Gerylla01

Rite of Passage

Část 2.

Věnováno prvním komentujícím, Šárce a Merlině :)
------------------------------------------------------------------------------------------

Když tu teď stál, přišlo mu to jako opravdu špatný nápad. Harry nervózně přešlápl a uvažoval proč ho proboha napadlo, že by zrovna tohle mohlo vyjít. Vážně chce požádat Snapea – Snapea? – aby byl jeho První?

 

Ta myšlenka se mu zdála svým způsobem absurdní. Skoro se chtěl otočit a přijmout Ronovu nabídku – nebo dokonce Dracovu. Co si proboha myslel? Nervózně si otřel vlhké dlaně o hábit a váhavě se podíval přes rameno do prázdné chodby, která se rozprostírala za ním.

 

Ale fakt byl, že Snape byl jedinou osobou v Bradavicích, která nikdy nedala na Harryho slávu Chlapce který přežil. Jedinou osobou, která by s ním mohla jednat při obřadu normálně, bez ohledu na jeho slavnou jizvu. I když možná s nenávistí.

 

Harry se cítil podivně prázdně když zvedl ruku, aby zaklepal. Než tak stihl udělat, dveře se neočekávaně otevřely. Harry leknutím uskočil. S divoce bušícím srdcem zíral do Snapeových přimhouřených očí.

 

„Je nějaký důvod proč číháte před mými dveřmi, Pottere, nebo pro vás mohu něco udělat?“

 

Harry dlouhou chvíli nemohl promluvit - měl pocit, jakoby se mu nedostávalo vzduchu. Škvírou ve dveřích byla vidět jen Snapeova hlava a v jeho očích se zračila podezřívavost, jak na něj Harry stále jen zíral.

 

"Uh..." Harry se znovu podíval přes rameno a zvažoval možnost ústupu. Ale na to bylo už příliš pozdě. "Já, um... měl bych dotaz ohledně dnešního úkolu do lektvarů, a tak jsem se chtěl zeptat."

 

Snape přimhouřil oči a Harry si na chvilku myslel, že ho pošle pryč. Částečně si přál, aby to udělal, ale jeho druhá část si oddechla, když Snape otevřel dveře, ustoupil a pokynul mu, aby šel dovnitř.

 

Harrymu se nějak povedlo rozhýbat kolena a projít futry. Ve Snapeově kabinetě už několikrát byl, většinou když mu Snape udělil nějaký školní trest. Z nějakého důvodu byly dnešní okolnosti ještě mnohem děsivější.

 

První podivná myšlenka, která ho napadla jakmile vkročil do místnosti, byla, že Snape vypadá nějak upraveněji než obvykle. Harry byl zvyklý vídat ho ve třídě nebo ve Velké síni, kam se chodil najíst v pauze mezi vyučováním. Snape byl skoro neustále vystaven výparům lektvarů svých studentů, a to mu dávalo poněkud mastný, voskovitý vzhled. Ale po večerní koupeli vypadal zjevně skoro lidsky. Jen to pomyšlení připadalo Harrymu z nějakého důvodu divné, takže radši rychle odvrátil pohled.

 

Snapeovův kabinet vypadal skoro stejně jako si ho Harry pamatoval: kruhová kamenná komnata s těžkým kobercem položeným v jejím centru, úzký a přeplněný stůl a několik vysokých polic skoro přetékajících knihami a neurčitelnými věcmi naloženými uvnitř mléčně zabarvených sklenic.  Místnost osvětloval planoucí krb a soudíc podle otevřené knihy, která ležela na jedné ze židlí, si Snape četl, než objevil Harryho stát před dveřmi.

 

„Nevzpomínám si, že byste někdy přišel kvůli domácí úloze,“ poznamenal Snape ostražitě. Zavřel dveře a přešel dál do místnosti. Jeho temné oči se podezřívavě zaleskly ve světle ohně.

 

Jeho podezřívavost byla oprávněná, musel přiznat Harry, protože ho ani nenapadlo vzít si s sebou úkol z lektvarů. Znovu si otřel vlhké dlaně do hábitu.

 

„No, já...“ Nedokázal se podívat Snapeovi do očí. „Vlastně nejde o domácí úkol.“

 

„Ne.“ řekl Snape suše. „Skutečně?“

V jeho hlase byla patrná špetka zvědavosti, podle Harryho jediný důvod, proč ho ještě nevyrazil.

 

Harry se vzchopil, odtrhl pohled od ohně a podíval se do Snapeových očí. Buď to udělá nebo neudělá – přinejhorším se mu Snape vysměje a vyhodí ho z kabinetu. Ale možná... možná...

