Gerylla01

Solitary confinement

2. Vteřiny v osamění

Harry unaveně zívnul. Byly skoro dvě ráno a Snape ani nic neřekl a ani se nepohnul. Harry chtěl spát. Ne, on potřeboval spát. Od léta ho pronásledovaly noční můry, většinou stále ta samá. Takže byl prostě vyčerpaný.

 

Měl v úmyslu nechat na Mistrovi lektvarů první krok. Čekal, že někdy kolem půlnoci Snape řekne, že by měli jít spát. Ale neřekl. A teď co? Harry nevěděl, kde vlastně budou spát. Srazí dohromady několik židlí a bude se ležet na nich? Znovu zívnul.

 

„Profesore?“ zeptal se opatrně. Doufal, že se Snape trochu uklidnil, od té doby co zničil ty ten stůl. Nerad by se dočkal podobného, byť krvavějšího konce. Mistr lektvarů nereagoval. „Profesore?“ zavolal Harry hlasitěji. Žádná odpověď.

 

Vstal, pomalu si protáhl ztuhlá záda a ramena. Bradavice potřebují lepší nábytek, uvažoval Harry. Opatrně se přibližoval ke Snapeovi. Byl od něj asi stopu a začal si ho pozorně prohlížet, pokoušeje se najít nějakou známku života. Usnul? Určitě to nebylo moc pohodlné opírat se o dveře a sedět na studené kamenné podlaze.

 

Hůlka, se kterou si Snape předtím pohrával, teď volně ležela v jeho štíhlé ruce. Nevypadal, že by vnímal. Harry pomalu k němu pomalu natáhl ruku, s úmyslem zatřást s ním a vzbudit ho. Položil mu ruku na rameno a strnul.

 

Snape v mžiku otevřel oči a hůlku přitiskl Harrymu ke krku. Těžce dýchal a očima těkal po místnosti. Znovu pohledem spočinul na Harrym a blouznění z něj trochu opadlo. Jeho místo nahradilo uvědomění, ale hůlku nesklonil. Harry opatrně zvedl ruku z jeho ramena. Nervózně polknul, což způsobilo, že se hůlka pohnula zároveň s jeho hrtanem.

 

„Profesore?“ zašeptal, jakoby se bál, že vyděsí divoké zvíře. Snape konečně odtáhl hůlku a rychle vstal. Harry rychle o krok ustoupil a narovnal se. Naštvaně se díval na svého učitele. „Máte snad nějakou tajnou neurózu nebo co?“

 

Snape roztržitě kývnul a k Harryho úlevě zastrčil hůlku do svého hábitu. Co kdyby Snape použil to kouzlo? Harry by se pak mohl připojit k Bezhlavému honu, což bylo víc než by se dalo říct o Skoro bezhlavém Nickovi.

 

„Kolik je hodin, Pottere?“ zeptal se Snape s poněkud menší nechutí než obvykle, zatímco zkoumal jejich místnost.

 

„Za pět minut dvě,“ odpověděl Harry. „Pane, jste si jistý, že jste v pořádku?“

 

„Ano, Pottere! Zdržte se své starostlivosti. Nehodí se to k vám,“ ušklíbl se Mistr lektvarů.

 

To byl ten Snape, kterého všichni znají a nenávidí, pomyslel si Harry suše.

 

„Jen jsem se ptal,“ zamumlal.

 

„Va-t’en*,“ povzdechl si Snape naštvaně. Harry se na něj podezřívavě podíval.

 

„Co to znamená?“ zeptal se opatrně. Snape ho tentokrát ignoroval a zamířil do druhého rohu místnosti, aniž by dal najevo, že Harryho slyšel. Harry klesl zpět do židle a teď nesnášel Snapea stejně jako on jeho. Mohl ve svých zádech cítit Snapeův pohled, když ustoupil. Krčil se v nepohodlné židli a začal se věnovat stejné činnosti jako předtím, počítat kolik skvrn na stolech má v dohledu. Napočítal jich šest set devět.

 

Harry zvědavě pozoroval, jak Snape přitáhl dvě židle dohromady. Ta ironie, pomyslel si Harry. Znovu vytáhl hůlku a zamumlal kouzlo, které Harry nepostřehl. Dvě židle se začaly měnit a pomalu nabývaly tvaru, který vypadal jako pohodlá postel. Nebyla taková jako ta na koleji, ale on nebyl vybíravý. Vždyť vyrostl u Dursleyů. Snape také vyčaroval přikrývky a polštáře, a úhledně je umístil na novou pohovku.

