Gerylla01

Fool if you think it's over

Kapitola 8.

Minulá kapitola byla méně "akční", takže pro ty, kterým se líbí více dějové scény, přidávám v rychlejším intervalu tuto kapitolu.
-----------------------------------------------------------------------------

Harry se cítil o dost lépe. Jako by z jeho srdce, mysli, hrudi... byla sňata nějaká velká tíha: opět mohl dýchat, mohl cítit, ne jen vnímat, ale opravdu cítit a nejen bolest, ale i žal, smutek, strach... Vše to znovu cítil. A Snape ho v tom nenechal samotného. Ten muž vypadal jinak. Nějak méně temný, bez krutosti, nějak méně – odporný. Ano, Harry ho viděl určitě jinak, když z něj zmizel poslední cár vzájemné nenávisti: před ním byl jen muž, ne nijak zvlášť pohledný, ale bez přídomku krutosti a špatnosti. Velký podíl na tom měl i nedostatek obvyklých úšklebků.

 

A nyní měl Harry možnost prohlédnout si svého bývalého učitele důkladně, mohl vidět podobnost v rysech tváře Heather a jejího strýce. Ty samé rty, stejné obočí, křivky brady. Byl by jeho syn stejný jako Snape? Nemohl si být jistý. Viděl to dítě pouze jednou, a neodvážil se pořádně si ho prohlédnout. Události toho odpoledne byly příliš rozmazané a bolestné. Malý chlapec odešel dříve, než vůbec začal žít. Jeho syn. Jeho mrtvý syn.

 

Na Brumbála byl teď naštvaný víc než kdy předtím. Jeho zpověď učinila vše náhle mnohem reálnější; příbuznost Heather ke Snapeovi jen tento pocit posílila. Heather byla více než osoba v jeho mysli, byla také členem větší rodiny... Větší rodiny, která teď už vymřela.

 

Snape byl pozůstalý velké rodiny, stejně jako on sám. Oh, ne, on nebyl sám: jeho teta, strýc a Dudley (právě rozvedený) stále žili v Kvikálkově, naštěstí se ten šílenec nikdy nevrátil zničit jejich malé mudlovské přístřeší. Harry je neviděl od posledního léta mezi šestým a sedmým ročníkem. Ne že by je snad postrádal.

 

Ale přesto mu chyběla rodina, nějaký domov, který kdysi na pár měsíců měl.

 

„Nemyslím, že dnes můžeme dojet do Lavertonu,“ prolomil Snape dlouhé a klidné ticho. „Zdrželi jsme se  téhle hospodě moc dlouho.“

 

„Žádný problém,“ zamumlal Harry a protáhl se.

 

„Měli bychom jet další tři hodiny, ale necítím se na to. Bolí mě záda a nemůžu udržet otevřené oči.“

 

„Pak tedy zastavíme.“

 

„Na příští benzínce,“ zívnul Snape.

 

„Beztak mám hlad. Nesnáším spaní v autě. Nemůžu spát normálně a když se probudím, jsem více unavený než předtím.“

 

„Stejně jako já,“ povzdychnul si Snape. „Ale to je nejlepší způsob jak nebýt lehce vysledovatelný.“

 

„Já vím. Stejně to byl můj nápad.“

 

„Taky pravda.“

 

Mluvili ještě několik minut a Harry si opravdu užíval ten nedostatek nenávisti a opovržení v jejich malém hašteření. Bylo to osvěžující.

 

„Nejhorší je, že mám čisté oblečení v kufru a nedostanu se k němu...“ zamumlal Snape, když Harry zmínil myšlenku o sprše, normální posteli a čistém oblečení.

 

„Oh, v Sydney, předpokládám.“

 

„Ne, v mé kapse,“ zamračil se Snape. „Zmenšené. A vše, co potřebuji je nějaká hůlka...“

 

Harry se zazubil. „To musí být k vzteku..“

 

„To je.“ Snape vytáhl malou krabičku a Harry se zachechtal.

