Gerylla01

Solitary confinement

3. Tři na boj

Harryho dalšího rána probudila myšlenka, proč ho Ron nevzbudil, jak to obvykle dělal, když Harry zaspal. Nebyl slyšet žádný hluk od ostatních obyvatel jeho ložnice – vlastně tu zvuk nebyl vůbec žádný.. Otevřel jedno těžké oční víčko a –

 

„Ááá!“ vylítl z postele, a jak se zamotal do deky, přepadl na druhou stranu, až mu nohy vylétly do vzduchu. „Au,“ zaúpěl.

 

„Dá si Harry Potter snídani, pane?“ zeptal se Dobby radostně, a Harry náhle vzhůru nohama uviděl zářící oči, jak ho sledují z druhé strany postele.

 

„Brý ráno, Dobby,“ zamumlal Harry unaveně. Popadl polštář, který spadl spolu s ním, dal si ho pod hlavu, a zavřel oči. Nepohnu se, dokud se nevzbudím z téhle noční můry, slíbil si. Než uslyšel zlověstný klapot podpatků na kamenné podlaze, jak míří k němu. Ugh, teď ne. Ne dokud ještě skoro spím.

 

„Pottere? Proč jste pro Merlina zamotaný ve svých vlastních končetinách?“ zeptal se profesor Snape naštvaně. Harry něco zamumlal do polštáře. Snape netrpělivě vzdychl. „Mluvte pouze pokud se zrovna nepokoušíte se udusit.“

 

Harry trochu zdvihl hlavu a opřel se o lokty.

 

„Nenechte se mou sebevraždou znepokojit, profesore,“ řekl rádoby veselým tónem. Poté sebou praštil zpět na polštář a snažil se ignorovat vznášejícího se profesora. Snape zřejmě pro dnešek splnil svou povinnost a odkráčel pryč.

 

„Harry Pottere, pane?“ zapištěl hlas nejistě. Co jsem udělal, že si tohle zasloužím? No pravda. Existuju.

 

„Coje, Dobby,“ zeptal se Harry nakvašeně zpoza polštáře.

 

„Dá si Harry Potter snídani, pane?“

 

Harry si povzdechl.

 

„Jo, prosím,“ zvedl hlavu a sundal nohy z postele. Dobby teď stál přímo před ním, v jednom z nejneobvyklejších oblečků, jaký kdy Harry viděl, zahrnující něco co vypadalo jako pestrobarevná pruhovaná mudlovská minisukně, kterou měl až pod kolena (lehce připomínala duhovou skotskou sukni), a zářivě fialovou, příliš dlouhou šerpu, kterou měl kolem jinak holé hrudi. Na hlavě měl posazený vyboulený kulatý klobouk s obrovským zeleným znakem, na kterém bylo oranžovým písmem napsáno „Šťastný den svatého Patrika“.

 

Domácí skřítek držel stříbrný podnos ve tvaru znaku Bradavic, naplněný různými druhy jídla. Slanina, vajíčka, tousty, cereálie, ovesná kaše; všechno co by si Harry mohl dát ve Velké síni. Alespoň to prosté potěšení ze snídaně mu nebylo odepřeno, když mu byla odepřena svoboda. S tím se snad dá žít... na chvíli.

 

Dobby položil tác na podlahu před něj. Harry v tichosti začal jíst, a ignoroval druhého obyvatele jejich vězení, zatímco jedním uchem poslouchal Dobbyho neustálé žvanění. Mluvil o Winky, jak se těší na své volno, a tak podobně. Kdyby tohle byla hodina a Harry by z toho musel skládat zkoušku, nedostal by nic lepšího než T.

 

„A Winky říká, že je Dobby špatný skřítek, ale Dobby to ví líp, pane. Winky se nelíbí svoboda, pane, ale Dobby se snaží, aby přestala pít. Winky se teď zlepšuje, Harry Pottere. Ale Winky stále nechápe, proč ji pan Skrk vyhodil, pane. Winky stále věří, že patří panu Skrkovi. Dobby Winky říká, že teď je domácím skřítkem profesora Brumbála –“

 

Pokračoval v mluvení, zatímco Harry jedl a chvílemi přikyvoval, a dalšího obyvatele místnosti si nevšímal.

 

„Dobby si za svou mzdu koupí nové ponožky, pane, a příští měsíc bude mít dva dny volno. A –“

 

Dobby s prásknutím zmizel, aniž by vůbec dokončil větu nebo se rozloučil. Byl prostě pryč. Harry se podíval na Snapea, a zahlédl, jak v jeho levém rukávu mizí hůlka. To on vyhnal Dobbyho z místnosti.