 

Poté se obrátil zpět ke dveřím. Jak míjel Harryho opatrně sledujícího postel, naznačil mu, že on bude spát tam. Harry kývnul, a vděčně k ní přešel. Sedl si na matraci a odolal pokušení poskočit na ní. Podíval se směrem ke Snapeovi, který zaujal svou předchozí pozici u dveří, hůlku v ruce.

 

Harry otevřel pusu aby se ho zeptal, proč neproměnil postel také pro sebe, ale nakonec si to rozmyslel. Nechtěl, aby na něj Snape znovu vyštěkl. Světlo v místnosti mírně pohaslo, takže teď svítilo příjemně teple oranžovou barvou, jako pouliční světla v Zobí ulici. Harry nad tím chvíli uvažoval, než usnul.

 

 

Byl obklopen svými věrnými Smrtijedy, každý z nich poslušně klečel u jeho nohou.

 

„Červíčku,“ vyzval ho chladně. Jedna z identických postav vstala a přistoupila blíž, sejmula kápi a odhalila svůj kníkavý krysí obličej. „Červíčku, máš doufám dobré zprávy. Už jen pro tvé dobro.“

 

Plešatý muž poklekl u Harryho nohou a zoufale políbil lem jeho hábitu.

 

„Prosím, můj pane, prosím,“ žebral uboze.

 

„Červíčku, zklamal jsi mě,“ řekl Harry lítostivě. Vytáhl hůlku a sevřel ji ve svých úzkých, kostnatých prstech. Prostě, téměř šťastně dodal, „naštěstí již naposled.“

 

„N-ne!“ vykřikl Červíček uboze. Chytl Harryho hábit a pevně ho sevřel. „P-prosím, m-můj pane, já n-ne – “

 

„Ne, Červíčku, ty už mě znovu nezklameš. Tím jsem si jist,“ ušklebek se rozšířil. „Vymyslel jsem pro tebe jiné využití.“

 

Harry druhou rukou rychle chytl Červíčka za tu trochu šedivějících vlasů, které mu ještě zbývaly. Červíček bolestí vykřikl a začal kňučet. Harry zesílil svůj stisk. Sklonil svou tvář k Červíčkovu uchu a nebezpečně zašeptal, vyslovujíc pečlivě každé slovo, „nikdy mě znovu nezklameš. Jestli ano, už se nevracej. Mnohem radši bych štval tvé znetvořené tělo a nakrmil jím vlky. Najdu tě, Červíčku. Neudělej žádnou chybu.“

 

Odhazujíc toho zbabělce stranou, Harry se narovnal a dovolil mu vrátit se do řady mezi ostatní Smrtijedy.

 

„Kde je dnes večer Severus?“ zeptal se s náznakem znepokojení v jeho hlase. Nedostalo se mu odpovědi. „Hmm, Červíčku, půjdeš do Bradavic. Najdeš Severuse. Zjistíš důvod, proč neposlechl, když byl zavolán. Je to jasné?“

 

Červíček spěšně přikývl, a rychle vystoupil z kruhu. Připravil se na přemístění.

 

„Oh, a Červíčku,“ řekl Harry nedbale. Ta krysa se k němu se strachem otočila. Lenivě na něj namířil hůlkou. Znuděně zašeptal, „Crucio.“

 

Muž křičel a svíjel se na zemi, trhal sebou v nesnesitelné bolesti. Potěšení, které Harry cítil při mučení Červíčka, ho přemohlo. Krutě se usmál a teprve po celé minutě kletbu zrušil. „Nikdy. Mě. Znovu. Nezklam.“

 

 

„Pottere!“ volal ho nějaký hrubý hlas z dálky.

 

„Pottere! Vzbuďte se!“ Harry ucítil něco ledového a mokrého, jak ho to udeřilo jako ticíc nožů. Vymrštil se do sedu. Nahmatal své tělo, aby se ujistil, že je skutečně jeho vlastní, a rozhlédl se po pokoji.

 

Byl úplně promočený. Znovu se rozhlédl, aby zjistil, co se sakra stalo, když si všiml Snapea a vedle něj se vznášejícího obrovského prázdného vědra. Harry na něj chvíli bezvýrazně zíral, a pak odhodil nasáklou přikrývku a vylezl z nyní mrazivě ledové postele. Ne že by si moc pomohl. Jeho hábit byl mokrý, a jiný neměl, teď když tu byl zavřený se Snapem.

 

Skvěle, pomyslel si trpce. Snape přišel blíž, zatímco se Harry začal třást, nejen kvůli vědru plnému ledové vody, ale také z dozvuků noční můry.

 

„Co je špatného na vykouzlení budíku nebo něčeho, co nemá za důledek podchlazení?“ zeptal se Harry jízlivě. Snape ho opět ignoroval, k Harryho zklamání. Odložil vědro a začal vysoušet povlečení. Namířil hůlkou také na Harryho, který trochu strnul, ale k jeho úlevě jen vysušil jeho hábit.