 

„Pěkné.“

 

Snape si odfrkl. „Spratek... Jestli tahle válka skončí, budu spát týden, po dobré koupeli, v normální posteli, a pokud možno ne sám...“

 

„Buď spánek nebo ne sám,“ poznamenal Harry vesele. „Nemyslím si, že můžeš dělat tyhle dvě věci najednou....“

 

„Dobře. Prvně koupel. Potom spánek. A poté...“

 

„Jsi starý mládenec, ne snad?“ Harry se na Snapea zvědavě podíval.

 

„Samozřejmě. Jsem a vždy budu,“ odpověděl věcným tónem. „Nejsem takový ten citlivý typ. Nesnáším romantiku a takové nesmysly. Dávám přednost posezení v mé knihovně před povídáním si s hloupými ženami nebo sháněním se po dětech..“ znechuceně se otřásl. „Oh, a dám výpověď. To bude první, ještě před tou sprchou a postelí. Výpověď.“

 

„Nesnášíš učení.“

 

„Podceňování je hrozná věc, pane Pottere.“

 

„Ale teď neučíš!“

 

„Protože si ředitel myslel, že důležitější než výuka Lektvarů je najít tě. Oh, a jsem na dovolené. Někteří studenti z mé koleje se mě jako zrádce pokusili otrávit.“

 

„Otrávit tebe?“ Harry se na něj pobaveně podíval. „To mysleli vážně?“

 

Snape se ušklíbl. „Samozřejmě že ne. Lehce jsem mohl cítit kyanid ve svém kafi. Hloupí spratci.“

 

„A co budeš dělat potom?“

 

„Po čem?“

 

„Po podání výpovědi, koupání, spaní, sexu... a pak?“

 

„Ještě nevím. Napíšu nějakou normální učebnici Obrany. A možná i lepší učebnici Lektvarů. A co ty?“

 

„Nemyslím, že bych žil tak dlouho.“

 

Opět nastalo ticho, které vydrželo až do zastávky u příští benzínové stanice. Tentokrát šli oba pro pití a jídlo. Po chvíli Snape zamířil na toaletu. Harry zůstal sám, přemýšlejíc o posledních dnech, když ucítil něco jako prst nebo tyčku, která se přitiskla na jeho záda. Strnul. To nebyl Severus, ze svého místa totiž viděl na dveře na toaletu. Ale když se chtěl otočit, někdo zpoza něho mu zašeptal do ucha, „Ani hnout, pane Poultere.“

 

Objevil se před ním druhý muž, vysoký, s širokými rameny v oranžovo černém hábitu. Harrymu zaskočil sendvič. Kouzelníci, zde, v mudlovském obchodě na čerpací stanici, a bez maskování? Zešíleli?

 

„Co tady děláte?“ zeptal se, jakmile vykašlal špatně polknuté sousto.

 

„Hledáme vás, pane Poultere. Jsme členy australské ministerské skupiny bystrozorů. Jste zatčen. Jste podezřelý z vraždy jistého Antonina Dolohova...“

 

„Oh, tak to byl on!“ usmál se potěšeně Harry. „Dopadl dobře, zkurvysyn. Ačkoli jsem to nebyl já, kdo ho zabil,“ řekl neformálně. „Udělal to jeden z jeho kolegů smrtijedů. Jistě jste viděli znamení zla na jeho levém předloktí?“

 

„Ne, neměl žádnou značku nebo cokoliv jiného na předloktí, pane Poultere. Naopak nám bylo oznámeno, že vy jste podezřelý z členství v té skupině...“

 

Harry se ušklíbl. „Zdá se, že Voldemort má stále své lidi na ministerstvu.“ Bystrozoři sebou při zmínce Voldemortova jména trhli, všiml si Harry se zvráceným potěšením. Pomalu vytáhl levý rukáv své bundy, ukazujíc bystrozorům svou nepoznačenou kůži. „Nejsem jeho stoupenec a nikdy nebudu.“

 

„Takže jste opravdu kouzelník!“ řekl muž za ním triumfálně.

