Gerylla01

Solitary confinement

1. Počáteční peklo

S laskavým svolením autora GuTTerArT přidávám první kapitolu. Jako obvykle moje gramatické chyby moc nesledujte, aby Vás od čtení moc neodradily. Jinak doufám, že se bude líbit :-)

-----------------------------------------------------------------------------

„Znovu,“ zavrčel Snape zlostně. Namířil hůlkou na mladého kouzelníka před sebou, který se  pomalu zvedal na třesoucí se nohy. Bez toho, aby počkal, až se jeho student vzpamatuje, vyprskl, „Legilimens.“

 

Harry se ihned ocitl zpět na kolenou, a vší silou se snažil odrazit vpád Mistra lektvarů do své mysli. Před očima se mu míhaly výjevy od Dursleyů. Strýc ho chytá za vlasy a háže ho do přístěnku pod schody. Teta Petunie, jak na něj ječí, protože v její zahradě zapomenul plevel. Dudlej a jeho povedení kamarádi, jak ho pronásledují Magnoliovou ulicí, chytí ho a mlátí.

 

Náhlý pocit táhnutí a zastavení obrazu signalizovalo konec Snapeova slídění. Harry se ze země podíval na ředitele Zmijozelu a těžce dýchal.

 

Tohle nenáviděl. Každou vteřinu. Bylo to mučení, pomalý a bolestný způsob jak postupně zešílet. Nemohl unést vědomí, že Snape znal všechna jeho zahanbující tajemství týkající se jeho života doma. Viděl a znal to nejhorší z Harryho života. Kvůli tomu ho nenáviděl. Harry o tohle nežádal, a nebyla to vina nikoho jiného, než Snapea. Kdo po něm chtěl, aby sledoval všechno? Kdo ho žádal o to, aby věnoval zvláštní pozornost právě těmto vzpomínkám? Nikdo.

 

Zatracenej hajzl, zuřil Harry vnitřně. Snape ho netrpělivě sledoval.

 

„Vstaňte,“ přikázal chladně, „Temný pán vám nedopřeje oddech. Na nohy, Pottere.“

 

Harry se na něj vztekle podíval. Těžce dýchal, ale ne jako důsledek Nitrozpytu.

 

“Ne.”

 

“Co jste to řekl?” zeptal se Snape nebezpečně.  Hrůzostrašně tichý hlas, přimhouřené oči, ruce v pěst. V pravé ruce drtil svou hůlku.

 

„Řekl jsem 'ne',“ odpověděl Harry rozhodně, ačkoli se mu v očích zlostně blýskalo. Měl červené tváře a začínal vidět rudě. Už toho měl dost.

 

„Vy vstanete, Pottere, pokud nechcete aby Nebelvír byl stále v mínusu až sem přijdou vaši vnuci,“ zavrčel Snape temně.

 

Harry vzhlédl ze své pozice na kolenech.

 

„Vnuci - pane?“ dodal zamyšleně, „budu šťastný, jestli se dožiju  sedmého ročníku.“

 

„Vždy mučedník,“ řekl Snape jedovatě. „Nebudu vám to opakovat, Pottere. Vstaň-te.“

 

„Ne,“ zašeptal  Harry. Snape se k němu hrozivě rozešel, ale on zůstal nehnutě. Byl skoro u stále se nehýbajícího Harryho, který se na něj ani nepodíval. Natáhl svou bledou chladnou ruku a chytl Harryho za přední stranu hábitu. Ve druhé ruce pevně svíral hůlku.

Click.

 

Harry vzhlédl. Snape strnul. Ten zvuk přišel odněkud za nimi. Otočil hlavu, aby se podíval přes rameno, což bylo docela obtížné, protože se mu límeček nepohodlně zarýval do kůže. Podíval se ke dveřím, které byly jeho nejlepším přítelem v místnosti. Byly jeho svobodou.

 

Snape Harryho pustil, a odstrčil ho stranou. Rychle přešel ke dveřím a vzal za kliku. Dveře ani nezaskřípaly, jako vždy. Snape do nich zatlačil. Nestalo se nic. Harry zůstal stát tam kde byl a vyděšeně to sledoval.

