, rozcuchané černé vlasy, hubený, s brýlemi, a neustále tím připomínal tyrana, který mu ze školy udělal živoucí peklo.

 

Lily mu často říkala, že by se mohl vyhnout problémům, kdyby věci nebral tak vážně, kdyby nebyl tak vznětlivý. Byla pravda, že byl neústupný a bránil se. Ale už jako kluk se naučil považovat každou novou tvář jako potencionálního nepřítele, každý smích jako možný vtípek na jeho účet. Kromě Lily, na každého, od Brumbála po nejmladší prváky, nahlížel s podezřívavostí a nedůvěrou. Lily byla jediná, kdo ho mohl škádlit a nevadilo to, byla jako přítel.

 

Ani jeho kolegové Smrtijedi nebyli jeho přáteli.

 

Byly jen tři lidé na světě, které Snape kdy miloval, a dva z nich byli mrtví: Lily Evansová a jeho matka. Jeho otec ho rád neměl. Nenáviděl Tobiase Snapea pro jeho opilectví, neschopnost a krutost. Styděl se za něj kvůli jeho hrubosti, netoleranci a ignoranci. Bál se mužových nálad, které se stále znovu a znovu podepisovaly na něm i jeho matce, v podobě krutých slov a hrubých ran. Jeho otec, Tobias Snape, byl první tyran, kterého Severus poznal.

 

Během času v Bradavicích dělal Snape všechno pro to, aby se od svého otce distancoval. Ve strachu, že by se jednou mohl chovat jako on, se stal jeho pravým opakem. Tobias Snape byl ignorant a hrubián; jeho syn se věnoval studiím, mluvil vybraně a pracoval na vytříbení své rétoriky a rozšíření slovníku. Tobias Snape byl chováním neohrabaný a chodil špinavý; jeho syn dbal na správnou etiketu a chodil v tmavém elegantním oblečení. Tobias Snape byl muž s brutálními sklony, který vyzdvihoval svou fyzickou sílu; jeho syn opovrhoval atletikou, místo toho zlepšoval své duelové techniky, zaměstnával svou mysl knihami, a mlácení se vyhýbal (ačkoli neměl nic proti slovním útokům na své oběti).

 

Snape se brzy naučil všechno špatné, co bylo v jeho otci, spojovat s mudly. Jeho zařazení do Zmijozelské koleje bylo asi nevyhnutelné: jeho otec byl mudla, jeho matka čistokrevná čarodějka. Nenáviděl jedny a miloval druhé; proto bylo lepší být čistokrevným kouzelníkem než mudlou. Vyrůstal, chudý a týraný, v mudlovské čtvrti, kde ho mudlovské děti trápily a pohrdaly jím; jako obranu se spoléhal na svou magii jako na důkaz, že je jiný, lepší, ne proto, že je synem opilce, ale proto, že je synem čistokrevné čarodějky.

 

Když mladý Snape nastoupil do mudlovské základní školy, byl zvyklý očekávat jen kruté vtípky a rány, a na každou laskavost reagoval podezřívavě. Vyjma Lily, samozřejmě. Lily, s její krásou, energií, statečností a soucitem, připadala Snapeovi jako anděl, vysněná bytost čnící nad obyčejné smrtelníky. Jeho city k ní byly směsicí úcty s posedlostí, něhou a žárlivostí. Byla to láska, to jistě, ale ne chlapecká láska, ani láska jakou mají mezi sebou dospělí. Snapeova láska byla soustředěna do několika málo projevů, a kam jí dovolil plout, tam zaplavila.

 

Avšak ani jeho láska k Lily nakonec neměla tu sílu odvrátit jeho přání být silný a mocný - touhu zrozenou ve slabosti, kterou cítil ke svému otci, který ho utiskoval. Lily ho mohla přimět dělat mnoho věcí, ale nemohla mu zabránit od vstoupení ke Smrtijedům, a i když věřila v odpuštění, nastal den, kdy už dále nemohla přehlížet jeho kontakty s nimi. Jejich přátelství skončilo, a Snape věděl, že to byla jeho chyba. Jestli by mohla nebo chtěla opětovat jeho lásku způsobem, který chtěl, kdyby se býval dal jinou cestou, se už nikdy nedozví, a to ho také trápilo... myšlenka, že ji nechtěně mohl nahnat do náruční Jamese Pottera.

 

Příslušenství ke Smrtijedům dalo Snapeovi pocit, že někam patří, po čemž vždy toužil. Už od začátku však byli jiní: zatímco on si užíval pomstu svým tyranům (například Potterovi a Blackovi), nikdy se mu nezamlouvalo mučení ostatních tak sadistickým způsobem, jak to prováděli jeho kolegové. Křik obětí mu až moc připomínal pláč chlapce, kterým byl, a i když je zrovna nelitoval, snažil se účastnit této temné zábavy co nejméně mohl. Ani jeho touha po moci netrvala věčně: skončila, když dosáhl toho, že ho nikdo neovládal tak jako jeho otec.

