Gerylla01

Surreality

Chapter 3. Konfrontace

Po bezesné noci Harry zamířil do kuchyně. Průběžně ho budily zvuky, bouchání a vytí, které vycházelo z jejich sklepa. Ale to nevadilo. Bylo to jen jednu noc v měsíci. A bylo opravdu vzrušující vědět, že si ve sklepě  vlkodlak hrál se dvěma zvěromágy..

 

Stál u ledničky a hledal v ní mléko, když za sebou zaslechl klapot. Otočil se, na chvíli jen zíral, a pak se otočil k chodbě a zavolal, „Mami, v kuchyni je zase paroháč!“

 

Ale když se otočil zpět, zvíře tam už nebylo. „Dávám přednost jelenovi, díky!“ prohlásil James, předtím než vyskočil. Začali bojovat a  válet se po podlaze.

 

„Jamesi, už ti není patnáct! Vstaň z té podlahy!“ vykřikla Lily, jakmile vstoupila do bitevního pole. „A upřímně, byl jsi vzhůru celou noc. Kde bereš ještě tolik energie?“

 

Odtáhl se od Harryho a přitočil se k ní. „Možná mi už není patnáct, ale cítím se na pětadvacet.“

 

Hravě do něj šťouchla. „Vidíš? Jsi tak unavený, že blábolíš!“ řekla a dotkla se jeho tváře.

 

„No, to protiřečí tomu, co jsi říkala před několika nocmi.“

 

„Oh, příliš mnoho informací,“ zanaříkal Harry a předtím, než mohla odpovědět, si rukama zakryl uši. „Tady v místnosti je dítě, abyste věděli.“

 

Jeho otec se otočil zpět na něj s pohledem, který jasně říkal, že teď si to vypije. Naštěstí byl zachráněn příchodem svého kmotra a „strýce“.

 

Sirius mířil do kuchyně a podpíral Remuse. Harry vyskočil z podlahy a odtáhl židli, a Remus se na něj vděčně usmál, když se na ni posadil.

 

„Jak se dnes ráno cítíš, Remusi?“ zeptala se Lily se zájmem.

 

„Dobře. Ačkoli musím přiznat, že jsem vyčerpaný. Tihle dva mě utahali.“

 

Sirius vyprsknul. „My? Jakoby snad Remus neprovokoval!“

 

„Ty jsi vůdce té smečky, vždyť víš,“ dodal James laskavě.

 

Remus se pousmál. „To je možná pravda. Ale měl bys vědět, že jsem zažil několik hezkých, klidných úplňků, když jste vy dva u mě nebyli.“

 

„Nevěřím vlastním uším, on to snad svádí na nás!“ postěžoval si Sirius, ale přesto mu podal sklenici džusu a sedl si za něj, aby mu mohl masírovat ramena.

 

Remus mu poděkoval, ale pak pokračoval jakoby nic neřekl. „Samozřejmě, všechno je to zásluha toho lektvaru. Ať si o Snapeovi myslíš cokoli, já mu za vlkodlačí lektvar budu vždy vděčný.“

 

„Jsem taky rád, kvůli tobě, Remusi, ačkoli pochybuji, že jeho cílem bylo ti pomoct. Kvůli Harrymu bych si ale přál, aby ten umaštěný mizera byl hodně daleko od Bradavic.“

 

„Siriusi!“ vykřikla Lily. Zjevně nechtěla, aby takovým způsobem mluvil před Harrym.

 

„Mami, to je v pohodě. Opravdu si myslíš, že jsem neslyšel žádné jeho horší pojmenování?“ozval se Harry.

 

„Raději jsi neměl být jedním z nich, kdo o něm tak mluví, mladý muži.“ pokárala ho.

 

„Ano, madam,“ řekl Harry kajícně, a nebyla to až taková lež. Protože prostě jen odsouhlasil její sdělení, což ale nedokládalo, zda to opravdu dřív dělal nebo ne.

 

Avšak zdálo se, že mu na to nikdo v místnosti neskočil. Sirius se culil. „Oh, nech ho být, Lily. Pamatuješ si přece, jaký mizera Snape dokázal být. A já stojím při tom, co jsem ti řekl v prvním ročníku, Harry. Pokud se bude chovat příliš hrozně, řekni mi. Postarám se o to.“

 

„Vážně pochybuji, že by to mohlo něco zlepšit,“ vložila se do toho Lily vážně.

 

„Už jsem to zkoušel,“ připustil James nízkým hlasem.

