Gerylla01

Rite of Passage

Část 1.

Rozhodla jsem se "dávkovat" tuhle jednorázovku opět po částech. Doufám, že Vám to nebude příliš vadit.
Věnování tentokrát patří Soraki za skvělý tip!
------------------------------------------------------------------------------------------

Jedna z věcí, na které si Harry nikdy nezvykne, je otevřenost kouzelníků co se týče sexu.

 

Nebo přesněji, nemohl si zvyknout na myšlenku, že jeho panictví je veřejnou záležitostí. U kouzelníků byl první sexuální styk slaven jako důležitá věc v kouzelnickém světě, spojená s velkou oslavou mezi přáteli a rodinou. Kouzelníci byli ohledně těchto věcí otevřenější - Harry si vzpomněl na Dursleyovi, kteří by, jakmile by slyšeli o této další kouzelnické zvláštnosti, pobouřeně prchli.

 

Harry si nyní, na začátku šestého roku v Bradavicích, byl této „otevřenosti“ stále více a více vědom. Podle tradice si měl každý kouzelník vybrat svého prvního sexuálního partnera jakmile mu bylo šestnáct. Byl to zvyk, o kterém mu Ron vykládal skoro celou cestu z nádraží King’s Cross. Jednalo se o rituál, který znamenal pro mladého kouzelníka přechod do dospělosti, kdy získal plný přístup ke svým magickým silám. A proto byla tato událost netrpělivě očekávaná nejen kvůli zjevnému důvodu.

 

Harry si nemohl pomoct, ale měl pocit, že je mu to stále předhazováno.

 

„Není to tak, že bys musel,“ ujistil ho Ron, jako by cítil jeho obavy. „Chci říct, už jsem slyšel o kouzelníkovi, kteří ztratil své panenství až když mu bylo dvacet jedna let. Samozřejmě nevím jestli to byla pravda nebo ne...“

 

Hermiona, která seděla naproti němu, mu věnovala opovržlivý pohled. „Neposlouchej ho, Harry. Hodně lidí si vybírá svoje Poprvé až později. Někteří z nás chtějí počkat, až najdeme někoho význačného, s kým tuto událost sdílet.“

 

Někoho význačného. Jo, to přesně chtěl. S tou myšlenkou byl Harry spokojený, a tak se rozhodl na to dál nemyslet, dokud nenajde někoho, s kým by tento zážitek chtěl sdílet.

 

Samozřejmě nepočítal s dopady být Chlapcem který přežil. Od chvíle kdy vstoupil na bradavické pozemky, bylo jasné, že na tuhle věc se prostě zapomenout nedá, i kdyby chtěl.

 

Byl to Seamus Finnigan, kdo se objevil jako první, dokonce ještě než vyšel z nástupiště. Harry strávil cestu jen s Ronem a Hermionou v jejich obvyklém kupé, takže se s ostatními kouzelníky zatím nesetkal. Seamus se k němu přitočil, když stáli ve frontě na kočáry, které je dovezou do hradu, a zabral Ronovo místo.

 

„Tak, Harry,“ řekl s malým úsměvem a zcela nenáhodně žďuchnul do Harryho ramenem. „Už sis promyslel, kdo bude tento rok tvým Prvním?“

 

Ta otázka byla položena tak mimochodem, že Harrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, že mu Seamus nabízí sex. Strnul a podíval se na druhého chlapce s rozšířenýma očima. „No... ne. Ještě ne.“ Už by to nebylo horší, ani kdyby mu Seamus vyznal nějaké romantické city.

 

„Okay,“ odsouhlasil Seamus. „No, kdybys chtěl, abych ti s tím pomohl já, dej mi vědět.“

 

„Já... jo.“ Harry zaraženě sledoval, jak ho Seamus přátelsky poplácal po rameni a pak odešel, aby si promluvil s jedním z hráčů famfrpálu z mrzimorského týmu.

 

„Bizardní,“ okomentoval to Ron, když Seamus zmizel. Harry v duchu souhlasil.

