Gerylla01

Surreality

Chapter 2. Možnost snít

Brzy odpoledne, když Harrymu skončilo vyučování, ucítil tu zvláštní bolest znovu. Měl pocit, jakoby byl pod neuvěřitelným tlakem. Cítil se prostě... unavený. Chtěl jít zpět do postele.

 

A zvlášť, když tu byla nějaká naděje, že by mohl snít nějaký podobný sen jako minulou noc.

 

Seděl ve společenské místnosti s Hermionou a Ronem, ale nedokázal se soustředit na jejich rozhovor. V jednu chvíli, když se zrovna o něčem dohadovali, se na něj Ron otočil, aby slyšel jeho názor. Harry na něj jen nechápavě zíral: „Promiň, jaká byla otázka?“

 

„Ty jsi ani neposlouchal, že ne?“ nařknul ho Ron.

 

„Omlouvám se,“ řekl Harry rozpačitě a vstal. „Podívej, jsem dost unavený. Myslím, že půjdu nahoru a zdřímnu si.“

 

To způsobilo další znepokojený pohled, podobný tomu ráno. „Určitě se cítíš dobře?“ zeptal se Ron. Když mu Harry věnoval ostrý pohled, dodal, „Jen se mi zdá, že nějak moc spíš. To ti není podobné.“

 

V Ronově hlase zazněly obavy, a Hermiona k němu přišla a položila mu ruku na čelo. Harry protočil oči, a pak se na ni netrpělivě podíval.

 

Pokrčila rameny. „Zdá se normální.“

 

Odfrknul si. „Normální. To by bylo hezké.“

 

Mrzelo ho, že to řekl, protože si vyměnili pohled a pak se na něj podívali z části úzkostlivě, z části lítostivě.Harry si povzdechnul a řekl, „Nevadí. Probuďte mě na večeři, jo?“

 

Když mu to Ron slíbil, otočil se Harry ke schodům. Cítil v zádech jejich pohled, možná znepokojený. Ale nebylo nic, kvůli čemu se znepokojovat. Chtěl prostě jen spát; to je vše.

 

 

Nechceš se uklidnit? Je naprosto normální, že teenageři odporují svým rodičům.“

 

Harry se zastavil s rukou na kuchyňských dveřích, když naznal, že je lepší počkat, dokud lidé, kteří mluví o vás, nedomluví, než je místo toho přerušit. Naklonil se blíže a poslouchal.

 

„Nehádáme se,“ tvrdila Lily. „Máme jen menší neshody ohledně jeho nočních návratů a jak daleko může létat na koštěti.“

 

„Řekl jsem jí, že to přehání,“ svěřil se James jejich hostovi, s určitou stopou pobavení v hlase.

 

„A ano, nedostatek respektu by měl být přidán k jeho prohřeškům. A ty mi nikdy nepomáháš!“

 

„To je mi líto, Lil! Vždyť víš, že nejsem dobrý v hraní toho zlého. Ale pokud myslíš, že bychom mu měli dát mu zaracha, tak souhlasím.“

 

„Ale, no tak, Jamesi!“ přerušil ho jiný hlas. „Neměl bys ho sem alespoň zavolat, aby k tomu taky něco řekl?“

 

Náhle Harrymu za zády zazněl tichý hlas. „Něco zajímavého?“

 

Harry vyskočil, a provinile se otočil na Remuse Lupina. Muži se na tváři zračil mírný úsměv, jak pozvedl obočí.

 

„Mluvili o mém trestu,“ řekl rozpačitě.

 

„A co jsi provedl?“

 

Harry trochu zrudnul. „Přišel jsem domů o pár minut déle.“ Když se na něj Remus jen dál díval, přiznal: „Dobře, o hodně minut... protože jsem byl moc daleko, než abych mohl přijít včas.“

 

„Už se na něčem dohodli?“

 

„Mamka mi chce dát zákaz vycházení na měsíc. Měsíc! Nebudu moct opustit dům dokud se nevrátím do školy!“

 

Remus soucitně přikývl. „Nech mě hádat... tvůj táta myslí, že je to moc přísné?“

 

