Gerylla01

Pursuing

Část 2.

Po delší odmlce je tu druhá, poslední část (poté následuje jen krátký epilog).
Tentokrát raději 18+ (abyste neřekli, že jsem vás nevarovala :-)
-----------------------------------------------------------------------------------
25. prosince 1996

Severus právě odcházel z Velké síně po vánoční snídani, když ho Potter dohnal na chodbě. „Pane, mohu si s vámi soukromě promluvit? Pokud máte čas.“

Severus se na toho chlapce pozorně zadíval. Potter nechodil na hodiny lektvarů pro šesté ročníky a oba tomu byli rádi. No, nebo alespoň on byl. Potter byl v tomto roce poněkud uzavřený a samotářský, i když se to snažil skrývat. A v tom byl překvapivě dobrý. Ale právě teď vypadal jeho obličej unaveně a pod očima měl temné kruhy. A trochu se třásl.

„Následujte mě.“

V tichosti došli do jeho kanceláře, kde nabídl Potterovi místo. Ještě jednou se na chlapce podíval a přidal kolem nich silné tišící kouzlo. Také se posadil a čekal, až začne mluvit. Potter se zhluboka nadechl.

„Pane, včerejší noc Vold...“ Zastavil se. Vypadal mírně znechucený, že to dělá, ale pokračoval: „Temný pán znovu zaútočil na mou mysl. Bylo to po loňském létě poprvé.“ Viditelně se otřásl. „Cítil jsem, jak prochází mou myslí. Hledal informace o špionech nebo zrádcích.“

Severus krátce zavřel oči. „A co jste udělal, Pottere?“

„Celou svou mocí jsem se soustředil na Červíčka.“

Severus se opřel do židle a zamyšleně si promnul kořen nosu. „A proč,“ zeptal se po chvilce, „jste s touto informací nešel k řediteli ale ke mě?“

Zdálo se, že Potter přemýšlí jak zformulovat své myšlenky. „Protože se tato informace týká vás, profesore.“ Zaváhal a pak tiše dodal. „Nebyl jsem si jistý, zda by se to k vám dostalo, kdybych to řekl profesoru Brumbálovi.“

Severus byl dost překvapený, i když to nedal na sobě znát. Události pátého ročníku zřejmě
ovlivnily jeho důvěru v ředitele mnohem více než tušili. Na druhou stranu to bylo možná jen tím, že po pěti letech, kdy byl využíván jako nástroj, konečně získal mezi svými vrstevníky respekt a uznání. Severus s tím měl rozsáhlé zkušenosti. Byla pravda, že si ředitel nechal část té informace pro sebe. Potter by neměl možnost tu skutečnost nijak ovlivnit, ale mohl by učinit jiné rozhodnutí. „Získal informace o něčem nebo někom jiném kromě Pettigrewa?“

Potter tu otázku pochopil. „Ne, pane. Nic.“ Určitě.

Rychle se rozhodnul. „Potom musíme obnovit lekce nitrobrany, aby mé jiné „aktivity“ nemohly být zjištěny. Tyto lekce musí být úspešné.“

Potter vzhlédl. „Ano, pane.“ Rozhodnutí.

Severus přikývl. „Uvidíme se zítra večer, Pottere. A pro Merlina, prosím zkuste si pročistit mysl!“

Potter se usmál. „Děkuji, profesore.“


23. prosince 2001

Vešel do Londýnské východní nemocnice, následujíc cestu, kterou mu ukazovalo kouzlo. Byl udýchaný. Jakmile zahlédl velkou ceduli označující místo, kam ho kouzlo vedlo, utíkal. V právě přeměněném mudlovském oblečení procházel chodbami, dokud necítil, že kouzlo začíná blednout a mizet. Na chvilku někde uvnitř cítil rozvíjející se strach, při pomyšlení, že je Harry mrtvý, že je po všem. Pro Merlina, Harry je mrtvý! Příliš pozdě, rezonovalo v jeho mysli, je příliš pozdě. V panice se rozhlédl, aby zjistil, že dorazil do malého pokoje plného přístrojů, trubiček a nástrojů. A uprostřed všeho toho se nacházelo lůžko, na kterém byl v bezvědomí, ale dýchající Harry Potter.

Severus tam jen šokovane stál a sledoval tu hromádku řezných ran a modřin na nemocniční posteli. Magické útoky byly kruté a bolestivé, ale jen zřídka zanechávaly viditelné vnější škody. Tohle nebyl magický útok. A tyto hlasité přístroje a četné hadičky nepomáhaly zlepšit viditelnou stránku jeho zdravotního stavu.