 

Během následujících dní se věci jen zhoršily. Nejdříve byly nabídky jemné, které snadno odmítnul s vysvětlením, že prostě zatím nechce prožít své Poprvé s nikým. Poté se však nabídky stávaly čím dál agresivnějšími a neustupnými, když se ukázalo, že nemá zatím nikoho konkrétního na mysli. Začal dostávat nekonečné množství dárků a dopisů, které brzy přestal ze zásady byť jen otevírat. Vážně si lidé myslí, že ho tímhle získají? Ta myšlenka byla znepokojující. Kamkoli šel, cítil na sobě pohledy, zvažující a hodnotící. Dokud nezačal trávit čas skrýváním se ve své ložnici jen aby se jich všech zbavil.

 

A co ho mrzelo ještě víc než by mělo, byl fakt, že jeho náhlá popularita nemá nic do činění s tím co si přál on.

 

Měl to čekat. Být vybraný jako První Chlapce který přežil s sebou přinášelo určitou prestiž, jakkoli si to Harry nechtěl přiznat. Byl slavný, ať se mu to líbilo nebo ne – a nebo nechvalně proslavený – záleželo na úhlu pohledu. A být vybraný pro důležitý kouzelnický rituál s sebou přinášelo určitou porci slávy.

 

Ron i Hermiona o něj měli starost, ale nebylo nic, co by s tím mohli dělat, kromě toho být s ním a pomáhat mu odvracet čím dál agresivnější návrhy, jež na něj byly zaměřeny. Harry vzpomínal jak si všichni mysleli, že on otevřel Tajemnou komnatu; teď cítil stejné nepohodlí, být vystaven zkoumavým pohledům a šeptání, které záhadně utichlo, jakmile se přiblížil. Bylo to k zbláznění a to ještě víc, protože nikdo zřejmě nechápal, že neustálá pozornost mu prostě vadí.

 

Po týdnu dostal sovu od Freda a George. Zvali ho na první víkend v Prasinkách, pokud by měl zájem. Harry zdvořile odmítl, a uvažoval, jestli se svět nezbláznil. Ale brzy na tento incident zapomněl, neboť se na něj hrnuly další nabídky, někdy z naprosto nečekaných zdrojů. Šeptaná otázka od Angeliny jednoho rána na famfrpálovém hřišti před tréninkem,  Nevillův plachý pohled při obědě... Navíc byl tématem skoro všech rozhovorů, které měl tu smůlu zaslechnout. Všichni se snažili uhodnout, koho si vybere, aby se stal jeho Prvním.

 

Harryho vrstevníci si zřejmě pro rituál vybírali své spolužáky, ale i kdyby on chtěl také, váhal udělat to samé. Jak se přiblížil konec roku, bylo čím dál víc jasné, že celá škola čeká až mu bude šestnáct. A čím víc se to snažil ignorovat, tím víc se nabídky stávaly agresivnějšími, jak lidé předpokládali, že je prostě moc vybíravý. Zjevně každý chtěl mít tu „čest“ být vybrán Chlapcem, který přežil a čím víc intenzita jejich návrhů rostla, tím víc si byl Harry jistý, že by radši zemřel pod Cruciatem, než na sebe nechat kohokoli z nich sáhnout. Byl na téhle zatracené škole někdo, kdo chtěl sex s ním a ne jenom s jizvou na jeho čele?

 

Dospělo to až k bodu, kdy Ron naznačil, že by mu nevadilo, kdyby tuto zkušenost prožil s ním. To Harryho zarmoutilo, protože věděl, že se mu Ron snaží jen pomoct. Věděl, že Ron preferuje ženy, a už před měsícem prožil své porvé s dívkou z Mrzimoru. Nehodlal nechat Rona učinit takovou oběť a riskovat jejich přátelství jenom kvůli něčemu tak sobeckému.

 

Navíc v duchu slyšel Rona, jak uctivým hlasem říká, „Jsi opravdu Harry Potter?“, když se porvé potkali v Bradavickém expresu. Ta vzpomínka se k němu stále vracela z důvodů, které nechtěl blíž zkoumat. Ron by určitě nechtěl využít celého toho poprasku, i kdyby s jeho návrhem Harry souhlasil.

 

Poslední kapkou bylo, když mu Draco Malfoy zastoupil cestu na chodbě po hodině lektvarů. „Zaslechl jsem, že máš problém si vybrat někoho, kdo bude tvůj první,“ řekl Harrymu a nějak se mu povedlo, že to vyznělo zároveň lhostejně i sugestivně. Jeho oči se blýskaly něčím, co podezřele připomínalo hrabivost. „Já to pro tebe udělám, pokud máš zájem vědět, jak to opravdový muž dělá.“ Slíbil jakoby dohazoval nějaký obchod.