 

„Není třeba se snažit, Severusi,“ řekl tlumený hlas z druhé strany dveří. Byl to Brumbál. Snape zíral na dřevo tak zuřivě, že by se Harry nedivil, kdyby dveře vzplanuly. „Zamknul jsem dveře.“

 

„Řediteli, co to má znamenat?“ vyštěkl zlostně Snape.

 

„Nyní, Severusi, se trochu uklidni, ať ti to mohu vysvětlit,“ řekl věcně Brumbál.

 

„Jsem klidný!“ prskl Snape ke dveřím.

 

„Samozřejmě, perfektní obraz pokoje,“ řekl Brumbál dobrácky. Harry skoro viděl jiskření skrz doutnající dřevo. Snape výhružně zavrčel. Harry si tu podívanou docela užíval.

 

... Počkat... On je tu přece taky zavřený!

 

„Profesore?“ zeptal se Harry nejistě ředitele. Stále seděl na podlaze.

 

„Ach, Harry, můj chlapče. Jak jde nitrobrana?“ zeptal se Brumbál zvědavě, jakoby se bavili o počasí nad šálkem čaje.

 

„Ehm... no -“ řekl Harry nejistě. Měl strach pokračovat, když zuřící Snape stál jen několik kroků od něj. Jeho předchozí odhodlanost zmizela, nahrazena pudem sebezáchovy. Teď prostě chtěl jen jít zpět na kolej a spát, zapomenout všechno co se stalo.

 

„Myslel jsem si to,“ řekl Brumbál, ačkoli jeho hlas nezněl káravě. Spíš vesele. „Obávám se, že právě to je důvod, proč jste vy dva v této situaci.“

 

„Jaké situaci?“ dožadoval se Snape.

 

„Bylo rozhodnuto, že až do odvolání budete uvězněni,“ řekl Brumbál věcně.

 

„Uvězněni?“ vykřikli zároveň Snape i Harry.

 

„Přesně,“ řekl ředitel, „dokud oba nebudete schopní spolu vycházet.“

 

„Cože!?“ zařval Snape divoce. Přitiskl se na dveře, jakoby mohl projít pevným dřevem a objevit se na druhé straně.

 

„Severusi, dělám to jen proto, že to naprosto nezbytné,“ konejšil ho Brumbál. „Musíš pochopit, že Harry není jeho otec. Jenom pak budeš schopný ho správně učit nitrobranu. Je to opravdu důležité. Jestli Voldemort získá správnou vzpomínku, zjistí na čí straně stojíš. Zabil by tě.“

 

„Ale –“ vložil se do toho Harry váhavě.

 

„A Harry, ty se musíš přenést přes tu nenávist k Profesoru Snapeovi. I když ti k tomu nedal moc důvodů, ujišťuji tě, že se to vyplatí pro vás oba. Nemusím zdůrazňovat důležitost toho, aby ses naučil nitrobranu, že ne, Harry?“ zeptal se Brumbál pevně, ale ne nevlídně.

 

„Ne, pane,“ zamumlal Harry nešťastně. Zavřený – se Snapem! Podíval se na dveře, přítele, který ho zradil.

 

„Albusi, to nemůžeš udělat!“ zavolal Snape, a praštil pěstí do dveří.

 

„Obávám se, že musím, Severusi,“ řekl Brumbál lítostivě. Jeho hlas zněl z větší dálky. „Na dveře jsem umístil kouzla. Jsou neprostupná, neprolomitelná a přidám ještě tlumící kouzlo, jakmile odejdu. Budete naprosto sami, jen vy dva.“

 

Snape vypadal zděšeně. Harry ho nikdy neviděl tak mimo sebe.

 

„Ne, Albusi!“ zavolall zoufale za ředitelem. „Co budeme jíst a -“

 

„Nedělej si starosti, Severusi. Všechno je zařízeno,“ řekl Brumbál laskavě. „Přeji vám oběma pěkný večer.“

 

Poté zaslechli zamumlané tlumící kouzlo a pak už nic.

