Gerylla01

Surreality

Chapter 1. Dokonalý svět

První kapitola je trochu kratší, ostatní jsou o něco delší. Bohužel kvůli škole nemám na překládání tolik času jako o prázdninách, takže raději nepočítejte s obvyklými intervaly přidávání.
Jinak pokud najdete nějakou chybku nebo byste měli nápad jak vhodněji přeložit nějakou pasáž, určitě dejte vědět třeba do komentářů. Vylepšení se rozhodně nebráním.

P.S. Takto vysoká návštěvnost těchto stránek mě překvapuje, jsem ráda, že to patrně někoho zaujalo :-)

-----------------------------------------------------------------------------

„Harry Pottere, jestli okamžitě nevstaneš, přijdu si pro tebe a vytáhnu tě!“

 

Harry jenom zabručel,  otočil se a přetáhl si peřinu přes hlavu.

 

„Nemyslím, že vtipkuje, synu,“ ozval se mužský hlas o několik minut později. Postel se zhoupla, jak se muž posadil vedle něj.

 

Harry ani neotevřel oči. „To říká vždycky. Nikdy to neudělá,“ zamumlal.

 

„Možná protože ví, že já znám lepší způsob.“

 

Byl ještě příliš rozespalý, aby zaregistroval tu výhružku. Ničeho si nevšiml, dokud nebyla peřina odhozena a on byl nemilosrdně zlechtán.

 

„Tati!“ protestoval, chichtal se a svíjel. „Dobře, už jsem vzhůru! Jsem vzhůru!“

 

James Potter se nakonec slitoval. „Jsi vzhůru, ale nevstal jsi. No tak,“ povytáhl ho do sedu. Harry ospalýma očima sledoval svého otce, jak se natáhl ruku a dotkl se jeho vlasů. „Je mi líto, že jsi zdědil tohle. Škoda, že jsi nezdědil matčiny vlasy stejně jako její oči.“

 

„No to radši ne. Lidé by si mě mohli plést s Ronem.“

 

Jeho otec se zasmál. „Dobrá poznámka. Pojďme; nebo mamka dá tvou snídani psovi.“

 

Harry se vydrápal z postele, vzal si brýle, a následoval svého otce. „Nemáme psa,“ zamumlal. „Jen když tu není Sirius.“

 

V chodbě otec ovinul ruku kolem jeho ramen a vedl ho do kuchyně. „Jak zvládáš vstávat ve škole?“ zeptal se.

 

„Nijak. Proč myslíš, že vždycky chodím do vyučování pozdě?“

 

„Správně jsem si myslel, že jdeš v mých šlépějích. Vstávání není dobré, že?“

 

Harry se uculil a levou ruku si přiložil nad své srce. „Slavnostně přísahám, že... jsem připraven ke každé špatnosti.“

 

„Oh, tak to je potěšující,“ prohodil ženský hlas. Jakmile vešli do kuchyně, obrátila se k nim Lily Potterová a odhodila si své zrzavé (rudé) vlasy z ramen. „Udělej mi laskavost, Harry, a nechoď v otcových šlépějích.“

 

James vyhrkl, „Hej, ukázalo se to jako dobré!“

 

Lily jen pozvedla obočí.

 

Harry se snažil nesmát a nevinně řekl. „Dobré ráno, mami,“ a dal jí pusu na tvář.

 

„Tak co budete vy dva dnes dělat?“ zeptal se James, zatímco si připravoval věci do práce.

 

„Vezmu Harryho na nákupy. Potřebuje nové kalhoty,“ řekla Lily a podala Harrymu jeho snídani.

 

„Mami!“ stěžoval si Harry a pomyslel na všechny jiné věci, které by raději v tento letní den dělal, než jít nakupovat.

 

James se na něj naprosto bez pochopení podíval. „Bav se, synu.“

 

Harry se zašklebil, co nejvíce mohl takhle po ránu, a pak si sedl na své místo a věnoval se jídlu.

 

James se obrátil k Lily. „Měj pěkný den, miláčku,“ řekla mu, a rychle se políbili.

 

Harry udělal znechucený obličej, i když se usmíval. Jeho otec se na něj podíval, a pak mu vlepil velkou pusu na čelo. Harry nakrčil nos. „Ta-ti!“ zanaříkal, ale nemyslel to tak.

 

Oba se usmáli a poté James konečně vyšel ze dveří a zamířil do práce.

 

 

 

Harry? Vzbuď se, Harry. Fakt bys měl už vstávat.“

 

Rychle se probudil a rozespale zamrkal, a uviděl známou červenou hlavu. Zašmátral po brýlích, nasadil si je a zaostřil na Rona.

 

Jeho kamarád vypadal trochu znepokojeně. „Jsi v pohodě, kámo? Snažíme se tě probudit už půl hodiny. Obvykle býváš vzhůru dřív než já.“

 

„Jo, jo, jsem v pořádku.“

 

Ron nevypadal, že mu na to skočil, pravděpodobně proto, že byl zvyklý na Harryho problémy se spánkem. Pro jistotu se zeptal, „Žádné noční můry?“

 

„Ne,“ odpověděl popravdě. „Žádné noční můry.“

 

Ron se na něj chvíli zkoumavě zadíval. Poté zřejmě došel k závěru, že je v pořádku, protože řekl: „No, tak teda pojďme. Jestli si nepřichvátneme, přijdeme pozdě a dostaneme školní trest hned první den.“

 

Ron odešel, aby se dooblékl a Harry se s povzdechem posadil. Dříve se na první den školy vždy těšil. Ale tentokrát ne. Tento rok se do Bradavic netěšil vůbec.

 

Přes to všechno, co mu kouzelnický svět přinesl, mu také mnoho vzal. Hrozně mu chyběl Sirius. A proroctví – a jeho budoucnost – nad ním visela jako gilotina.

 

Ale ten sen... ten sen vypadal tak skutečně. Okamžitě by dal všechno, aby v tom snu mohl žít. Pocit ztráty a blížící se nevyhnutelný osud, se v něm neustále ozývaly ještě několik hodin po probuzení. Štěstí, jež prožíval ve snu, bylo něco, co nikdy ve skutečnosti nezažil. A jak ho náhle opustilo, cítil někde uvnitř bolest.

 

To skoro stačilo k tomu, aby zapomněl na vyučování a prostě znovu usnul.

 

Několik minut seděl na kraji své postele a pak sebou praštil zpět do polštářů, i s brýlemi na nose. Jen co zavřel oči, uslyšel rozzlobené „Harry!“

 

Ron ho vytáhl a řekl mu, že pokud je nemocný, vezme ho do nemocničního křídla, ale pokud ne, půjdou na snídani dokud ještě je. Harry se cítil ještě trochu rozespale, ale dovolil Ronovi, aby mu pomohl z postele a pak se oblékl. Přítomnost jeho kamaráda zmírnila tu bolest, kterou uvnitř cítil.

 

A nějak našel sílu začít svůj šestý rok v Bradavicích.

Poslední komentáře
10.03.2011 16:04:01: ten sen bol bolestivý,ani nechcem čítať tie ďalšie, smrksmiley začína to krásne, preklad je výborný!...
03.02.2009 08:06:14: vypadá to na další krásnou povídku. Máš šťastnou ruku
08.11.2008 23:58:01: Díky za ohlasy :-) KiVi: nemyslím si, že by se nám Harry rozbrečel a navíc Snapeovi na rameni (hm...
07.11.2008 21:01:41: pekna poviedka a dobry preklad smiley${1}