 

„To není fér!“ vykřikl Harry rozhořčeně. Kdy jsem se začal chovat jako Hermiona? Podivil se. Snape se na něj jen díval, a Harryho to už unavovalo a začínalo mu z toho být zle. To, že Snapea bude ignorovat, mu nepomůže. „Nikomu nic nedělal, ne snad? A stejně by nezůstal moc dlouho-“

 

Mistr lektvarů rychle přešel až k němu. Zuřivě popadl Harryho pod krkem a hrubě s ním smýkl na bok postele. Snapeův obvykle kamenný pohled nyní plál hněvem, jež Harry ještě nikdy neviděl. Jeho obsidiánové oči ho zlostně propalovaly.

 

„Mám tě právě dost, Pottere,“ zasyčel Snape nebezpečně, a zesílil svůj surový stisk. „Mám tě dost na celý život.“

 

Harry se pokusil odpovědět, ale sotva mohl dýchat. Snažil se soustředit na získání kyslíku do svých plic, místo na velký nos, který byl jen pár centimetrů od jeho, a ignorovat neživé, rozšířené oči, které se vpíjely do jeho. Zdálo se, jakoby se čas zastavil, zatímco zírali jeden na druhého.

 

Tak rychle, jak Snapea popadl vztek, tak rychle zmizel. Na chvíli se zmateně zamračil, ale rychle to skryl. Prudce se otočil a zůstal k Harrymu obrácený zády. Ale neodešel, jako to dělal obvykle. Vypadal stále napjatě, ale něco v jeho postoji se změnilo, nebo to Harrymu alespoň tak připadalo.

 

Harry spatřil ve Snapeově pravé ruce hůlku. Strnul. A je to tady. Snapeovi došly nervy. Skončil jsem. Posunul se podél hrany postele a snažil se tak odplížit se dál od Snapea, aby měl lepší pozici k obraně. Ale i tak by neměl šanci zablokovat útok.

 

Ale pak... se Snape začal smát. Tichý, sotva slyšitelný smích. Harry na něj jen vytřeštěně zíral, jak se Snape obrátil zpět k němu, s hůlkou v ruce a malým ošklivým úšklebkem v jeho bledé tváři. Hořce poznamenal, „zdá se, pane Pottere, že nás napálil.“

 

Harry mohl jen němě zamrkat.

 

„Napálil?“ zeptal se Harry obezřetně, stále přichystaný na něco neočekávaného. Co by tím mělo být, si nebyl jistý. Jen se prostě něco mělo stát.

 

„Přesně,“ řekl jízlivě Snape, a jeho úšklebek zmizel. „Ředitel měl zřejmě pocit, že situaci je třeba dát správný směr. Na tento pokoj použil další kouzlo, kouzlo, které zřejmě podle něj nestálo za zmínku. Senex Senis.“

 

Na Harryho nechápavý pohled, si jen podrážděně povzdechl a kousavě pokračoval, „naučil jste se v ostatních předmětech vůbec něco? A já si myslel, že lektvary byly zvláštní výjimkou. Kouzlo Senex – jak je obecně známé – je kouzlo, které pokud je správně použito, znásobuje pocity a osobní vlastnosti osoby, na kterou je namířeno. Je to kouzlo, které v zásadě funguje stejným způsobem jako veritaserum. Je velmi obtížné skrýt své emoce před ostatními. Toto kouzlo je používáno lékouzelníky a kouzelníky v oboru psychologie.“ Snape si znechuceně odfrknul. Harry se snažil ho nenapodobit.

 

Co si to Brumbál dovoluje! Jako kdyby uvěznění nebylo dost špatné, ještě navíc do místnosti přidal kouzlo, které je oba přivede k šílenství! Harry zlostně otevřel a zavřel ústa, chvíli úplně bez sebe.

 

„Jak jen mohl – ztřeštěný, starý – jak mohl –“ Nebyl schopen dát dohromady celou větu. Proběhl kolem Snapea k zavřeným dveřím a vztekle je nakopl, čímž se pořádně praštil. Ale to mu nevadilo, sotva si nějaké bolesti všiml. Snape ho jen tiše pozoroval. Harry uštědřil dveřím poslední kopanec, než se odvrátil a opřel se o ně zády. Zkřížil ruce a mračil se.

 

„Předpokládám, že toto-“, Snape netrpělivě mávl k Harrymu, „je jeden z účinků toho kouzla. Ačkoli by mě nepřekvapilo, ani kdyby tomu tak nebylo,“ dodal kousavě. Harry se trochu začervenal, a náhle si připadal spíš jako pitomec. Když o tom teď přemýšlel, zdálo se mu, jakoby to ani nebyl on. Neměl ve zvyku chodit po škole a bojovat s neživými předměty.