Nevěděl, jak dlouho tam zíral, když ucítil dotek na svém rameni. Instinktivně se otočil a pevně zkroutil útocníkovu ruku. Přestal, když zjistil, že to byla jen jedna z mudlovských léčitelek. Pustil ji. Otevřel ústa, aby se omluvil, ale nestihl nic říct.

„Kdo jste? Víte, kdo je tento muž?“ zeptala se ho a rychle ustoupila.

Kývnul.

„Víte, kdo mu to udělal?“ pokračovala podezřívavě.

„Ne. Harry je... Jak je na tom?“

Zdálo se, že doktorka pochopila, když zaslechla v jeho hlase obavy. „Viděl jste jeho fotku v novinách, že? Díky bohu, že ho konečně někdo poznal.“

Severus se trochu vzpamatoval a znovu kývnul. „Ano. Jeho jméno je Harry Potter. Co se mu stalo?“

Další hodinu strávil odpovídáním na otázky a vyplňováním formulářů o Potterovi a jeho anamnéze (pozn. překl. „historii jeho zdravotního stavu“). Musel trochu improvizovat, když jim nemohl přesně vysvětlit, že nervové poškození, které zjistili, je důsledkem četných vystavení Cruciatu během všech těch let. Po nemocničním personálu přišla řada na mudlovského policistu, aby pokládal na protivné otázky – ne, Potter nebyl zapojen s drogovými dealery, neměl spojení s žádnými teroristickými skupinami, ať už to bylo cokoli – podle jeho teorie – mudlovské pouliční bandy, zřejmě vyzbrojené pálkami nebo něčím podobným – další hodina.

Když konečně zůstal s Harrym v pokoji sám, poté co jasně vysvětlil, že návštěvní hodiny pro něj neplatí, otevřel okno. Přesně jak předpokládal, Hedvika byla na blízkém stromě a rychle vlétla dovnitř. Napsal dopis přímo Poppy, místo řediteli, cítíc se ještě pomstychtivě. Harry si rozhodně „neužíval svůj volný čas.“ Sova okamžitě odletěla.

Severus se posadil na dřevěnou židli vedle postele, vzal Harryho ruku do své, a čekal. Řekli mu, že se z kóma může probudit kdykoli, ale nezněli moc nadějně. Nemohl si pomoct, ale vzpomněl si na to, jak Harry čekal na něj.


7. září 2000

Všechno bylo černé a necítil své tělo. No, pomyslel si, smrt je trochu zklamání. Alespoň si byl jistý, že vyhráli. Vzpomněl si, jak otevřel oči, zatímco ležel na zemi pod Malfoyovým ještě teplým tělem, a viděl Harryho a Voldemorta, stojící vedle vykolejeného Bradavického expresu. Jejich sledovací mise byla úspešná a ta informace se ukázala jako pravdivá. Vlak byl přepaden 1. září. Ale byli připraveni, vagóny byly místo studentů plné členů Řádu a bystrozorů, kteří se za ně vydávali pomocí mnoholičného lektvaru.

Bylo znervózňující vidět ty dvě nehybné postavy, s napřaženými hůlkami, jak se vzájemně dívají do očí, zatímco se všude kolem nich odehrává bitva. Ale po několika málo okamžicích Voldemort po Harryho útoku do jeho mysli padl. Severusovo znamení náhle přestalo pálit. Spokojeně zavřel oči.

Vedle něj se něco pohnulo. No, teď své tělo určitě cítil. Až moc. Přehodnotil svou teorii o smrti. Když otevřel oči, zjistil, že je v nemocničním křídle. Nebylo možné, že by jeho posmrtný život mohl obsahovat tolik bílé.

„Vítej zpátky, Severusi,“ řekl Harryho hlas.

Chvíli mu trvalo než odpověděl. „Jak dlouho?“

„Bude to týden. Ale nedělej si starosti, můžeš prospat klidně další. Vyhráli jsme.“

„Dobrá práce, Pottere,“ zamumlal. Nejasně slyšel Poppy jak hubuje Harryho, že vylezl z postele.


24. prosince 2001

Vyskočil, když v nemocničním pokoji, nyní naplněném ranním světlem, zaslechl ten samý hlas.

