Gerylla01

Surreality

Chapter 5. Rozptýlení

Harry následoval Siriuse dolů chodbou a poté do nemocničního pokoje, kde se s nimi setkal léčitel a požádal je, aby chvíli počkali. Jak tam tak stáli na konci dlouhé řady lůžek se zataženými závěsy, Harry se nervózně otřásl. Dal si ruku před pusu a skousl si malíček – zvyk, kterého se zbavil, když mu bylo osm.

 

Sirius se na něj otočil. S jemným „Harry,“ jemně uchopil jeho ruku a stáhl ji dolů, držíc ji o něco déle než bylo nutné. „Bude to v pořádku. Uzdraví se.“

 

„Má pravdu,“ ozval se za Siriusem ženský hlas. Jeho kmotr si stoupnul za něj a trochu ho postrčil za matkou.

 

„Tvůj otec bude v pořádku,“ řekla a objala ho.

 

Nečinně a strnule stál v jejím obětí, neschopný se uvolnit. Pustila ho. „Slibuji, Harry. Všechno bude v pořádku.“ Na chvíli lehce pohladila jeho tvář. „Potřebuji si promluvit s léčitelem. Půjdeš dolů a uvidíš ho, ano?“

 

Harry jako v tranzu přikývl, a jen stěží postřehl starostlivý pohled, který si vyměnila jeho matka se Siriusem. Pak Sirius povzbudivě stiskl Harryho rameno, než ho odvedl dolů.

 

Došli na druhý konec haly, až k poslednímu závěsu. Sirius ho odhrnul, takže mohli vidět na postel.

 

Ležel tam James Potter, podepřený několika polštáři. Nejnápadnější modřiny byly patrné na tváři a krku, ačkoli je zcela určitě měl i jinde, kde to teď nebylo vidět. Levou ruku měl ovázanou a zavěšenou. Kolem očí se mu rýsovaly vrásky od bolesti.

 

I přesto se jeho tvář rozzářila, když je uviděl.

 

Harry těžce polknul, snažíc se to nějak vstřebat. I když nevěděl co přesně se stalo, dozvěděl se, že se to přihodilo během otcovy práce pro Ministerstvo. Možná by mohl zaslechnout několik klepů ve škole, ale část z něj si nebyla jistá, jestli to chce opravdu vědět. Zatímco se to před ním všichni snažili zlehčovat, on sám získal dojem, že se jednalo spíš o vážnější incident.

 

Sirius se pokusil odlehčit náladu. „Hej, Jamie. Opravdu se musíš naučit dívat se, kam jdeš, kámo.“

 

James chtěl protočit oči, ale skončilo to jen grimasou. Harry tam nehnutě stál a ignoroval Siriuse, který ho lehce zatlačil do zad, aby ho postrčil kupředu.

 

James zvedl zdravou ruku a pokynul mu. S tichým vzlykem, což později popíral, zamířil do otcova objetí.

 

Byl opatrný, a jemný, bál se, že by mohl jeho zraněním způsobit ještě větší škody. Ale James nevypadal, že by se o to zajímal, a pevně ho sevřel.

 

Nakonec se Harry v jeho objetí uvolnil. „Slíbil jsi, že nikam nepůjdeš,“ řekl sotva slyšitelně.

 

„A taky nejdu,“ zašeptal James. „Mám tě rád, synu. Vždy budu s tebou.“

 

Tentokrát se Harry vzbudil sám. Zaznamenal, že je ještě tma, ačkoli byl myšlenkami stále ještě ve svém snu.

 

,Vždy ‘ bylo hrozně krátké, tati, pomyslel si, přetočil se na břicho, a tvář vbořil do polštáře.

 

Tiše ležel, a snažil se vyprázdnit svou mysl, jak ho učil Snape. Nakonec pevný stisk, kterým svíral polštář, povolil. Sotva usínal, když byl hrubě vytržen zpět do reality, jak někdo skočil na jeho postel.

 

„Harry? Vstávej. Před snídaní máme trénink!“

 

Harry se zamračeně otočil na Rona. „Trénink?“ zeptal se rozespale.

„Famfrpál. Víš... košťata, camrál, zlatonka? No tak, vstávej!“

 

Harry zíral. Ron vypadal až moc čiperně takhle brzy po ránu. A tentokrát nenechal Harrymu příležitost znovu vklouznout do říše snů. Vytáhl ho do sedu a pak si sedl za něj, aby si nemohl zpět lehnout.

 

„Copak si Oliver Wood?“ zamumlal Harry a na protest se zaklonil plnou vahou na Rona.

 

Ron ignoroval ten komentář a snažil se ho vyštípat z postele. Několikrát ho píchnul prstem mezi žebra, dokud se neposadil. Jakmile ale přestal, Harry sebou plácnul zpět. Tahle hra pokračovala ještě několik minut, dokud se Harry doopravdy nesmál a byl úplně vzhůru. Nakonec řekl: „Nesmím být ani v týmu. McGonagallová o tom ještě nerozhodla.“

 

„Oh, vždyť víš, že tě nechá hrát. Musí; jsi nejlepší koho máme!“

 

Harry něco vyhýbavě zabručel, ale zvedl se. Moc dobře věděl, že tohle je pokus následovat Snapeovy instrukce a udržet ho zaměstnaného. Nevadilo mu to ale tolik, jak si myslel, že bude.