 

„Samozřejmě,“ pokrčil rameny Harry.

 

„Pak vás musíme zatknout, dokud...“

 

Harry začal být znechucený. „Ach, ne. Nebudu zatčen,“ a naklonil se blíže k muži, který stál před ním. Koutkem oka viděl, že dveře od toalety se tiše otevřely. „Mohu vám ukázat, že to nejsem já, koho chcete. Pojďte blíž.“ Muž za ním se neklidně pohnul. Zřejmě byl také zvědavý. Harry s úšklebkem opatrně stáhnul kousek falešné kůže ze svého čela a odhrnul si dlouhé vlasy. Bystrozora, který mu stál tváří v tvář, to málem položilo.

 

„Vy...“ koktal. „Vy...“

 

Harry cítil, jak tlak na jeho záda ustal a druhý muž ho obešel, aby se podíval na to, co uhranulo jeho kamaráda. Když spatřil jizvu ve tvaru blesku, údivem se mu rozšířily oči. Ale jen na chvilku, než ho Harry praštil do tváře. V té samé chvíli Severus složil druhého muže. Oba se narovnali s hůlkou v ruce.

 

„Myslím, že bys měl Obliviate obsluhu stanice. Vypadá trochu šokovaně.“

 

Snape přikývl a máchnutím hůlky změnil šokovaný výraz muže na zmatený. Harry a Snape rychle vytáhli ty dva bystrozory ven. Jakmile byli venku, podívali se na sebe.

 

„A teď?“ zeptal se Snape.

 

„Řekl jsi, že máš s sebou kufr. Máš nějaké veritasérum?“

 

„Samozřejmě,“ vyštěkl Snape. Jak by mohl cestovat bez veritaséra. „Ale ne tady. Pojďme na nějaké klidnější místo. Nechci být chycen, že jsem podal ministerským bystrozorům poněkud nezákonné sérum.“

 

Naložili oba bystrozory do auta a jeli několik mil od čerpací stanice.

 

„Zakouzli na tohohle muže,“ mávnul Harry na jednoho z nich. „A toho probuď,“ ukázal na druhého.

 

Snape vypadal rozzlobeně.

 

„Ty máš taky hůlku, Pottere.“

 

„Nemám náladu na Voldemorta, Snape,“ odpověděl. Snape pochopil a zakouzlil zmíněná kouzla na ty muže. Poté, co zvětšil kufr, vytáhl malou lahvičku naplněnou čirou tekutinou. Tři kapky podal probuzenému bystrozorovi na jazyk.

 

„Můžeš začít,“ kývl na Harryho.

 

„Jsi ministerský činitel?“ Harry se naklonil blíž k muži.

 

„Ano, bystrozor O’Leagh z australské skupiny ministerských bystrozorů.“

 

„Jsi stoupenec Temného pána?“

 

„Ne.“

 

Oba muži úlevně vydechli.

 

„Koho hledáte?“

 

„Jamese Poultera ze Sydney.“

 

„Proč?“

 

„Je podezřelý z vraždy a účasti v organizaci Vy-víte-koho.“

 

„Kdo vám dal tuto informaci?“

 

„Obdrželi jsme ji od britského Ministerstva kouzel.“

 

„Úžasné,“ zamumlal Snape.