 

Ironií bylo, že nyní ho ovládal někdo jiný - a nebyl to však Voldemort, pro kterého byl Snape nepřítel. I když byl pravým Smrtijedem, nikdy Voldemortovi nepatřil. Obdivoval temného pána, vzhlížel k němu jako k symbolu svobody a síly, bál se ho, ale nikdy mu nepodlézal jako ostatní. Nikdy ho neměl rád.

 

Ne, jedinou osobou, kdo nad Snapem měl moc, byl Albus Brumbál. A Brumbál měl tuto pozici proto, že byl třetí osobou, kterou měl Snape rád. Jako mladík si starého kouzelníka vážil a bál se ho, stejně jako Voldemorta. A po svém návratu ke straně světla byl vděčný, že ho muž přijal a díky jeho přímluvě nemusel do Azkabanu, ale věděl, že je to jen proto, že ho Brumbál potřeboval. Jak léta plynula, uvědomil si, že Brumbálova poctivost by mu nedovolila Snapea zaměstnat, chránit ho a spoléhat se na něj, kdyby ho nenáviděl a pohrdal jím. Uvědomil si, že ho starý muž má rád, Snapea, jako syna, takového jaký je, i s jeho chybami a slabostmi. Toto vědomí umožnilo Snapeovi, aby ho měl rád jako otce, kterého zbožňuje a idealizuje, otce, se kterým se nikdy nemůže měřit. Nikdo Snapeovi nemohl ublížit, ponížit ho nebo mu rozkazovat a odtrhnout ho od Albuse Brumbála, a starý kouzelník to věděl.

 

Brumbál měl tu schopnost umět přinutit lidi, aby ho měli rádi, a fakt, že je tak stařec mohl přimět dělat to, co chtěl, z něj určitým způsobem dělala vlídného diktátora, to však nezměnilo fakt, že lásku oplácel těm, kteří ji dávali upřímně a zaníceně. Snape věděl, že ho Brumbál využívá, a i když se mu to někdy příčilo, věděl, že ho muž má rád a má o něj starost jako o vlastního syna, a to stačilo k tomu, aby Snape udělal cokoli, co po něm bude starý muž chtít.

 

To byl možná další důvod - ačkoli by to nepřiznal ani sám sobě - proč Snape neměl Pottera v oblibě: žárlivost. Brumbál měl Pottera také rád, vážil si ho s úctou, která se podobala starověkým indiánským námořníkům uctívajícím obrázek Mesiáše, a Snape věděl, že jakkoli se o něj starý muž staral, nikdy Snapea nebude mít rád s takovou intenzitou. To byl důvod, proč Snape nemohl odolat a reportoval klukovy přečiny Brumbálovi pokaždé, kdy mohl. Nedokázal se toho zdržet, i když věděl, že starší kouzelník ví, co to je - něco jako rivalita staršího bratra vůči novému členu rodiny. A bylo pro něj tak lehké vidět v Potterovi jen to nejhorší - od prvního dne, kdy ho spatřil, věřil, že je to reinkarnace Jamese: kluk, který vypadal přesně jako jeho tyranizující otec a už nyní byl pro své spolužáky uctívaným hrdinou pro něco, co si ani nemohl pamatovat.

 

Popravdě, Draco Malfoy mu svým chováním připomínal staršího Pottera víc než tyranův vlastní syn, bez ohledu na čistokrevnost. Sám Harry byl Nebelvír jako vyšitý, stále si zachovával určitou váhavost, toužil po určitém uznání a chtěl potěšit, o čemž jeho otec nikdy neuvažoval. Snape v něm odmítal vidět některé Lilyiny vlastnosti, a raději věřil, že je kluk jen výborný herec. Snapeovo pronásledování Pottera během hodin mělo za cíl jediné - chtěl, aby se Potter choval tak, jak očekává, chtěl ho nahnat do role, o které si Snape myslel, že má hrát.

 

Ale tento dům... bylo těžké ignorovat. Sparťansky zařízený pokoj, tetin kousavý hlas, zamlklý strýc, tyranizující bratranec... ne, nic z toho nebylo to, co očekával. Nic ani trochu nepodporovalo jeho teorie.

 

Snape nad tím vším přemýšlel. Odpověď byla jasně před ním, tak prostá jako jedna a jedna jsou dvě... ale v tomto případě nechtěl, aby jedna a jedna byly dvě. Copak tu není jiné vysvětlení?

 

Stále uvažoval a nakonec usnul.

 

* * *

 

Ze spánku ho vytrhly hlasy vycházející zpoza dveří a také z větší vzdálenosti.

 

Snape zvedl hlavu a zaváhal. Pak ale sešplhal po pletivovém žebříku na podlahu klece a vyhlédl dírou v cloně.