 

„Profesore Snape,“ řekl Harry a narovnal se co nejvíc to šlo. Sevřel ruce v pěst, aby se mu netřásly. „Formálně vás žádám, abyste byl mým Prvním.“

 

Skoro to stálo za těch pět let ponižování, vidět nyní Snapeův absolutně šokovaný výraz, který se mu mihl přes tvář.

 

~ * ~

 

Na chvíli si Snape nebyl jistý, jestli slyšel správně. Zíral a cítil na sobě váhu Potterova pohledu, než nedůvěra přešla v hněv.

 

„Nevím kdo z vašich přátel vás navedl, Pottere, ale tohle je vážná věc—„

 

„To není vtip!“ Potterovy oči se za brýlemi zablýskaly ve světle ohně. Díval se na něj odhodlaně a tvrdošíjně a Snape spolkl kousavou odpověď, kterou měl na jazyku.

 

Bylo všeobecně známo, že Harry Potter byl v tomto roce nejpopulárnějším studentem a každý, od ředitele po školníka, napjatě očekával až mu bude šestnáct. Mezi zmijozelskými se uzavíraly sázky na to, koho si vybere jako svého prvního, nad čímž Snape ještě přimhouřil oko. A Potter, popravdě, zatím všechny odmítal, pokud se dalo věřit tomu, co kolovalo po škole.

 

Jenže to nevysvětlovalo skutečnost, proč sem dnes večer přišel, když by měl být pěkně v bezpečí Nebelvírské věže spolu se svými úchvatnými přátelíčky.

 

Ačkoli se Potter zjevně usilovně snažil udržet oční kontakt, vypadal, že se z toho úsilí brzy složí. Snape si povzdychl a pokynul k prázdné židli před krbem. „Posaďte se, než se skácíte.“

 

Potter se zatvářil až absurdně vděčně a poslechl. Snape zvedl knihu z druhé židle, sedl si a měřil si Pottera přimhouřenýma očima.

 

„To není vtip,“ zopakoval znovu Potter a podíval se do ohně.

 

„Není?“ řekl Snape a snažil se zachovat neutrální tón. Měl velký podíl na tom, co se stalo Potterovým, ale nebyl připraven udělat nic, co se jich týkalo. A zvlášť ne něco tak... absurdního. „A proč bych tomu měl věřit? Celá škola nad vámi slintá jako nad kusem masa – můžete si vybrat někoho z nich, nebo klidně všechny, když budete chtít.“

 

Byl překvapen, když zahlédl v Potterově obličeji záblesk hořkosti. Potter se zaklonil hlouběji do křesla, přitáhl kolena k sobě a objal je rukama. Vypadalo to, jakoby se snažil vypadat co nejmenší.

 

„Já vím co si o mě všichni myslí,“ řekl tiše a díval se do plamenů. „A co ... chtějí ode mě.“ Vypadal sklesle a Snape si ho poprvé přeměřil s vážným výrazem. Nechápal, v čem je problém, proč je chlapec vůči nim tak odtažitý. Snapeovo vlastní Poprvé proběhlo bez nějakého zdržování, jakmile mu bylo šestnáct.

 

„Nerozumím v čem je tedy problém,“ řekl Snape pomalu. Nebyl zvyklý radit teenagerům, ani kdyby se mu snad svěřovali.

 

Potter stisknul rty do tenké linky. „Copak to nechápete? Nechtějí mě. Mám pocit... že mě to dusí... někdy...“ Položil si bradu na kolena a dlouze vydechl. Jeho hlas byl sotva slyšitelný, když pokračoval, „Někdy si myslím, že by bylo lepší, kdybych Voldemortovu kletbu vůbec nepřežil.“

 

To tiché přiznání Snapea šokovalo trochu jinak než mělo. Vždy uvažoval o Potterovi jako o někom, kdo má všechno a je si toho zatraceně dobře vědom. „To myslíte vážně?“ zeptal se a na chvíli zapomněl do hlasu vložit opovržení.

 

Potter zvedl hlavu a rozpačitě se usmál, ačkoli jeho oči zůstávaly smutné. „Ne, ve skutečnosti ne. Ale někdy je toho prostě moc, víte?“

 

„Jako třeba teď,“ řekl Snape zamyšleně a Harry přikývl. „Jako teď."

 

Až nyní se Snape vážně zamyslel nad tím co od něj Potter – Harry žádá. Vždy viděl Harryho Pottera jako rozmazlenou celebritu, dobře vědomou si svého pochybného kouzla, ale nyní Snape viděl (jakkoli se snažil tomu čelit) vystrašeného kluka, který byl ze své slávy spíše nešťastný. A Harry vyrostl do velmi atraktivního mladého muže, nutno dodat. Snape měl za to, že Harry zbytečně podceňuje svůj sex appeal.

