Gerylla01

Surreality

Epilog - Probuzený svět

Harryho vzbudil teplý dech ve tváři.

 

Nakrčil nos, a otevřel oči. Zjistil, že zírá do chundelaté černé psí tváře. „Tichošlápku, je brzy,“ zakňoural, ačkoli nevěděl, kolik je přesně hodin. Prostě se mu zdálo brzy.

 

Tichošlápek nevypadal, že by mu to vadilo. Harry znovu zavřel oči, jen aby mu nos olízl dlouhý jazyk. „Tichošlápku!“ postěžoval si, ale zachichtal se, když mu pes začal olizovat krk. „No dobře, dobře, jsem vzhůru!“

 

Překulil se, a sedl si. Zjistil, že má publikum. Snažil se zaostřit na rozmazané postavy, zatímco se natáhl pro své brýle. Usmál se na své rodiče, než si uvědomil pravdu. Jeho rodiče jsou mrtví. S obavami se podíval na psa, který seskočil z matrace a změnil se v jeho kmotra.

 

„Nejsem vzhůru, že ne?“

 

Věděl, že svou mysl před spaním uzavřel, takže tohle bylo poněkud podivné. Ale během těch vložených vizí  si nikdy dřív neuvědomil, že nejsou reálné. Noční můry přicházely z jeho vlastního vědomí; tohle muselo také.

 

„Tohle se mi zdá,“ poznamenal ke třem výplodům své fantazie. „Tohle není reálné.“

 

„Ne,“ řekla tiše jeho matka, a sedla si před něj na postel. „Ale jsme tu, protože sis přál s námi mluvit.“

 

Harry si skousl ret, a rozhlédl se po ostatních. Jeho otec přišel také blíž. „Co se děje, synu?“

 

„Stýská se mi po vás,“ dostal ze sebe Harry.

 

Lily ho pohladila po tváři. „Já vím, drahoušku. Také nám chybíš.“

 

„Je mi líto, že tu nemůžeme být,“ řekl James a stiskl mu rameno.

 

„Vím, že je to těžké. Ale Severus se o tebe postará,“ pokračovala jeho matka.

 

„Snape?“ vykřikl rozhořčeně Sirius ze svého místa poblíž průčelí postele. „Snape!“

 

Také James nevypadal zrovna nadšeně. Ale Lily prohlásila, „Přes to všechno, se z něj stal dobrý člověk. A on je tam, kde my nemůžeme být. Už se někdy Albus Brumbál v někom spletl?“

 

„Nevšiml jsem si, že by se mě nějak zvlášť snažil dostat z Azkabanu,“ zamručel Sirius.

 

Harry se nepohodlně zavrtěl. „No, tak trochu měl prsty v tvém úniku z Bradavic tu noc. Věřil, že jsi nevinný.“

 

„Brumbál je velmi moudrý. Vždy to s každým myslí dobře,“ poznamenal James. „Když si dal tolik námahy aby tě dostal ke Snapeovi...“

 

Sirius pořád nevypadal spokojeně. „Jestli jsi nezapomněl, tak Snape tě nenáviděl, Dvanácteráku. Nikdy jsem si nevšiml, že by se k Harrymu choval nějak odlišně.“

„Protože jsi umřel!“ vykřikl Harry náhle. „Pokud by se to nestalo, zjistil bys, že ...“ odmlčel se, a uvědomil si, že kdyby Sirius nezemřel, pravděpodobně by se nic z toho vůbec nestalo.

 

Do očí mu vhrkly slzy. „Je mi to líto,“ dostal ze sebe.

 

„To je dobrý.“ Odbyl ho Sirius, patrně si myslel, že se omlouvá, že na něj křičel, uvědomil si Harry.

 

„Ne,“ zašeptal. „Je mi líto, že jsem tě zabil.“

 

Siriusův výraz se změnil. „Oh, Harry.“ Rychle si sedl vedle něj a důrazně se na něj podíval. „To není tvá chyba. Neopovažuj se obviňovat se.“

 

Harry si skousl ret. „Tak kdo za to může?“ zeptal se váhavě. Očekával, že uslyší jméno Snape.