 

„Jak jste se dozvěděli o mé poloze?“

 

„Dostali jsme anonymní telefonát; byl jste viděn v místním hostinci před pěti hodinami. Vzhledem k tomu, že jste považován za nebezpečného kouzelníka, nás ministerstvo poslalo místo mudlovské policie.“

 

„Pět hodin,“ Harry se otočil na Snapea. „To znamená, že tu brzy mohou být.“

 

„Nerozumím jedné věci, Severusi,“ vstal nakonec Harry. „Neviděli znamení zla na Dolohově předloktí.“

 

„Oh, tak to je jednoduché,“ přikývl roztržitě Snape. „Znamení zmizí v okamžiku smrti, buď smrtijeda nebo Temného pána. Vzpomínáš na Bartyho Skrka? Mohl to být důkaz na podporu ředitelovy pravdy, ale Skrkovou smrtí – i když to nebyla úplná smrti jako před lety ta Temného pána – se to znamení ztratilo. To byl hlavní důvod, proč smrtijedi nemohli být polapeni po první válce. Neexistoval žádný důkaz.“

 

„Aha,“ přikývl Harry. „A co Znamení zla nad mým domem? Viděli ho mudlové?“

 

„Ne. Jen kouzelníci mohou vidět tato kouzla. Pro mudly to vypadá jako nějaká zábavní pyrotechnika.“ Snape se ohnul ke svému kufru a vytáhl jinou lahvičku.

 

„Co je to?“

 

„Mnoholičný lektvar,“ povzdechl si. „Proměníme se do podoby těchto bystrozorů a přemístíme se pryč, dřív než sem dorazí Temný pán.“

 

„Pokud se přemístím, ucítí mou magii...“

 

„Ne. Mnoholičný lektvar ti dá magický podpis jiné osoby.“

 

„To jsem nevěděl.“

 

„Očividně jsi v sedmém ročníku nedával pozor.“

 

„Ignorování a šikana od učitele vyžadovala všechnu mou pozornost.“

 

Snape otevřel ústa, aby něco nehezkého řekl, ale pak je zase zavřel. Po chvilce, kdy se uklidnil, řekl. „Dobře. Jdeme na to.“

 

Zanedlouho se Snapeova známá postava změnila ve vysokého, ramenatého, hnědovlasého mladého muže, zatímco Harry se stal jeho starším, mírně břichatým kolegou s pískově žlutými vlasy.

 

„Vrátíme se zpět do Sydney, pronajmeme si pokoj, vyspíme se, a zítra se rozhodneme co dál dělat,“ řekl Snape po přeměně.

 

„Proč ne Perth?“

 

„Protože jsem tam nikdy nebyl. Nemůžu se tam přemístit.“

 

„Jasně.“

 

Strčili ty dva muže v bezvědomí do auta a v příštím okamžiku už nebyli.

 

Když dorazili do svého pokoje, mohl si Snape všimnout, že je Harry na konci svých sil. Nebylo to až tak překvapivé. Jejich krátká noc v Sydney, několik přespání v autě, den naplněný bolestnou diskuzí a neočekávané objevení ministerských bystrozorů by vyčerpalo kohokoli.

 

Přesto nenechal Pottera jít spát bez sprchy a večeře. Když se ještě stále dlouhé havraní vlasy jeho dřívějšího nepřítele konečně dotkly polštáře, okamžitě usnul.

 

Snape, naopak, si po večeři dopřál dlouhou koupel, a přemýšlel o jejich možnostech v dané situaci. Jeho racionální mysl navrhovala vrátit se zpět do Británie a bojovat v poslední bitvě po boku Řádu. Ale věděl, že Potter nikdy nebude souhlasit, a jeho srdce protestovalo proti myšlence učinit rozhodnutí bez toho, aby se ho předtím zeptal.

 

S největší pravděpodobností je jeho bývalý pán tady, na tomto kontinentě, spolu s většinou z nejužšího kruhu, ale určitě ne se všemi. Dvacet lidí, ale ne o mnoho více, protože by to bylo příliš podezřelé.

 

Ale oni byli jen dva. Oni byli desetkrát početnější. Pokud ho ovšem Potter nechá bojovat. Chlapec, ne, mladý muž si nejspíše chtěl hrát na hrdinu sám. A stále byl bezradný, jak provést úkol, který před ním leží. Ta stará čarodějnice předpověděla, že Harry je schopný porazit Temného pána, ale zapomněla zmínit, jak by to přesně měl udělat. Nehledě na to, že Harry tu neměl svou hůlku, a cizí hůlka by ve vypjaté situaci mohla snadno selhat.