„Upřímně, nevím co s tím chlapcem je. Dokázal utéct od toho šílence s hůlkou, jen aby se dostal k mudlovským zlodějům s velkými dřevěnými pálkami. Prosím vyndej tu žlutou lahvičku z mé tašky.“

Trochu zmatený Severus vstal, aby přinesl svalový relaxant. „Proč to potřebuje? Byl pod Cruciatem?“

„Ne, drahoušku, ten je pro tebe. Z toho spaní na židli tě musí pořádně bolet záda.“

Ostře se na ni podíval, ale přesto si lék nenápadně vzal. Sledoval ji, jak Harrymu jehlou do ruky podává směs různých lektvarů. „Lektvary by se měly brát ústne. Tyto jsou jediné, které mohou být bezpečně vpraveny přímo do krevního oběhu. Toto zařízení,“ dodala a ukázala na respirátor, „mi brání dát mu vše, co potřebuje, ale přesto bychom neměli odstranit nic mudlovského, když nevíme jak to funguje. Navíc by mudlové mohli pojmout podezření. Stejně by se měl probudit za jeden nebo dva dny.“

„Souhlasím. Nedělejme nic, co by mohlo vyžadovat paměťová kouzla a upozornit ministerstvo. Zdejší léčitele mi řekli, že tu věc odstraní, jakmile se probudí a bude dostatečně stabilní.“

„Pro ně to bude to sice rychlé zotavení, ale ještě stále možné. Až mu bude lépe, řekneme jim, že ho přemístíme do jiné nemocnice. A dostaneme ho do Bradavic.“

Severus pomyslel na všechny návštěvy a novináře jak okupují hrad a zděsil se. „Budeme ho držet dál od jakékoli publicity. Chtěl by mít soukromí.“

„Pak kam tedy?“

Na chvíli se zamyslel. „Docela se vyznám v základech léčitelství a všichni reportéři ode mě od toho incidentu s Holoubkovou prchají. Může být v mém domě. Dám mu jeho starý pokoj, než se zotaví.“


31. července 1998

Posledního červencového dne, o půl třetí ráno, vzbudilo Severuse hlasité bouchání na vchodové dveře jeho domu.

Vzhledem k tomu, že takový zvuk neslyšel už více než dvě desetiletí, Severus rychle vstal a zpod polštáře vytáhl svou hůlku. Vyzkouzlil všechna ochranná kouzla, obranné štíty a odhalovací kouzla, na která si vzpomněl. Ujištěný, že kdokoli nebo cokoli bylo za dveřmi, ho nemůže ohrozit, otevřel.

Na verandě v dešti stál Harry Potter, promočený od hlavy k patě a třásl se zimou. V jedné ruce měl soví klec a za ním se vznášel obrovský kufr.

Severus stiskl zuby, aby mu údivem nespadla čelist. Použil na mladíka legilimens a cítil, jak ho bez protestů nechal projít svou myslí. Když se ujistil, že tohle je skutečně Potter, ustoupil stranou a pokynul mu.

„Co tady promerlina děláte, Pottere?“ Zakouzlil na něj oteplující a sušící kouzlo a rychle ho navedl na židli.

„Bradavická strážná kouzla jsou po tom útoku na konci roku stále v rekonstrukci. Brumbál je v zahraničí a vyjednává o naší letní spolupráci s Dumstrangem a Grimmaldovo náměstí není bezpečné, dokud se nenajde Krátura. A vy jste zdůraznil, jak nebezpečné by mohlo být, kdybych toto léto utekl a setkal se s přáteli. Nevěděl jsem, kam jinam jít,“ řekl Harry a zněl poraženě.

„Co se stalo, že jste tady?“

Harry na chvíli sklonil pohled.  „Teď je mi osmnáct.“

„A?“

„V mudlovském světě jsem legálně dospělý. Má teta už podle zákona není mou poručnicí.“

Severus povytáhl obočí. Harry sklonil hlavu.

„Poněkud mě vyhodili. Dali mi hodinu, abych se sbalil a odešel. Kvůli ochranným kouzlům, která Brumbál přidal minulý rok, nemůže být v Zobí ulici použita žádná magie.“ Podíval se Snapeovi do očí. „Neměl jsem jinou možnost než odejít, profesore. Zastavil jsem si Záchranný autobus.“

Severus si povzdychl. Minerva je varovala, že pro tohle léto budou ti mudlové špatný nápad. No, tady bylo určitě dost ochranných kouzel. Byla třeba, aby smrtijedi nenašli svého zrádce.
„No, dobře, Pottere, najděme nějaký pokoj, kde se můžete ohřát, než umřete na podchlazení.“

24. – 26. prosince 2001

Severus vzhlédl od knihy, aby uviděl Harryho, jak se panicky rozhlíží po okolí. Rychle vstal a přispěchal k lůžku. Harry se na něj zaměřil a trochu se uklidnil.