 

Ale pravdou zůstávalo, že nikdy skutečně nepochopí, proč si vybral pro své Poprvé právě jeho. A pořád zde bude existovat podezření, že nějaká malá část jeho milence byla zasažena celým humbukem být jediný vybraný aby si vzal nevinnost Chlapce, který přežil. Což by vysvětlovalo, proč Harry mluvil právě teď s ním, jediným člověkem, který nikdy nebyl ovlivněný jeho slávou.

 

Jakkoli se to Snape snažil popřít, bylo zde jisté pokušení – Harry nebyl neatraktivní, a Snape musel přiznat, že si toho všiml už před nějakým časem. Ale  svědomí mu nedovolilo chlapce svést, pokud by ho Harry sám nechtěl. Pokud celou věc bude Harry považovat jen jako nutnou povinnost, jen prostředek, aby se vyhnul svým slintajícím fanouškům – už ta myšlenka Snapea znepokojovala. Nikdo by neměl prožít své Poprvé zrovna takhle.

 

„Jistě máte přátele...?“ zkusil opatrně.

 

Harry se krátce zasmál, ale jeho smích zněl suše a chraplavě. „Jistě. A všichni by hrozně rádi... chtěli. Ale já nepřipustím...“ odmlčel se a znovu skryl svou tvář v dlaních.

 

Snape rozuměl. Harry nechtěl, aby to pro něj kdokoli udělal z lítosti.

 

Než mohl Snape cokoli dalšího říct, zvedl Harry hlavu a podíval se do ohně. „Pochopím, pokud mě nebudete chtít,“ řekl tiše. „Nikdy jste nebyl ohromen tím... tím co se stalo.“ Nepřítomně si promnul jizvu na čele, aniž by spustil oči z ohně. „Nežádal bych vás, kdyby...“ Znovu se uchechtl; ten zvuk způsobil, že se Snapeovy naježily vlasy na krku. Když se Harry otočil, aby se na něj podíval, byly jeho oči podezřele lesklé. „Mrzí mě, že jsem vás obtěžoval. Hned půjdu.“

 

Snape natáhl ruku, aby ho zastavil, když se chystal se zvednout.

 

„Počkejte.“

 

Harry se na něj díval, s rukama zapřenýma o podpěrky křesla.

 

Snape namáhavě polknul. Nemohl uvěřit tomu, co se právě chystal říct.

 

„Udělám to.“

 

Harryho oči se překvapením rozšířily a Snape ucítil záchvěv vzteku při pohledu na ten naprostý šok v nich odražený, poznávajíc sám sebe v tomto jednoduchém gestu. Co musel tento chlapec prožít, aby si myslel, že je tak hrozně neschopný vzbudit lásku? Opravdu věřil, že s ním nikdo nechce mít sex, aniž by se chtěl vyhřívat na výsluní Chlapce Který Přežil? Snapea náhle napadlo, jak by se k němu některý z těch anonymních zájemců mohl zachovat – sobecký chtíč a nic jiného, možná více než nutná bolest, bez jakéhokoli ohledu na Harryho potěšení. Bylo to to, co si Harry představoval pod pojmem sex?

 

Ne. Ne, pokud s tím Snape může něco udělat.

 

Harry ho stále sledovat s výrazem, který byl částečně nadějný, částečně vyděšený. Snape pocítil zvláštní potřebu ho ochránit, a bojoval s nutkáním dotknout se jeho ruky.

 

„Pokud jste si naprosto, naprosto jistý,“ pokračoval a s vážným výrazem opětoval Harryho pohled.

 

Harry si olízl rty a lehce přikývl. Klouby na rukou měl zbělené, jak se pevně držel područek židle.

 

„Jsem si jistý, profesore.“

 

A Snape věděl, že si Harry tohle vybral pouze jako poslední možnost, ale přesto aspoň malou částí věřil, že s ním bude zacházet jemně. Snape byl dobře obeznámen s tradicí, kterou Harry vyvolal svým příchodem. Věděl, že hlavním účelem rituálu učitel/student je instruovat, ale byl také navržen tak, aby bylo zajištěno, že se studentem bude zacházeno důstojně, že jeho potřeby budou uspokojeny a že se o to postará někdo starší a zkušenější než on nebo ona, někdo kdo přesně ví, jak učinit tento zážitek tak příjemný, jak je jen možné pro obě zúčastněné strany. A ačkoli to byla už nějaká chvíle, co byl Snape zahrnut do nějakého intimního vztahu, jsou některé věci, které tělo prostě nezapomene.

 

Pomalu natáhl ruku a jemně prsty přejel hřbet Harryho ruky, která pevně svírala židli. Harry vyděšeně nadskočil a poté klesnul zpět do židle. Neodvážil se podívat Snapeovi do očí.

 

Bože, on byl vystrašený. Snape potřásl hlavou a už nyní začínal litovat svého rozhodnutí.