 

---------------------

Od Brumbálova odchodu uplynuly dvě hodiny, třicet sedm minut a dvacet dva sekund, podle Harryho hodinek, které pozorně sledoval. Už neseděl na podlaze, ale na jedné z mnoha židlí. Snape, naopak, se nevzdálil ode dveří. V podřepu se o ně opíral zády, a nepřítomně si pohrával s hůlkou v ruce. Jinak se celé dvě hodiny, třicet sedm minut a padesát osm vteřin nepohnul.

 

Harry mu neviděl do tváře, která byla skrytá za závěsem Snapeových černých, mastných vlasů. Přesto si byl jistý, že zuřivě zírá na podlahu a proklíná Brumbála. Harry si povzdychl a bezděčně začal bubnovat prsty o stůl, poslouchajíc stálé kapání vody z nějakého neznámého zdroje, které se vždy rozléhalo sklepením.

 

Není to tak špatné, uvažoval Harry, pokud s ním nemusím mluvit.

 

Jak dlouho je tu ředitel může držet zamčené? Určitě existuje nějaký zákon proti takovýmto věcem. Tohle by se dalo brát jako únos, byl něco jako rukojmí. Harry si dokázal představit Brumbála o letních prázdninách, s mudlovským kruhem na plavání a šnorchlem, jak je donucen jít k soudu, a jak trvá na tom, že to dělal „pro jejich vlastní dobro“.

 

Ušklíbl se.

 

„Musíte to dělat?“

 

Harry nadskočil. Skoro zapomněl, že není v místnosti sám. Jak na to vůbec mohl zapomenout? Byl tu Snape. Tázavě se na profesora podíval. Snape se stále nepohnul. Otáčející se hůlka byla jediným znamením, že je ještě naživu.

 

„Co dělat?“ zeptal se Harry. Vyznělo to víc kousavě než měl v úmyslu. V duchu si vynadal. Jestli se odtud mají dostat před červencem, musí se trochu krotit.

 

„Pokračovat v tom nesnesitelném klepání?“ zavrčel Snape a jeho obsidiánové oči naplněné vztekem se střetly s Harryho smaragdovými. Přestal bubnovat prsty.

 

„Aha,“ řekl tiše, a otočil se na židli, aby byl obrácen ke stolu. Zaklonil se a skřížil ruce.

 

Nastalo ticho.

 

Kap. Kap. Kap.

 

Snape přestal otáčet hůlkou. Harry se tím směrem podíval koutkem oka.

 

Kap. Kap. Kap.

 

„Sectumsepra!“ vykřikl Snape. BANG! Harry poplašeně vyskočil ze své židle. Stůl a židle dvě řady před ním vybuchly, a  rozpadly se na kusy. Vypadaly, jakoby prošly Gropovýma rukama.

 

Harry se snažil zklidnit své dýchání, než se zaměřil na Snapea, který si jen povzdychl, a vrátil se k otáčení hůlky. Harry se na něj podíval.

 

„Co to k sakru bylo?“ zeptal se šokovaně.

 

„Kouzlo,“ zamumlal Snape ze svého místa u dveří. „Jedno, které neznáte.“

 

„Aha, takže jste se rozhodl, že rozum letos není v módě?“ vyštěkl Harry zlostně.

 

„Nepokoušejte mou trpělivost, Pottere,“ řekl varovně. Harry si odfrkl a hodil sebou zpět do židle, se zkříženýma rukama a snažil se potlačit úšklebek.

 

„Nebo co? Naporcujete mě na sto kousků?“ zamumlal si pro sebe Harry.

„To byste byl ještě šťastný,“ řekl Snape beze stopy humoru. Harryho oči se trochu rozšířily a podezřívavě se podíval na Mistra lektvarů.

 

Kap. Kap. Kap.

Poslední komentáře
19.03.2016 08:32:14: Jo je skutečná pravda :D Age of empires 3 download crack full version
10.03.2009 21:27:14: díky za ohlasy :-) Malika: 6 kapitol, takže opět je kratší "prázdniny" byly celkem krátké, už ...
10.03.2009 20:04:48: Já jsem se u toho totálně řehtala :D:D Ten Brumla je parchant smiley Opravdu dobrá povídka..vypadá zaj...
10.03.2009 18:46:11: Další povídka, co vypadá vážně zajímavě... hurráá! smiley${1} Děkuji za super překlad