„Je to v pořádku, Harry. Místo je prázdné,“ řekl, používajíc jejich obvyklý slang při misích, a naznačil tak, že je místnost bezpečná. To by mohlo zmateného muže uklidnit. Fungovalo to, a Harry ihned znovu usnul. Severus zašel informovat personál, že jejich pacient už není v kómatu.

Toto se opakovalo několikrát, když se Harry vzbudil. Zůstal vzhůru jen několik chvil a usnul až poté, co uviděl v pokoji druhého muže.

Bylo to dva dny předtím, než byl plně při vědomí. Severus se probudil, když Harryho ruka stiskla jeho. Posadil se na postel vedle něj. „Harry, rozumíš mi?“ Další stisk. „Jsi v mudlovské nemocnici. Mudlové mi řekli, že jsi byl nalezen v nějakém londýnském parku v bezvědomí. Pamatuješ si, co se stalo?“ Žádný pohyb. Jen zavřel oči.

„To nevadí, Harry. Doktorka říkala, že možná budeš potřebovat pár dní na to, aby sis vzpomenul na všechno. Taky řekla, že tahle trubička v krku ti pomáhá dýchat. Dojdu pro ní, aby ji kdyžtak mohla vyndat. Budu hned zpátky.“

Když se vrátili, byl Harry stále vzhůru. „No, pane Pottere, jsem moc ráda, že se tak dobře uzdravujete. Jsem doktorka Bensonová, a starám se o vás od doby, kdy jste sem byl přivezen.“ Lékařka ho důkladně vyšetřila, než pokračovala. „Věřím, že teď už je bezpečné odejmout respirátor,“ řekla, zatímco odpojovala trubičku z přístroje. „Zhluboka se nadechněte a pak pořádně vydechněte, jako byste chtěl sfouknout svíčky na narozeninovém dortu.“ Vytáhla trubičku a Harry okamžitě začal kašlat. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale ona ho zarazila: „Počkejte několik hodin, než začnete mluvit, jinak byste mohl podráždit své průdušky. Měl jste tuhle trubičku dlouho.“ Harry zavřel pusu a přikývl.

„Chápu, že vás váš známý chce vzít do soukromého zařízení. Nevidím s tím žádný problém, když se tak rychle zotavujete. Skoro zázrak, řekla bych. Přesto bych byla ráda, kdybyste tu zůstal alespoň přes noc. Musíte být pod dohledem, kvůli otřesu mozku. Uvidíme zítra, jestli váš stav bude dostatečně stabilní pro převoz.“ Tentokrát přikývli oba. „No, zavolejte mě, kdyby byla nějaká změna, nebo jste měli nějaké otázky.“

Jakmile byla pryč, Severus otevřel svou tašku a vyndal z nich několik lahviček lektvarů. Posadil se na postel vedle Harryho, aby mu pomohl zvednout hlavu a napít se. „Některé z nich nemohou být aplikovány injekčně. Tenhle je pro tvůj krk, takže můžeš šeptat, pokud chceš.“

„Díky,“ řekl Harry a položil se zpět na postel. Jeho hlas nebyl víc než tichý šepot.

„Není zač. Teď spi.“

„Ne, prosím, řekni mi co se stalo.“

„Nemám ponětí, co se stalo, Harry,“ řekl pomalu Severus a odhrnul nemocnému z očí několik pramínků vlasů. Náhle se cítil hrozně unavený. Když byly jeho obavy z minulých dní náhle pryč, dolehla na něj úleva, opustilo ho všechno to napětí a zůstal jen podivně prázdný pocit.

„Jak jsi mě našel? A jaký je den? A co mé hodiny?“

Severus zavrtěl hlavou, aby ho utišil, a lehce se dotkl jeho tváře. Snažil se potlačit pocit, jako by měl v krku knedlík. Několikrát polknul.

„Severusi? Jsi v pořádku?“ Harry se znaveně natáhl, aby stiskl jeho ruku. Severus vzal jeho ruku do své. Dlouhou dobu zkoumal žloutnoucí modřinu na jeho zápěstí, a palcem přejel její hrany.