 

„Díky,“ zamumlal Harry zdráhavě. Snape přikývl a ukázal na nyní již ohřátou postel, aby si Harry sedl.

 

„Temný pán?“ zeptal se. Harry unaveně přikývl.

 

„O-on byl… naštvaný - na Pettigrewa,“ řekl Harry váhavě. Snape se mu podíval přímo do očí, a vyzval ho tak, aby pokračoval. „Nevím proč. Asi se mu nepodařilo na něco přijít. Ale nejsem si jistý. Voldemort -“ Snape sebou při zaslechnutí jeho jména trhnul, „Voldemort,“ trval na svém Harry, „z toho neměl radostt. Chystal se ho zabít.“

 

Snape pozvedl obočí. Odvrátil pohled, a zdálo se, že o něčem uvažuje.

 

„A -“ pokračoval Harry. Snape na něj opět zaměřil svou pozornost, „chce vědět, kde jste. Poslal sem Červíčka, aby to zjistil. Jestli se mu to nepodaří, Vold - no dobře - Vy-víte-kdo ho zabije. Je to jeho poslední šance.“

 

Harry polknul. Nechtěl o tom mluvit, a zvlášť s ním ne. Bylo to jako potkat krávu, co jde na porážku, a už teď plánovat, jak ji sníst. Snape vstal a začal přecházet ode dveří ke stolu a zase zpět. Harry ho nepřítomně sledoval, protože byl ponořený ve vlastních myšlenkách.

 

Monotóní klapání Snapeových podpatků přestalo, jak se zastavil. Podíval se směrem k jedné ze skříněk  na druhé straně místnosti. Přešel k nim, a začal uvnitř něco hledat. S lahvičkou v ruce se vrátil zpět k Harrymu.

 

„Co budete dělat, pane? Myslím, jestli Červíček zjistí, že jsme tu spolu zavření?“ zeptal se Harry s obavami. Ne že by se staral přímo o Mistra lektvarů. Měl by stejný strach, i kdyby se jednalo o někoho úpně cizího, prostě byla to přirozená reakce.

 

„Nedělejte si starosti, Pottere,“ řekl Snape stroze. Podal Harrymu lektvar pro bezesný spánek a odvrátil se.

 

„A co když zjistí, že pracujete pro Řád-“

 

„Pottere, řekl jsem dost,“  zavrčel Snape výhružně.

 

„Fajn! Bude to váš pohřeb,“ odsekl Harry zlostně, než sebou hodil zpět do postele, a otočil se na druhou stranu.

 

„Aide-toi, le ciel t‘aidera**. Bůh pomoz těm, kteří sami pomáhají,“ řekl Snape překvapivě tiše.

 

Podíval se přes rameno, aby si všiml jak se Snape se zvláštním výrazem ve tváři chytl za levou ruku, než se vrátil ke svému předchozímu bdění u dveří. Harryho jizva bolestivě pulzovala, ale on to ignoroval. V poslední době na to byl už zvyklý. Náhle ho něco napadlo.

 

„Proč sem poslal Červíčka, profesore? Proč ne někoho, komu věří?“ vyzvídal Harry zvědavě a otočil se, aby na Mistra lektvarů lépe viděl.

 

„Je to zvěromág, může se na pozemky dostat bez rizika, že bude odhalen,“ řekl Snape pomalu, jakoby to vysvětloval někomu hodně nechápavému. Posadil se ke dveřím a pokračoval. „Pán zla zřejmě tajně doufá, že bude Červíček zabit. Sám špinavou práci nedělá.“

 

„Takže on je tím, komu bůh nepomůže, profesore?“ zeptal se Harry tiše. Snape se mrzutě ušklíbl.

 

„Přesně.“

 

* Va-t’en – z francouzštiny, „Jdi někam /Jdi pryč,“ (za pomoc díky Tereznik)

 

** Pomáhej sám, a nebesa ti pomohou.

http://en.wikipedia.org/wiki/Aide-toi,_le_ciel_t%27aidera

Poslední komentáře
10.06.2013 20:14:44: Great blog article about this topic, I have been lately in your blog once or twice now. I just wante...
18.03.2009 22:06:15: Tereznik: dík za "Jdi někam", pokusím se to tam nějak vložit. Jinak ve třetí kapitole má Harry do...
15.03.2009 08:53:28: je to moc hezká povídka a pěkná kapitolka, Harry měl docela štěstí, příště už na Sevíka asi šahat ne...
12.03.2009 11:04:23: Teda, Harry má štígro, že Sev myslí hned po probuzení, jinak taky už mohl vy-víte-kde smiley Krásný p...