 

„Takže to je důvod, proč-“ řekl Harry slabě, a kývnul směrem ke Snapeovi. Měl trochu strach pokračovat. Mistr lektvarů jen pozdvihl obočí.

 

„Zdá se,“ řekl Snape ledově. „Bylo mi divné, co včera způsobilo vaše drzejší odpovědi.“ Harry se rozpačitě ušklíbl.

 

„Obvykle zůstávají jen v mé hlavě,“  pokrčil rameny a šel si sednout na postel.

 

„A to by také měly,“ řekl Snape varovně. „Jakmile budeme venku, ponesete plnou odpovědnost za všechny své činy. Moje shovívavost není nekonečná, to vás mohu ujistit.“

 

Harry tiše přikývl. To byl pokrok, i přes Snapeovu výhružku. A čím větší pokrok udělají, tím dříve budou moci uniknout z jejich vězení a konečně se vrátit do zaběhnutých kolejí – k vzájemné nenávisti. To je jediné řešení.

 

„Takže, když jsem říkal, že jste úplný šílenec, technicky jsem měl pravdu?“ zeptal se Harry zvědavě. Snape se na něj ostře podíval. Měl jsem! Pomyslel si nevěřícně. Raději rychle změnil téma. „Ehm – o tom kouzle. Existuje nějaké protikouzlo nebo tak něco?“

 

„Ne,“ řekl Mistr lektvarů zlostně. Vypadal frustrovaně. „Obecně platí, že kouzlo může odvolat jen jeho tvůrce tím, že použije stejnou hůlku a stejné zaklínadlo. Kvůli tomu je tohle kouzlo velmi obtížné prolomit, pokud nejste kouzelník nadaný obrovskou silou. Možná jen Pán zla by byl dost silný, aby dokázal zlomit ředitelovo kouzlo.“

 

Harrymu také nebylo do zpěvu. Takže teď tady budou takhle? Vždyť jsou z nich citové trosky! Z dosavadního vývoje Harry odhadoval, že se odtud nedostanou aspoň tři měsíce. Pak ho něco napadlo.

 

„Obvykle tedy máte chuť mě zabít?“ zeptal se Harry a snažil se, aby jeho hlas zněl lhostejně. Snape jen mírně pokrčil rameny, ale neřekl nic. „Takže to není důsledek toho kouzla?“

 

„Nemám rád děti, pane Pottere. A jednou za čas budu vždy chtít někoho zabít,“ zamračil se Snape. „To kouzlo to jen násobí. Nutí mě reagovat na podnět.“

 

„Jakmile jednou smrtijed...“ povzdychl si Harry. Mistr lektvarů mu věnoval jedovatý pohled, takže se radši stáhl a začal si prohlížet řadu polic. Nijak zvlášť netoužil ve Snapeovi podpořit další vražedné emoce vůči němu.

 

Náhle si připadal jako v jednom z těch mudlovských hororů, který jednou letmo zahlédl, když si Dudley koupil nové video bez toho, aby o tom věděla jeho matka. Harry byl oběť, uvězněná v domě (nebo v tomto případě – v místnosti) se Snapem, šíleným zabijákem se sekerou. A není tu nikdo, kdo by zaslechl jeho křik, nebo mu pomohl, pokud se Mistr lektvarů rozhodne vyslyšet své nutkání. Harry si přislíbil, že jestli zemře, bude pronásledovat Brumbála po zbytek jeho života. A pokud ne, jemu, i každému dalšímu, kdo rozhodl, že tohle je způsob jak „vyřešit jejich problémy“, poví svůj názor a možná se u toho bude řídit svými vlastními instinkty.

 

 

 

 

 

 

 

* tohle mi vůbec nedává smysl :-( Jestli je někdo více znalý, tak pomoc jedině uvítám

Poslední komentáře
29.07.2013 20:55:10: It is an enormously inspiring post .I am totally pleased by your excellent work. It contains really ...
12.02.2013 20:10:51: This blog is very informative. i am really impressed by the comments which people have given over he...
21.03.2009 00:41:54: To je na mě moc :D:D:D Já umřu..:D:D:D...Tak je po mě :D...umřela jsem smíchy. Gratuluju ti k naleze...
20.03.2009 19:59:48: Děkuji za ohlasy i různé nápady jak přeložit onu ošemetnou větu :-) Nakonec jsem vybrala "napálil ná...