„Severusi?“ Harry počkal, dokud se na něj nepodíval pár černých očí. „Jsem v pořádku.“

Tichý vzlyk se smíchal s úlevným úsmevem. Severus se sklonil, zavřel oči a přitiskl svá ústa na Harryho v jemném polibku. Stáhl se zpět, a zadíval se do těch nádherných zelených očí, které byly naplněny zmateným překvapením, které se rychle změnilo v údiv, jen aby se přeměnilo v ohromené pochopení.

„Musím říct, že to byl skvělý nápad, Severusi,“ zašeptal Harry a odhrnul mu za ucho jeho černé vlasy. Prsty přejel po bledé tváři. „Určitě má velký potenciál, tím jsem si jistý,“ dodal a ospale se usmál.

„Všechny mé nápady jsou skvělé, Harry. Teď odpočívej, promluvíme si později.“


28. prosince 2001

Ukázalo se, že přestěhování se do Snapeova domu bude náročnější, než očekávali. Harry nebyl schopný se ve svém oslabeném stavu bezpečně přemístit a Severus zamítl cestovat přenášedlem nebo krbem a odůvodňoval to tím, že by si Harry díky svému legendárnímu způsobu přistání mohl jedině rozbít hlavu o podlahu. Nakonec si prostě vzali mudlovský taxík.

Severus doprovodil Harryho do jeho starého pokoje. Poté, co mu pomohl do postele, si přitáhl blíž židli a sedl si.

„Čas na podání hlášení, jak vidím.“

„Ano, to je. Už sis vzpomněl co se stalo?“

„Trochu. Navrací se mi to v záblescích.“

„Ti policajti mi řekli, že jsi byl pravděpodobně napaden mudlovskou bandou zlodějů nebo něco takového. To není až tak neobvyklé.“

„Jo. Nebo něco takového.“

„Co tím myslíš?“

Harry chvíli nic neříkal. Váhal, než se nakonec rozhodl. „Nejsem si jistý, ale myslím si, že jsem poznal mého bratrance a několik jeho starých přátel.“

Snapeovy oči ztvrdly. Během let slyšel různé zvěsti a shlédl znepokojivé vzpomínky. „Aha.“

„Ale ne,“ řekl Harry, když rozpoznal jeho pohled. „Neprokleješ ty mudly. Vzpomínáš si, co se stalo minule?“

Pamatoval si. Ale ve skutečnosti by mělo být zneškodnění toho šíleného zpěváka veřejnou zásluhou a ne zneužitím magie. Nicméně to způsobilo značné problémy s ministerstvem. „Dobře, nezakleji ho,“ ustoupil. Tentokrát. „Kolik jich bylo?“

Harry zrudnul, odvrátil pohled a něco zamumlal.

„Můžeš ještě jednou?“

„Řekl jsem čtyři.“

Severus byl překvapený. Osobně viděl Harryho, jak během tréninku zvítězil nad pěti a bez hůlky! „Ale měl jsi hůlku! A oni byli mudlové!“

„Mudlové s baseballovými pálkami! Obrovskými dřevěnými pálkami takové tvrdosti, že tě jednou ranou do hlavy vyřadí z boje.“

„Co se stalo, že jsi nevnímal své okolí?“

„Všímal jsem si magických energií. Jako to dělám vždy.“

Severus se na něj jen dál díval.

„A byl jsem do něčeho zabraný.“

To vždy funguje. „Do čeho?“

Harry znovu odvrátil pohled a cosi zamumlal.

„Cože?“

„Pro-pročítal jsem své učebnice lektvarů. Abys mě neviděl jako beznadějného blbce, když jsme spolupracovali na tom vyučování. Rád si čtu v tom parku. Je tam klid. Tedy rozhodně byl.“

Severus nad tím zauvažoval. „Zbytečně mrháš svým časem, když se snažíš na mě zapůsobit. V průběhu let jsem získal naprosto vyčerpávající povědomí o všem, v čem jsi beznadějný. Někdy i osobními a poněkud bolestivými zkušenostmi.“

Harry se ušklíbl. „Nápodobně.“


31. prosince 2001

Dospěli se k zamilovaným pohledům a rozhovorům o plánech společné budoucnosti.

To byl také důvod, proč se na Silvestra Snape ocitl natisknutý mezi zdí jeho ložnice a Harryho tělem. Jeho myslí proběhla bezvýrazná myšlenka na chladný kámen, který se mu zarýval do zad, a dávala nový smysl. Myslíc na to, že pro zraněného muže, který má stále problémy s pohybem, to musí být nepohodlné, zamířil k posteli a skulil se na záda, a Harryho přetáhl nad sebe.