„No... ani ne tak on, jako Sirius. Snaží se prosadit, abych mohl jít na famfrpálový zápas. Připomeň mi, abych mu řekl, jak moc ho mám rád, jo?“

 

Remus se zachechtal. „On to ví. Má tě taky rád. Stejně jako tví rodiče.“ Sklonil se a podíval se Harrymu do očí. „Neměl bys svou matku tak děsit. Jen chce, abys byl v bezpečí.“

 

„Byl jsem v bezpečí,“ mírně zaprotestoval. „Ale vím jak to myslíš,“ připustil zoufale, a pak vzhlédl a hodil po Removi psí oči. „Ale přesto na ten zápas chci jít.“

 

Remus se usmál a dal mu ruku kolem ramen. „Pojďme se podívat, co se s tím dá dělat,“ řekl a vedl ho do kuchyně.

 

Když vstoupili, ohlédli se na ně tři dospělí v obývacím pokoji. Remus pustil Harryho a ten si sedl na gauč, mezi svého otce a Siriuse, a snažil se vypadat zkroušeně a ne nadějně, jak se cítil.

 

Remus a Sirius tak nějak patřili do rodiny. Jeho rodiče před nimi neskrývali žádné rodinné záležitosti, ačkoli tím jeho matka nebyla nadšená. Přecijen to byli hlavně přátelé jeho otce, a ti tři sdíleli něco, do čeho jeho matka nikdy nebude moci zasáhnout. Ale přesto je měla ráda. A určitě neměla v úmyslu potrestat Harryho před nimi.

 

„Je mi líto, Harry, ale znáš pravidla. Máš zaracha na příští dva týdny,“ prohlásila jeho matka.

 

To bylo o něco méně než měsíc, ale stále to zahrnovalo famfrpálový zápas. Harry se otočil na svého otce a znovu zkoušel prosící výraz.

 

Ale nefungovalo to. „Je mi líto, Harry. Tvá matka má pravdu,“ uznal James.

 

Harry se zamračil, odtáhl se od něj a uraženě se naklonil k Siriusovi.

 

Sirius ho jednou rukou objal a druhou ho jemně vzal za bradu. „No tak, Dvanácteráku. Jak můžeš odolat tomuhle obličeji?“

 

„Kdybychom vždy odolali jednomu podobnému obličeji, bývali bychom se nemuseli dostat do nejméně poloviny problémů,“ poznamenal Remus a sedl si na židli poblíž.

 

James ze sebe dostal jen, „Hej!“

 

„Jo, ale  nezažili bychom tolik legrace,“ oponoval Sirius.

 

„V tomto případě nejde o legraci,“ řekla Lily pevně.

 

Sirius pustil Harryho bradu, naklonil hlavu vedle něj a přidal svůj prosící pohled.

 

James se zasmál. Lily protočila oči, ale neustoupila.

 

„Myslím, že Harry by přijal týden navíc, pokud by mohl jít na ten zápas,“ navrhl Remus zlehka a podíval se na Harryho.

 

Harry jeho pohled opětoval. Tohle nebylo přesně to, co chtěl, ale předpokládal, že to je fér dohoda. Přikývnul a otočil se na matku.

 

Váhala, ale poté co se mlčky domluvila s otcem, se podívala zpět na něj. „Dobře. Ale zůstaneš s nimi během celé hry, jasné? Budeš pořád pod dohledem.“

 

Vytrhl se Siriusovi a objal ji. „Díky, mami.“

 

Také ho objala a pak zamířila do kuchyně a nechala je samotné.

 

Harry se vrátil na gauč. „Díky, tati. Díky, Siri.“

 

„Nemáš zač. Vidíš jak to s ženami umím?“ vytahoval se Sirius škádlivě. Mluvil sice k Harrymu, ale evidentně chtěl, aby to slyšel hlavně James.

 

„No, myslím, že to byla spíše Remova zásluha, než tvoje,“ odpověděl James. „A nemluv tak o mé ženě, ty šílený mizero.“

 

Harry od nich uskočil a zamířil směrem, kam odešla jeho matka, dřív než se ho vtáhnou do nějaké bitky. Zachytil Remusův souhlasný pohled.

