Gerylla01

Where your mother’s blood dwells

Část 4.

další část, tentokráte věnována všem, kteří čtou, tj. čtenářům :-)
-----------------------------------------------------------------------------

„Nedávali mi vodu. Byl jsem tak žíznivý…a byla zima, vně i uvnitř… Voldemort“ od Snapea zaznělo odfrknutí, ale Harry na to nedbal, „mě nechal hlídat mozkomory. Viděl jsem umírat své rodiče, Cedrika, Siriuse… Proklínali mě, a ..“ Harry potřásl hlavou. „To víte, ne snad?“

 

Harry pozvedl hlavu a jejich oči se setkaly. Snape pomalu přikývl.

 

„Myslím, že vím,“ řekl ten muž. Harry se zhluboka nadechl a ještě tišeji pokračoval-

 

„Mučili mě. Fyzicky. Každý den. A kvůli mozkomorům jsem to prožíval stále znovu a znovu. Po několika dnech jsem byl úplně vyřízený. Nemohl jsem cítit strach, jen bolest. Už jsem nechtěl žít. Vzdal jsem to. Pak jste přišel vy a zachránil mě – znovu.“

 

„Já…“

 

„Ne, profesore. Já vám dlužím omluvu. Zachránil jste mi život v prvním ročníku a já vám nikdy nepoděkoval.  Mimochodem, neudělal jste to kvůli mému otci, že ne?“

 

Snape natáhl ruku a neuměle se dotkl Harryho ramene.

 

„Ne. Udělal jsem to kvůli tobě. Kvůli mému otci a tvé matce. Ty jsem zachránit nedokázal.“

 

Snape se zadíval z okna. „Myslím, že jsem nějak chtěl kompenzovat svou nenávist.“

 

„Stejně jsem vás nenáviděl.“

 

„Protože jsem k tomu dal důvod. Jak jsem řekl, já jsem jediný, kdo je vinen.“

 

Harry se trochu pousmál.

 

„Pane, nemyslete si, že se celý svět točí jen kolem vás.“

 

Na Snapeově tváři se objevil záblesk úšklebku.

 

„Pottere…“

 

„Věří vám Brumbál kvůli tomu, že jste můj strýc?“ zeptal se náhle Harry.

 

„Er… ne přesně. Ale je to jeden z důvodů.“ Snape se podíval Harrymu do tváře. „Chránil jsem Petunii a tvé rodiče ještě než jsem změnil strany. Od toho okamžiku jsem v přítomnosti Temného pána nebyl v bezpečí. Věděl, že jeden z jeho služebníků pracuje proti němu a docela dobře ovládal nitropyt. Potřeboval jsem se naučit nitrobranu, abych se před ním dokázal chránit. Měl jsem jen jednu možnost: jít  za Brumbálem a požádat ho o pomoc. Na oplátku chtěl, abych se stal jeho špehem. Souhlasil jsem.“

 

Dlouho se na sebe dívali.

 

„Je škoda, že jsem vás neznal dříve,“ řekl Harry nakonec.

 

„To samé mohu říct já,“ zamumlal Snape a vstal. „Pojď, Pottere. Musíš se vrátit do nemocničního křídla. Potřebuješ odpočívat.“

 

Harry ho bez protestů následoval. Zatímco mlčky šli směrem k ošetřovně, Harry toho muže kradmo pozoroval. Může mu po těch všech zraňujících slovech a sarkastických úšklebcích věřit? Je to opět jen nějaká hra, nebo to je něco víc? Ale proč, proč se Snape rozhodl chovat se k němu lidsky? Proč?

 

Nevědomky vyslovil poslední otázku nahlas.

 

„Proč co?“ zastavil se Snape a otočil se k němu.

 

„Proč se najednou tak staráte?“ zeptal se Harry zmateně a trochu naštvaně. „Proč? Pořád mě nemáte rád, ne snad?“

 

Snape sevřel rty do tenké linky, ale Harry nemohl odhadnout, co se mu honí hlavou. Chvíli si myslel, že se Snape ušklíbne nebo na něj začně řvát jako obvykle, ale nic z toho se nestalo. Místo toho Snape sklonil hlavu a zašeptal-

 

„Protože já jsem odpovědný za všechno co jsi musel vytrpět.“

 

„Blbost!“ vyštěkl Harry. „Řekl jsem, že...“

 

„Ať jsi mi řekl cokoli, Pottere, já přesně vím, co jsem udělal a co mám udělat,“ poprvé za poslední dny Snape vypadal roztrpčeně. „Dlužím ti to!“

 

„Ale proč si myslíte, že žít s někým, kdo mě nemá rád, bude v něčem dobré?“ Harry zuřivě dupnul.