 

Sirius se mu na chvíli podíval do očí. „Bellatrix. Možná i Voldemort.“ Odvrátil pohled. „Možná trochu i já sám. Ale to je vše.“

 

Harry se na něj podíval skrz závoj slz. „Přál bych si, abys nikdy nebyl odešel.“

 

Sirius se na něj znovu podíval, a natáhl ruku, aby si ho k sobě přitáhl blíž. „Já taky, Harry. Ale je dobré vědět, že nejsi sám. Pamatuj, Remus se o tebe také stará.“ Ušklíbl se, ale pak dodal. „A jestli tě Snape učiní šťastným, tak předpokládám, že je to dobře.“

 

Harry se pochmurně usmál. „Díky.“ Na chvíli se mu opřel o rameno.

 

Sirius ho naposledy povzbudivě stiskl, než ho pustil a vstal. „Nechám tě promluvit si s rodiči. Mám tě rád, chlapče.“

 

Harry si setřel slzy a snažil se usmát. „Já taky.“

 

Když Sirius odešel, otočil se Harry na své rodiče.

 

James se naklonil blíž a dal mu polibek na čelo. „Máš před sebou těžký úkol, Harry. Ale Sirius má pravdu; měl bys vědět, že nejsi sám.“

 

Lily počkala, dokud si nesedl zpět. Poté ho objala.

 

„Máme tě rádi, synku. Vždy budeme s tebou.“

 

 

Harry váhavě otevřel oči. Posadil se a shodil nohy z postele. Dal si hlavu do dlaní.

 

Sny přece zobrazují myšlenky. Takže on tomu všemu podvědomě stále věří?

 

Svým způsobem se mu ulevilo, když se nakonec ukázalo, že ty sny pocházely od Brumbála. Znamenalo to, že se jich nemusí obávat a mít k nim odpor. Jakoby mu Brumbál dal dar, že je mohl vidět. A teď o nich mohl i sám snít.

 

To však neznamená, že se s tím srovnal. Věděl, že bude potřebovat čas.

 

Po chvíli si povzdechl a vstal. Zamířil do hlavního pokoje. Zlepšila se mu nálada, když si všiml stolu s prostřenou snídaní. Snape si zřejmě předešlý den všiml, co má nejraději.

 

„Dobré ráno, pane Pottere.“

 

Harry se usmál, a posadil se. „Měl jsem sen,“ přiznal, když se natáhl pro tác. Snape se na něj ostře podíval. „Ano?“ vyzval ho vážným tónem.

 

„Ne vizi nebo noční můru, jen… normální sen. Ani jsem nevěřil, že někdy budu takové ještě mít,“ řekl tiše.

 

„Žádná noční můra, ale ani šťastný sen?“ zeptal Snape po chvíli.

 

Harry pokrčil rameny. „Byl jsem znovu s mými rodiči a Siriusem. Ale tentokrát jsem věděl, že je to sen. Oni… bylo to, jakoby se se mnou chtěli rozloučit.“

 

Snape zaujal své místo naproti Harrymu. „Vím, že je to… pro vás těžké,“ řekl. „Nejsem si jistý, jak bych vám s tím mohl pomoci, ale pokud budete chtít, jsem tu.“

 

„Díky,“ odpověděl jemně Harry. Cenil si té nabídky víc než byl schopen vyjádřit slovy. Bylo patrné, že Snape na to není zvyklý. Harry měl pocit, že je třeba odlehčit náladu. „Bylo to pro vás těžké?“ zeptal se a na tváři se mu objevil úsměv.

 

Snape se na něj úkosem podíval, zatímco zvednul svou skleničku. „Nemáte ani tušení,“ odpověděl suše, než se napil džusu.

 

Harry se usmál a podal si svou sklenku. Chvíli jedli v tichosti, než Harry znovu vzhlédnul. Sklousl si ret.

 

Snape si toho všiml. „Chcete se na něco zeptat?“

 

„Pořád mě nenávidíte?“ zeptal se náhle Harry.

 

Snape byl zjevně překvapený jeho otázkou. Ale když promluvil, byl jeho hlas opět kontrolovaný. „Ne.“

 

„Ale nenáviděl jste mě, že ano?“ dožadoval se Harry, aniž věděl proč.