 

Harry vydal přiškrcený zvuk. To nevěděl. Není divu, že se Snape v poslední době choval ještě hůř; nesnášel Jamese. Pravděpodobně si myslel, že si za ním Harry šel stěžovat. Dokázal si představit reakci Mistra lektvarů, kdyby se ho zastával ještě Sirius.

 

Máma ho poplácala po zádech, patrně si myslela, že mu zaskočil džus, a pak řekla. „Měl bys to nechat být; jen to zhoršíš. Má důvod, proč se k Harrymu tak chová, vždyť víš.“ Ostře se podívala na každého z nich.

 

To byl zřejmě důvod předešlého sporu. A Harry se snažil většinu svých střetů se Snapeem před nimi utajit. „Myslím, že mamka má pravdu,“ prohlásil, a strhl tak na sebe jejich pozornost. „A ve skutečnosti to není tak hrozné. Zvládnu to.“

 

„Harry,“ sykl Ron a zatřásl jím.

 

Ztuhlý ze spánku, Harry pomalu zvedl hlavu. Zjistil, že se dívá přímo do Snapeových temných, blýskajících se očí. ,Oh, jaká ironie ‘ pomyslel si, jak se snažil sednout si a poposunout si brýle. Teď si vzpomněl.... seděl v třídě lektvarů. Musel usnout.

 

Snape nevypadal potěšeně.

 

„Dlouhá noc, pane Pottere?“ Ze Snapeova tónu odkapával sarkasmus. „Zřejmě je pro vás něco důležitější než vyučování. Možná byste se o to s námi rád podělil?“

 

Harry se rychle rozhlédl po zbytku třídy. Nebelvírští vypadali, že ho litují, ale jsou rádi, že nemusí být na jeho místě. Zmijozelští skoro slintali napětím, jak bude potrestán.

 

Avšak Harry cítil jen jednu emoci. Známý neklid a sklíčenost, kterou zaznamenal také včera před večeří.

 

Nebyl nikdo, kdo by se ho zastal. Musel se o sebe starat sám. Ale to bylo v pohodě – nebál se Snapea. Nebyl zastrašený, a nestaral se o nějaký trest.

 

Byl prostě naštvaný.

Takže prostě odpověděl. „To nic není, opravdu. Jen se mi zdá, že některé lidi nestojí za to poslouchat.“

 

Koutkem oka zahlédl jak Ronovi poklesla čelist. Poté jeho kamarád trochu uhnul bokem, pravděpodobně se chtěl vyhnout Snapeovu následnému hněvu.

 

Docela stačilo, že se Snapova tvář zkroutila v nepříjemný úšklebek. „Možná kdybyste poslouchal, nebyl byste tak beznadějný student. Tvrdá práce může, příležitostně, nahradit nedostatek přirozené inteligence.“

 

Měl by zapůsobit pud sebezáchovy a Harry by to v tichosti přešel. Ale ten pud mu nějak chyběl.

 

„Možná si myslím, že je důležitější používat mou ,přirozenou inteligenci‘ v hodinách, které jsou mnohem užitečnější a méně nudné a nesmyslné.“

 

„Pokud se chcete stát bystrozorem,“ odmlčel se na chvíli Snape a jeho výraz jasně dával najevo, jak je to nepravděpodobné, „Budete potřebovat můj , nesmyslný ‘ a  ,nudný‘ předmět.“

 

Harry zuřil. Přemýšlel, jak se to mohl dozvědět. Za Snapeovým ramenem viděl Draca a jeho přátele jak se řehtají.  S chladným hněvem obrátil svou pozornost zpět na Snapea. „Mluvil jsem o tom, že se chci stát bystrozorem. Dám vám návrh. Vy budete i nadále předstírat, že se zajímáte o to, co udělám se svým životem, a já budu předstírat očekávání, že se toho dožiju.“

 

Snape se trochu odtáhl, v obličeji nečitelný výraz. Po chvíli mrtvolného ticha řekl. „Dvacet bodů z Nebelvíru za vaše názory. A uvidíme se po hodině, pane Pottere. Probereme dlouhý školní trest, který jste získal.“ S tím se otočil a odkráčel zpět do přední části místnosti, plášť za ním vlál.

 

Harry se zamračil a zahlédl, jak se na něj Draco šklebí; Harry po něm hodil vražedným pohledem, čímž se Malfoyův úšklebek ještě rozšířil.

 

Ron se k němu opatrně opět přisunul. Bylo to poněkud divné, že se jeho kamarád na něj kradmo díval. Až do konce hodiny po Harrho průběžně znepokojeně sledoval.