Zaslechl zasyknutí a ostré zalapání po dechu, a tak se opatrně přetočil, aby Harry mohl ležet na zádech a opřel se o koleno. „Jsi v pořádku?“ zeptal se znepokojeně.

„Víc než to,“ řekl Harry a přetáhl si svetr i triko přes hlavu. Severus mu pomohl zbavit se zbytku oblečení a pak se začal svlékat sám. Harryho ruce odhodlaně hladily jeho tělo a prsty mapovaly každou píď, a Severus cítil, jako by na jeho kůži zanechávaly horkou stopu.

Sklonil se k Harrymu a snažil se dostat blíž k tomu úžasnému teplu, které vyzařovalo z jeho milence. Přenesl váhu na lokty a hladově líbal Harryho krk. Na chvíli se odtáhl a podíval se do zelených, nyní téměř černých, očí. „Řekni mi, pokud nebudeš.“ Nebyla to otázka. Když Harry přikývl, pokračoval v prozkoumávání odhalené kůže. Ušklíbl se, když našel jedno místo, kdy Harry hlasitě zasténal.

„Jen to trochu bolí. Oh, pro Merlina, Severusi! Já jen nechci – oh – nemyslím, že to může víc bolet. Ne že by se mi nelíbilo – tvoje ústa – když je občas ucítím. Tvá ústa jsou úžasná. Ve skutečnosti miluju bolest s tebou. Je to dobrá bolest. Ale útok – oh, tak dobře – nech mě cítit tu bolest. Tak dobrá věc obvykle nezahrnuje muže a netopýry.“

Harry přestal žvatlat, a začervenal se, když si uvědomil co právě řekl. Severus se zasmál. „Nedělej si starosti, Harry. Všechnu práci udělám já, abys neměl bolesti.“

Cítil, jak se Harryho prsty zamotaly do jeho vlasů a ruce se rozeběhly po jeho zádech.
Kladl polibky na Harryho krk a hruď, chvíli sál a mezi jeho bradavkami zanechal červenou značku. Pohladil ji, jemně políbil a pak pokračoval níž, rukama hladil jeho boky, sjel až na pevný zadek a trochu povytáhl Harryho výš.

S rukou na chvějícím se stehnu, Severus vzhlédl aby uviděl Harryho, jak na něj zírá se zarudlou tváří, ulepenými vlasy a lesknoucíma se očima. Vypadal nádherně.
Severus se sklonil a jazykem přejel po dolní části tvrdého mužství, a ušklíbl se, když uslyšel jak Harry klesl zpět na matraci. Sál jeho špicku a olízl trpce sladkou kapku, která se na ní objevila. Po chvíli cítil, jak ho Harry zastavil a pak ho posunul, takže seděl opřený zády o pelest, a on se rozkročil nad jeho klínem. No, tolik k pasivitě.

Těsně se objali, ruce putovali, jazyky tančily, a oči se slastně přivíraly. Každý z nich omotal ruku kolem jejich spojených délek, hladíc se vzájemně, a jejich boky se synchronizovaně pohybovaly. Nepřestali se líbat, něžné sladké polibky se střídaly s vášnivým hlubokým prozkoumáváním, a i při orgasmu se dívali jeden druhému do očí, naplněných extází. Dlouho se udýchaně tiskli jeden k druhému.

Později, když měl Harry položenou hlavu na jeho rameni a ruku kolem jeho štíhlého pasu, Severus projel prsty skrz jeho rozcuchané vlasy. „Takže žádná velká bolest?“ Rukou si chránil obličej před polštářem, který na něj přiletěl.

„Přísahám, Severusi, někdy můj mozek opravdu funguje. Jen nečekej, že budu moct normálně myslet, když mi okusuješ ušní lalůček.“

„Připomenu to, až se budeme o něčem dohadovat.“

„Uvidíme.“
Poslední komentáře
20.07.2013 16:35:16: There are some nice pick. http://essayswriter.net
16.05.2013 10:39:55: Hi, I appreciate the information that you have provided in the post. It is worth noting and I really...
01.05.2013 09:37:48: Hi, I am very thankful too you for this sharing..It is very useful for my writing project I get enou...
11.03.2013 16:12:03: Good post, I sought for a long time on this article. Finally saw yes. This is what I see Good in one...