 

„Ne, díky,“ procedil Harry skrz zuby a protlačil se do haly. Jen při pomyšlení, že by se ho dotýkal Draco, mu přejel mráz po zádech. Čím dál více se cítil jako věc, která připadne zájemci s nejvyšší nabídkou.

 

„Už to nevydržím,“ přiznal se toho večera Hermioně, když sami seděli v rohu Nebelvírské společenské místnosti. Ron byl ponořený do hry kouzelnických šachů na druhé straně místnosti, a tak jim poskytl relativní soukromí.

 

„To bude v pořádku, Harry,“ ujistila ho Hermiona. Vypadala smutně. Harry věděl, že ona víc než kdokoli jiný rozumí, čím prochází. Také si zvolila, že se svým Poprvé ještě počká, ale alespoň po ní nešla celá škola.

 

Hermiona vytáhla svůj výtisk Bradavických dějin a nalistovala jednu z posledních kapitol. „Myslím, že jsem našla něco, co ti pomůže,“ řekla a procházela stránky. Bylo jí to tak podobné, že si Harry nemohl pomoct a usmál se – když si nejsi jistý, obrať se na knihu. Jen si přál, aby jim také tak věřil jako ona.

 

Když našla, co hledala, krátce vzhlédla, a začala číst nahlas. Úsek, který četla, pojednával o staré bradavické tradici, kdy si studenti starší šestnácti let měli vybrat člena učitelského sboru, aby byl jejich Prvním a provedl je celým rituálem. Bylo to považováno za laskavost pro studenta, protože jejich první sexuální zkušenosti by měla být s někým zkušeným, který je naučí umění potěšení.

 

„A to je povoleno?“ zeptal se Harry nedůvěřivě, poté co mu popsala onu tradici.

 

Věnovala mu káravý pohled. „Pořád přemýšlíš jako mudla, Harry. Není třeba odsuzovat vztahy mezi učiteli a studenty, pokud je ověřeno kapkou veritaséra, že obě strany souhlasí bez nějakého nátlaku.“ Což by tak trochu dávalo smysl, pomyslel si. Přesto si Harry nedokázal představit, že by šel za profesorem Kratiknotem a požádal ho, aby ho provedl rituálem. Snažil se potlačit hysterický smích, díky němuž si vysloužil nesouhlasný pohled od Hermiony. Představoval si, že by oslovil Madam Hoochovou, profesorku Trelawneyovou nebo dokonce Brumbála. Bože, to ne. Možná kdyby tu byl profesor Lupin, ale.... ne.

Přesto mu ta myšlenka nedala spát. Ron si pobaveně odfrkl, když se před ním pozdě večer Harry nenápadně zmínil o tradici učitel/student.

 

„Jo, slyšel jsem o tom,“ řekl Ron a přimhouřil oči. „Fred a George o tom vtipkovali když se blížily jejich šestnácté narozeniny. Říkali že mají v plánu požádat profesorku McGonagallovou a způsobit jí tak infarkt.“ Na chvíli se odmlčel. „Jsem rád, že to neudělali, když o tom tak přemýšlím. Docela ji mám rád.“

 

Harry se donutil usmát, ale jinak horečně přemýšlel. Měl pocit, že někde tady leží řešení jeho problému, jen na to přijít. Myslel na tradici učitel/student celou noc a pak i druhý den ve vyučování. Což nevyhnutelně vedlo k tomu, že se následující večer ocitl na tomto místě.

 

Před dveřmi kabinetu profesora Severuse Snapea.

Poslední komentáře
15.06.2013 22:56:41: You helped me a lot indeed and reading this your article I have found much new and useful informatio...
03.07.2010 11:37:12: Bože, to by se mi taky líbilo, mít na koho si ukážu a ještě si moct vybírat. Být Harrym, tak by mě a...
24.11.2009 20:56:59: Zajimavá povídka, jsem zvědavá jak to bude pokračovat.
23.11.2009 21:46:51: Děkuji za novou povídku. Je skvělá!smiley${1}