 

Snape se naštěstí další přímé konfrontaci s Harrym vyhnul, dokud hodina neskončila.

 

Ron a Hermiona si dělali starosti a nechtělo se jim jít pryč, ale poté co Snape každému z nich strhl deset bodů za zdržování, odešli jako ostatní studenti a Snape se vrátil do svého kabinetu. Harry sklesle seděl na židli u své lavice, a přál si, aby ráno vůbec nevstal z postele. Cuknul sebou, když Snape zabouchl dveře a kráčel ke své židli. „Dlužíte mi omluvu, pane Pottere.“

 

Harry na něj chvilku zíral a pak sarkasticky a neupřímně řekl: „Omlouvám se.“

Ve Snapeových temných očích se zablesklo. „A také byste mě měl respektovat.“

 

„Strašně se omlouvám, pane.“

 

Snape se na něj podíval. „Vysvětlíte mi důvod vašeho chování, nebo jste s mými hodinami skončil. Toto nebudu tolerovat.“

 

Harry byl zticha, a zvažoval, jestli ho i nadále vytáčet drzými odpověďmi. Protože tu nebyli žádní svědci, aby dosvědčili nějakou nepříjemnou kletbu, rozhodl se toho nechat. „V poslední době jsem dost unavený,“ přiznal rozmrzele. „Hodně spím.“

 

Snape se na něj ostře podíval. „Máte sny?“ vyptával se.

 

Harry se jen ošil, ale zřejmě to byla dostatečná odpověď.

 

„A předpokládám, že jste svou mysl neuzavíral? Vskutku, Pottere. Potom, co se stalo Blackovi, bych si myslel, že jste dostal lekci nenechávat svou mysl otevřenou.“

 

Harry na něj vztekle zíral, kvůli tomu, že mluvil o Siriusovi. „Tyhle sny nejsou od Voldemorta,“ prohlásil s jistotou.

 

Snape sebou trhnul. „Pottere, nevyslovujte-„

 

„Voldemort, Voldemort, Voldemort!“ vykřikl a užíval si Snapeovo zaváhání. „Posedl mě, takže si myslím, že si můžeme tykat!“

 

Na chvíli se zalekl výrazu ve Snapeově tváři, a začal se bát, co mu udělá. Ale Snape nasadil neutrální masku a vztek byl patrný jen v jeho očích. Ani Harryho neseřval. Místo toho oznámil. „Musíme znovu začít s nitrobranou. Přijdete za mnou v pondělí v 6 večer.“

 

Harry pocítil náhlou paniku, jak se mu to vymknulo z rukou. „Počkejte, cože? Myslel jsem, že jste odmítl mě dál učit.“ A jistě jeho dnešní chování Snapeovi dosvědčilo, že to bylo dobré rozhodnutí.

 

„To ano. Ale profesor Brumbál mě požádal, abychom znovu začali. Od mé myslánky se budete držet dál. A prokážete mi mnohem více respektu, než dnes. A budete plnit mé instrukce bez připomínek. Rozumíme si?“

 

„A co když ne?“ odvážil se zeptat.

 

Snape se mu podíval do očí. „Potom nepochybuji, že brzy pošlete své přátele za svým kmotrem, pokud se ovšem zvládnete vyhnout svému osudu vy sám.“

 

Harry na něj tiše zíral, a uvnitř něj bublal vztek. Ale zároveň cítil, že to je pravda. I když vážně pochyboval, že tyto zvláštní sny jsou Voldemortovým dílem, nepochyboval, že by se mohl do jeho mysli znovu dostat. A pokud tomu Harry nezvládne předejít, může někdo další zemřít.

 

A pokud to nařídil Brumbál, pak zjevně stále nechce Harryho učit sám. Takže mu zbyla jen jediná možnost.

Navzdory svému hněvu Harry zvládl říct: „Budu tam.“

Poslední komentáře
03.02.2009 08:25:40: další skvěle přeložená kapitola. Poznámka o posednutí a tykání mě dostala smiley a protože jsem zvěda...
15.11.2008 23:22:14: díky za pochvalu :-) Sice tam mám určitě plno hrubek a pak ta přímá řeč... no zatím je mým hlavním c...
15.11.2008 12:56:28: Super kapitola. Tahle povídka je prostě senzační.
12.11.2008 20:28:30: uzasny preklad. pekfektna poviedka a neskutocne dobry zaciatok. ok ok mozno trosicku prehanam a zvel...