 

Byl hluboce zamyšlen, když ho vylekal tichý výkřik. Popadl hůlku, kterou u sebe celou dobu měl, zabalil si ručník kolem pasu a opatrně vyhlédl ven.

 

Nic. Místnost byla prázdná, jen Potter křičel ze spaní.

 

Vzpomínajíc si, že si Potter před spaním nepročistil mysl, šel k Potterově posteli a zatřásl jím.

 

„Pottere, vzbuď se!“

 

Křik náhle ustal, jak jeho společník otevřel oči.

 

„Co?“

 

„Nepročistil sis mysl,“ řekl netrpělivě.

 

„Má mysl je vždy čistá/,“ řekl ten spratek a chtěl znovu usnout, ale Snape ho nenechal.

 

„Ne! Pottere, nejdřív si pročisti mysl!“ vyštěkl a snažil se znít autoritativně, ale to, že na sobě měl jen ručník, nějak snižovalo účinek.

 

„Už to není třeba,“ zamumlal Harry. „Uzavírání mysli se pro mě stalo dávno přirozenou věcí.“

 

Snape zúžil oči a ukázal na něj hůlkou. „Uvidíme. Legillimens!“

 

Chlapec ani neotevřel oči, a přesto byl Snape odražen. Rezignovaně se vrátil zpět do vany. Musel uvažovat o této nejnovější informaci. Potter se naučil bránit svou mysl. Věděl také jak jinou napadnout?

 

Voda byla stále příjemně teplá, ale přesto do vany pustil ještě více teplé vody, předtím, než do ní opět vklouzl.

 

Měl by se zeptat Pottera na jeho mimoškolní výuku Nitrobrany. Byl si jistý, že chlapce nenaučil víc než obranné techniky.

 

Ale jestli Potter věděl, jak zaútočit...

 

Pokud mu Potter dost věří...

 

Pokud by byl Potter schopný překonat svou pomstu a použít sílu, která mu byla dána...

 

Pak by nepotřebovali nic jiného, než trochu štěstí. A konečně by mohli být volní.

 

Snape se potopil ještě hlouběji do vany. Ten chlapec pro sebe neviděl žádnou budoucnost; to byl další problém. Bylo třeba dát Potterovi nějakou vizi budoucnosti, aby byl schopný vyhrát. Snape si ještě více poraženě povzdechl. Musí dát budoucnost Potterovi, ne, ne Potterovi, ale Harrymu, Harrymu, manželovi Heather, mladému muži s tragickou minulostí. Musí mu dát vizi lepší budoucnosti, něco... něco kvůli čemu žít.

 

Snape si povzdychl. To bude nejtěžší úkol jeho života. Jemu a radit! Směšné. Ale musí to udělat, a nejen kvůli Temnému pánovi, kouzelnickému světu a jiným nesmyslům. Musí to udělat pro svou sestru a svou neteř, pro dvě osoby, které měl ve svém ubohém životě nejvíce rád. Dlužil jim to.

 

Tento dluh byl tak odlišný od toho, jež dluží Brumbálovi. Tenhle byl světlo a nějak prospěšný, nejsprávnější věc, kterou měl kdy udělat.

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
23.09.2018 17:12:27: Jakou naději do budoucnosti může Snape slíbit? udělá z Pottera novou hvězdu? Literární bestceler? ...
31.01.2009 19:16:04: tak teď jsem teda taky zvědavá, jak to dopadne a co Severus vymyslel... Díky za překlad
28.09.2008 16:01:03: Som fakt zvedavá ako to dopadne. Preklad fantastický. Ďakujem.
22.09.2008 16:45:21: A je tu další :-) Slash byste v téhle povídce hledali horko těžko, žádný tu totiž není ;-) Ne že by...