 

„Tak pojď. Bude sranda. Jak dlouho to je, co jsi naposledy létal?“

 

„Hodně dlouho,“ přiznal Harry posmutněle. Opravdu by to mohlo být skvělé být znovu ve vzduchu. Podíval se na Rona, který se ho snažil přemluvit. Nakonec s teatrálním povzdechem Harry ustoupil: „No tak dobře. Pojďme.“

 

A tak ve středu ráno Harry kráčel ven na famfrpálové hřiště s Ronem po boku a se svým koštětem v ruce. Ve skutečnosti neměli hřiště zamluvené, ale nezdálo se, že by někdo byl vzhůru tak brzy ráno, aby se o tom s nimi dohadoval.

 

Ron měl poněkud velící náladu. Nějak se mu podařilo dostat z postele i ostatní. Kirke a Sloper skoro spali a Harry měl docela strach, že mohou být pro ostatní hráče nebezpečnější než potlouky. Katie Bellová mumlala cosi o Ronovi a klonovi Wooda. Ginny naopak dávala pozor, možná kvůli tomu, že Harryho návrat jako chytače by jí mohl vzít místo. Ron jí řekl, aby tento trénink byla střelcem. Takže teď měli alespoň nakrátko obsazené místo střelce.

 

Hermiona tam byla také, a Ron se jí snažil přesvědčit, aby toho nechala a šla pryč. Jen si pochybovačně odfrkla a ukázala na knihy, které si přinesla s sebou.

 

Jak zamířili na hřiště, Hermiona se za Harrym zvláštně dívala. Po chvíli Harry pochopil, že patrně sleduje jeho reakce na Ronovo chování. Možná si myslela, že by se měl stát kapitánem, a být tak více zaměstnaný.

 

Upřímně, on o tom ani moc nepřemýšlel. Možná v to doufal na začátku minulého roku, po Angelinině dostudování. Ale teď... na tom nezáleželo. A skoro půl roku nebyl v týmu; jistě musel vyjít ze cviku, bez ohledu na to, jak dobrý dříve byl.

 

Ron získal po posledním zápasu hodně sebedůvěry, a bylo to dost patrné. Natolik, že Harry opravdu začal uvažovat o tom, že by se měl stát kapitánem. Nebo by tento post možná mohl přejít na Katie, jakožto staršího člena týmu. Harrymu to bylo docela jedno, jen aby to nebyl on.

 

Pokrčil rameny a usmál se na Hermionu. Také se usmála a poté s knihami v náručí zamířila k tribunám, zatímco ostatní nasedli na košťata a zaujali pozice.

 

Ron vypustil míče. Harry z výšky sledoval, jak pod ním ostatní zkoušejí zkoordinovat strategii.

 

Ukázalo se, že Ginny je poměrně dobrý střelec. Dokázala dobře spolupracovat s Katií. A Ron prokázal jasné vůdčí schopnosti. Harry se podivil, jestli to má co do činění s letošní nepřítomností starších Weasleyů v Bradavicích. Ať už to bylo cokoli, bylo to zajímavé.

 

Cítil se skvěle. Dýchal čerstvý vzduch a užíval si ten pocit, kdy koště je to jediné, co ho drží nad zemí. Opravdu miloval létání, jako nic jiného.

 

Naneštěstí postrádal napětí a vzrušení ze skutečné hry, nebo i skutečného tréninku. Ani jednou nespatřil zlatonku. Dříve na to nikdy nepomyslel, ale teď si představil svého otce, jak sedí na těchto tribunách během zápasu.

Byl by James Potter pyšný na svého syna chytače? Harry by to tak chtěl. Trochu se usmál a naklonil se na koštěti, až na něm skoro ležel. Odpočíval a znuděně se díval po zlatonce, ale také  průběžně sledoval své spoluhráče. Jeho pozornost sklouzla zpět k tribunám. Když zavřel oči, dokázal spatřit svého otce, jak tam stojí, svou matku vedle něj a Siriuse a Remuse, jak ho povzbuzují...

 

„Harry!“ zaslechl náhle Hermionin výkřik.

 

To ho probralo, a v té chvíli si uvědomil, že usnul. Ale bylo příliš pozdě.

 

Zahlédl, jak se rychle přibližuje zem. A poté neviděl už nic.

Poslední komentáře
03.02.2009 09:04:26: tak nějak souhlasím s Candy. nevím, nevím, jak by tohle mohlo skončit, pokud tam někde neí Sev. Snad...
20.11.2008 17:43:21: Fajn... najprv sa rehlím pri Harryho budení... a potom ten spánok na metle, jejda... to je ale poria...
20.11.2008 16:58:29: ja som len zvedava ako toto skonci. toto nemoze dopadnut dobre..teda moze. ale to len v pripade ze t...
20.11.2008 15:55:49: Super kapitola. Jen ten konec. Honéém další.