 

Už padl soumrak; pokoj byl ponořen do částečné tmy. Ze přízemí cítil, že někdo vaří - vepřové řízky, pomyslel si.

 

Náhle bylo slyšet bouchnutí, jakoby spadla židle na podlahu, a poté Dursleyův hrubý hlas:

"K ničemu... bezcenný.... abnormální... zrůda-!"

 

Snape sebou bezděčně trhnul, když zaslechl praskavý zvuk, jakoby něco těžkého dopadlo na kuchyňský stůl; slyšel jak zařinčely talíře.

 

Nastala chvíle ticha, poté dusot novou na schodech. Ze spodu schodiště, mnohem blíž, zněl Dursleyův hlas:

"A zůstaň tam! Zítra žádné jídlo a ani další den!"

 

Dveře se rozrazily a Potter vpadl do pokoje s rudým obličejem. V levé ruce měl své brýle. Pravou si držel nos, ze kterého mu tekla krev. Těžce dýchal a odkopl židli z cesty. Sedl si na postel. Jeho zelené oči přetékaly hněvem. 

 

Než se Snape stihl trochu rozkoukat, zaslechl další kroky stoupající po schodech - tentokrát lehčí. Potter vstal, jakmile se dveře otevřely a dovnitř vešla jeho teta. Nesla něčím naplněný hadr - patrně ledem.

 

Petunie předala balíček svému synovci, který odložil brýle, aby si ho mohl vzít.

 

"Tady. Použij to k zastavení krvácení. Ať se nic nedostane na podlahu," řekla úsečně a tvrdě, ale hlas se jí trochu třásl.

 

"Díky," řekl Potter dutě a nejasně přes svou ruku.

 

Petunie zaváhala, s rukou na klice, a pak se otočila zpět na svého synovce.

 

"Proč jsi ho musel rozzuřit?" zašeptala ostře a zároveň prosícně. Její šedé oči vypadaly unaveně, zlostně a naštvaně zároveň.

 

Potter se ohradil: "Nic jsem neřekl, ani slovo!"

 

Přerušila ho. "Byl to ten pohled, ty víš jaký! Nemůžeš toho prostě nechat-"

 

Potter také zvýšil hlas. "On si začal, urážel mé rodiče, kritizoval moji práci a ty víš, že se neflákám, a to mám prostě zůstat zticha a-"

 

"Dost už!" vykřikla Petunie. Skousla si ret a potom řekla trochu klidněji, "Prostě dělej co máš, neodporuj a nehádej se, a proboha, snaž se jít Vernovovi z cesty!"

Otočila se zpět ke dveřím a poté bezvýrazně dodala, stále zády ke klukovi:

"To je to poslední, co můžeš udělat, za to, co všechno jsme pro tebe udělali. Ne že bychom měli na výběr jestli tě vezmeme k nám:"

 

Odešla a zavřela za sebou dveře. Snape slyšel zvuk zamykaných zámků.

 

Potter chvíli tiše stál, a pak se vrátil na postel. Sedl si, předklonil se a opatrně si přitiskl led na kořen nosu. Druhou ruku si položil na zadní stranu krku - zjevně měl se zastavováním krvácení zkušenosti, pomyslel si Snape.

 

Asi dvacet minut bylo jediným zvukem v pokoji Potterovo dýchání, které se pozvolna zklidňovalo.

 

Konečně kluk vstal. Krvácení ustalo. Led hodil do plastového kbelíku, který vytáhl zpod stolu, vlhkým hadrem si otřel obličej a ruce, a položil ho na okraj kýble.

Když se otočil tváří k oknu, Snape viděl, že je jeho nos oteklý a na jeho tváři se formovala modřina ve tvaru ruky.

 

Po chvíli zamyšleného ticha, si Potter zjevně všiml klece. Přišel k ní a odstranil zakrytí.

 

"Ahoj, Spartaku," řekl jemně.

 

Po dlouhé době se na sebe kluk a Snape podívali. Nakonec Potter promluvil.

 

"Omlouvám se, Spartaku... obávám se, že dnes pro tebe nemám k jídlu nic. Doufám, že ses předtím najedl dost."

 

Chvíli se odmlčel a pak dodal, "Zítra... zítra tě nakrmím, nějak."

 

Poté šel k posteli a lehl si čelem ke zdi.

Už nevydal žádný zvuk.

 

 

Poslední komentáře
28.02.2010 21:19:54: Díky, díky moc za další kapitolu, úžasný překlad, těším se na dalšísmiley${1}
28.02.2010 13:03:49: Tak jsem z hlubin svého pc vydolovala staré adresy, kde nic dlouho nepřibylo a zkusila jsem štěstí a...
27.02.2010 22:09:34: nooo, som zvedavá čo sa bude diať ďalej :) peknáá kapitola
27.02.2010 14:11:17: Chudák Sev - tak mu rozbiť všetky predpoklady...