 

V kuchyni šel přímo ke své matce a zezadu ji objal. „Omlouvám se, mami. Nechtěl jsem ti způsobit starosti.“

 

S mírným úsměvem se otočila. „Já vím. Jsi hodný kluk, Harry. Já jen chci, abys byl...“

 

„V bezpečí, já vím,“ usmál se.

 

Z obývacího pokoje zaslechli zavytí smíchu a ránu, jakoby několik těl padlo na podlahu.

 

Harry pozvedl obočí a zamířil zpět ke dveřím. „Ačkoli to vypadá, že bych já měl hlídat je, a ne naopak.“

 

„Možná máš pravdu.“

 

Ohlédl se na ni, jak stála u dřezu, a pokusil se jí vrátit zářivý úsměv, a pak zamířil zpět do boje.

 

Když ho Ron vzbudil na večeři, skoro mu řekl aby šel bez něj a nechal ho spát. Ale v žaludku mu kručelo a Ron vypadal dost ustaraně. Takže se vydrápal z teplé postele a svého snu a vydal se na cestu do Velké síně.

 

Během chůze se podivoval nad tím, proč se mu líbil sen o trestu. Nakonec došel k závěru, že to bylo kvůli té normální scéně; kterou by možná mohl zažít, kdyby byl normální dítě. A kvůli lidem, které mohl mít rád. Ten sen ukázal skvělé vztahy a péči, navzdory situaci.

 

Jediná nevýhoda byla, že byl teď ještě unavenější, než předtím. Skoro spal, když se posadil ke svým přátelům a začal jíst. Jedl sotva několik minut, když ucítil zvláštní pocit za krkem, znamení, že ho někdo sleduje.

 

Podíval se k učitelskému stolu. Jistě, Brumbál ho pozoroval, pravděpodobně si všimnul, že vypadá jako by každou chvílí měl padnout do své polévky. Harry mu lehce kývnul, jako že je v pořádku. Kouzelník se na něj mírně usmál, než se podíval jinam.

 

Nicméně ten pocit nezmizel. Projel očima zbytek učitelského stolu a překvapeně strnul.

 

Snape ho také sledoval.

 

To ho trochu probralo. Mistr lektvarů neodvrátil pohled, tak jako to udělal ředitel. Zachytil Harryho pohled, zamračil se a přimhouřil oči. Ne výhružně, ale spíše podezřívavě.

 

Byl to Harry, kdo konečně ukončil ten oční kontakt, a zamyšleně se otočil zpět. Byl sledován Snapem vždy když došlo na urážky a kritiku. Nebyl si jistý, proč ho ten muž tak upřeně pozoroval přes celou místnost, aniž by předtím došlo k jakékoli výměně názorů.

 

Snažil se na to nemyslet. Už se Snapea nebál; cítil k němu příliš mnoho negativních emocí. Stále ho obviňoval, alespoň částečně, ze Siriovy smrti a měl o něm hodně nízké mínění. Bylo těžké se někoho bát, pokud k němu necítíte skoro žádnou úctu.

 

Ale teď se mu podařilo znepokojit ho. Harry spěšně dovečeřel, pak se omluvil a odešel zpět na kolej.

 

Jak šel ven, věděl, že ho jeho přátelé opět starostlivě sledují. Ale nebyli jediní, jak potvrdil jeho letmý pohled vzad. Znovu ho sledoval Brumbál a zdálo se, že Snape ani nepřestal. Harry si připadal jako v nějakém akváriu. Zrychlil kroky a opustil Velkou síň, aby se vrátil do postele ke svému mnohem spokojenějšímu světu snů.

Poslední komentáře
10.03.2011 17:13:14: och to je tak smutné, tieto konšpirácie o jeho možnom živote.. preklad krásny, príbeh výborný smiley...
03.02.2009 08:15:34: Chudák Harry, ani se mu nedivím, že chce pořád snít - v jeho situaci bych za takové sny taky byla vd...
11.11.2008 16:30:12: Jééé...Pardon, dobrá, přestanu se tu projevovat jako malé dítě... smiley Krásný překlad a hlavně rychl...
09.11.2008 21:18:30: candy :-D Severuse si ještě užijete KiVi: a bude hůř smiley Jinak netušíte jestli někdy někdo př...