„Pokud kdykoli změníte názor,“ řekl vážně, „musíte mi to říct.. Vysvětlil jsem to jasně, pane Pottere?“

 

Harry těžce polknul a přikývl. „Rozumím.“

 

 Nyní se třásl.  Snape pokračoval v jemném hlazení jeho ruky, aby ho uklidnil. Přemýšlel, jestli jeho dotek vše dělá lepší nebo horší. Bože, proč se do tohohle uvrtal? Snape pevně stiskl rty a snažil se nemračit. Nikdy se nezúčastnil téhle rutiny nezkušeného červenání se, a najednou měl směšný pocit, že není kvalifikovaný jednat v nynější situaci. Až na to, že se Harry nečervenal, ale místo toho vypadal, že chce něčím nepříjemným projít tak rychle, jak jen může.     

 

„Než začneme, potřebuji vědět několik věcí.“ Snape si až pozdě uvědomil, že to znělo jako začátek jedné z jeho hodin. Trochu si zvlhčil rty a snažil se uvolnit.

 

Harry přikývl. Ale rukama stále pevně svíral židli. „Ptejte se.“

 

Rozhodně se snažil chovat statečně. Snape se pokusil tvářit vyrovnaně.

 

„Už jste někdy...“ Oh bože jak to formulovat, aby se kluka nějak nedotknul? „Už jste se někdy sám uspokojil?“

 

Chvíli se zdálo, že Harry nechápe na co se ho ptá. Pak zčervenal, ale hlas mu přeskočil jen trochu, kdy odpověděl. „A-ano.“ 

 

No, tak první problém vyřešen. Aspoň nemusí kluka učit, co je to orgasmus.

 

Snape si náhle uvědomil, že stále hladí hřbet Harryho ruky. Rychle svou ruku stáhl a uhladil si záhyby na hábitu.

 

„Tohle je tvoje Poprvé, Harry.“

 

Zvuk křestního jména Harryho zjevně překvapil, ale Snape neúprosně pokračoval.

„Vybral sis mě, abych tě tímto obřadem provedl, vědomě a ze svobodné vůle?“

 

Rituální slova zněla zvláštně, a zvlášť od něj. Vlastně je nikdy předtím neslyšel pronesené nahlas. Jeho vlastní průvodce Poprvé se rozhodně nezatěžoval tím, aby by je řekl...

 

„Ano.“ Bez zaváhání.

 

Harryho oči byly rozšířené a plné víry, visel na každém slově.

 

Bože, vážně si ten kluk neuvědomuje jak je přitažlivý? Snape musel přemoci nutkání natáhnout se a dotknout se jeho tváře, orámovat linie, na které dopadalo světlo z krbu. Ten kluk byl skutečně umělecké dílo, a Snape někde uvnitř pocítil záblesk vzrušení, když si uvědomil, že nyní bude jeho.

 

Snape velmi opatrně vstal a vytáhl Harryho na nohy. Harry ho okamžitě poslechl. Třes jeho těla byl nyní ještě více patrný. Snape se zamračil.

 

„Účelem této tradice je instruovat, ale není to žádná povinnost.“

 

Ač dříve Harryho rád provokoval, tohle nebyla událost, ze které by měl mít strach. Kouzelnické Poprvé je v některých kruzích považováno za posvátné; je v něm obrovská sílá, pro oba zúčastněné, jak pro nově dospělého kouzelníka, tak pro vybraného Prvního.

 

“Ne, já... já chci.“ Harry ho upřeně sledoval. Na sklech brýlí se odráželo světlo z krbu, ale Snape přesto mohl vidět jeho oči. Vypadal... odhodlaně. Odhodlaně a ještě něco jiného, co Snape nedovedl přesně určit. 

 

Snape měl náhle sucho v ústech, a musel si nejdříve odkašlat, než mohl znovu promluvit. „No dobře,“ řekl a lehce přejel palcem po Harryho dlani. Harryho prsty se ovinuly kolem jeho, v odpověď na tento dotyk. Pocit, jak se tyhle štíhlé prsty dotkly jeho ruky donutili Snapea potlačit vlastní zachvění. „Pak mě tedy následuj.“

 

S tím se otočil a přešel ke dveřím vedoucím do jeho osobních komnat. Věřil, že Harry půjde za ním.

 

~ * ~

Poslední komentáře
09.07.2013 21:56:22: I appreciate the honesty and effort you exert on your blog. Anyway the result is quite obvious. This...
03.07.2010 11:47:29: Mno, Sevík se mohl taky dost naštvat, že si ho Harry vybral jako poslední možnost, ale naštěstí se t...
25.11.2009 22:02:26: Teda,rozhodne som nečakala,že táto poviedka bude dobrá,..ani neviem prečo vlastne. Ale musím sa priz...
24.11.2009 21:24:52: Skvělí, těším se na další kapitolu, jsem zvědavá jak to vše dopadne.