 

Snape opatrně odpověděl: „Nesnášel jsem osobu, kterou jsem si myslel,  že jste.“

 

Harrymu chvíli trvalo, než to pochopil. „Takže… teď o mě přemýšlíte jinak?“

„Myslím, že jsem přeceňoval aroganci, kterou, jak jsem předpokládal, vám přinesla sláva.“

 

Harry si začínal myslet, že Snape vybírá tyhle fráze jen proto, aby ho donutil přemýšlet, než odpoví. A fungovalo to. Po chvíli lehce potřásl hlavou, „No… ve skutečnosti jsem nevěděl, jak se se slávou vyrovnat. Když jsem  vás poprvé potkal, věděl jsem asi měsíc, že jsem slavný. A i když se mi to někdy zamlouvalo, většinou si jen přál, abych známý nebyl.“ Na chvíli se odmlčel a poté tiše dodal, „Dal bych cokoli za to, abych měl při sobě někoho, kdo by se o mě staral, když jsem vyrůstal.“

 

„Ještě stále vyrůstáte, pane Pottere,“ řekl Snape potichu.

 

Ten tón, jakým to řekl, dal Harrymu odvahu vyhrknout, „Předpokládám, že byste mi nemohl říkat Harry?“

 

Snape se na něj úkosem podíval a mírně naklonil hlavu. „Harry,“ řekl pomalu, jako by to slovo pocházelo z nějakého cizího jazyka.

 

Harry se neubránil vyprsknutí smíchu. Dal si ruku před pusu, když se na něj Snape podíval. „To je skvělý,“ podařilo se mu říct s vážnou tváří. „Možná na tom můžeme zapracovat?“

 

„Možná,“ řekl Snape a přimhouřil oči. „Můžeme na tom pracovat po školním trestu, který jste si společně s panem Weasleym vysloužil za zavrženíhodný příklad přípravy lektvaru.“

 

Harry se snažil potlačit potřebu se proti tomu ohradit - ale ne dostatečně silně. „Myslel jsem, že jste jen žertoval.“

 

Snape pozvedl obočí. „Připadám vám snad jako šprýmař, pane… Harry?“

 

Harry znovu musel skrýt smích, než se začal opět zabývat jídlem, aniž by odpověděl.

 

Během jídla se Harry občas podíval na toho muže. Muže, kterého tak dlouho nenáviděl; muže, který se teď stával jeho spásou.

 

Nemohlo se to rovnat těm snům. Ale ty nebyly skutečné. Takový život nemohl mít.

 

Možná by si mohl zvyknout na tuto novou realitu.

 

Konec

 

---------------------------------------------------------------

 

Jsem ráda, že jste dočetli až sem - patrně se Vám povídka od Perse líbila a zaujala Vás stejně jako mě - pokud ne, tak jste dobří, že jste se zatnutými zuby vydrželi až do konce J Jen doufám, že prožitek z děje příliš nekazil můj lehce kostrbatý (snad se časem zlepším) překlad.

Momentálně si dávám menší překladatelské prázdniny - budu opět hledat nějaký zajímavý příběh. Mám několik rozečtených povídek, mezi nimi i Solitary confinement - ta zatím vypadá poměrně slibně - docela krátká, se zajímavou zápletkou, … no uvidíme.

V každém případě děkuji za Vaši přízeň i komentáře, vážím si toho.

Poslední komentáře
02.01.2012 11:06:40: Krásná povídka, Brumbál se zas jednou předvedl, ale aspoň to vedlo k tomu, že mohl mít aspoň "rodinu...
10.03.2011 20:36:45: krásna poviedka a nehorázne ďakujem za preklad, bol výborný!! smiley všimla som si, že autor začal pí...
09.09.2010 00:08:28: hezounká povídka... že v tom měl prsty brumby mě teda fakt překvapilo... smiley sny versu realita, byl...
13.07.2010 16:28:12: To je krásné. Moc se mi líbil ten kontrast snů proti realitě, která se zdá obtížná a neradostná, až ...