 

„Není pravda, že tě nemám rád.“

 

„No, měl jsem říct ‘někým, kdo mě nesnáší‘, že?“

 

„A určitě není pravda, že tě nesnáším,“ řekl muž rozhodně. Když se na něj Harry ostře podíval, rychle dodal. „Už ne.“

 

Harry zkřížil ruce na hrudi.

 

„Co ta náhlá změna? Vidět mě úplně poníženého vás uspokojilo dost, než abyste chtěl něco víc? Nebo co? Litujete mě? Nebo jste našel své svědomí?“ nemohl si pomoct, ale poslední otázky už křičel.

 

„NE!“ vykřikl Snape. „Ne,“ zopakoval klidněji. „Nevím proč,“ zamumlal. „Když jsem zaslechl, že jsi byl unesen, náhle jsem si ostře a zřetelně uvědomil vše, co jsem ti kdy udělal. Viděl jsem všechnu mou hloupost a nedospělé chování a pochopil jsem, jaký jsem byl nezodpovědný idiot. Ale vypadalo to, že je příliš pozdě. Měl jsem strach, že zemřeš dřív, než se ti budu moci omluvit, bez toho být... Nevím, co to bylo. Vina? Ano, ale nejen ta. Strach z možné ztráty posledního člena mé rodiny? Možná. Já... opravdu nevím. Chtěl jsem a stále chci se omluvit za to, co jsem udělal.“

 

Harry přikývl. Pokračovali v chůzi.

 

„Děkuji,“ řekl Harry, když se dostali ke vstupním dveřím.

 

„Za co?“ Snape pozvedl obočí.

 

„Že jste mi to řekl.“

 

Po tomto rozhovoru na něj Snape už nenaléhal, aby se k němu nastěhoval. Pravděpodobně o tom řekl řediteli, protože ho i on nechal na pokoji, za což byl Harry nesmírně vděčný.

 

Potřeboval čas na rozmyšlenou.

 

Nebyl si už tak jistý, že nechce žít se Snapeem.

Snape – je jeho příbuzný. Šokující odhalení, ale nyní to už dávalo smysl. Harry se mnohokrát ptal sám sebe, co by udělal na Snapeově místě. Mohl by mít rád potomky Draca Malfoye nebo například dceru Dudleyho? Nedokázal si odpovědět. Ale byl si docela jistý, že by to bylo spíše ‘ne‘ než ‘ano‘. Zvláště kdyby ten kluk vypadal jako Malfoy. A s  Dudleyho očima... Harry se zhnuseně otřásl.

 

Docela si dokázal představit Snapeovy dřívější pocity.

 

Ale to jeho současnou situaci neulehčilo. Mohl by být pro Snapea něčím víc než pochodující připomínka? Mohl by ten muž překonat své vzpomínky, aby viděl prostě jen Harryho, ne syna Jamese Pottera nebo vnuka Perseuse Evanse?

 

„Vždycky budu jako můj otec. A pořád budu mít matčiny oči,“ řekl jednou Snapeovi, který tím prohlášením vypadal trochu překvapený.

 

„Já vím. Proč?“

 

„Proč byste chtěl vídat můj obličej i mimo školu?“ zeptal se Harry. „Proč chcete čelit vzpomínkách, které ve vás vyvolávám?“

 

Snape si promnul spánky.

 

„Obávám se, že teď mi připomínáš jiné vzpomínky, než ty, které máš na mysli.“

 

Harry se na něj tázavě podíval.

 

„Když se na tebe podívám, vzpomenu si na mé chování k tobě a jeho důsledky. Málem jsi zemřel. Ty ostatní vzpomínky jsou... už příliš staré. Nejsi jako tvůj otec. Jsi mnohem více jako tvá matka, a ona nebyla zodpovědná za to, že mě můj otec neměl rád. Bezdůvodně jsem ji nenáviděl. A to bylo špatné.“

 

Oba ztichli.

 

„Aha,“ řekl po chvíli Harry.

 

Poslední komentáře
24.07.2013 19:57:46: Now if only the powers that be will listen. http://termpaperwriter.org/research_paper
14.02.2013 22:27:05: Juicy and very badly written! I love these unusual items! thanks a lot!!!
27.03.2010 23:37:34: Díksmiley${1}
02.02.2009 20:22:54: gerylla - přiznávám, že už nevím, jak tě pochválit... jedním slovem - skvělé smiley${1}