Gerylla01

Where your mother’s blood dwells

Část 1.

Tahle povídka je taková delší jednorázovka (asi 24 stran).
Překvapilo mě, že je tu dost velká návštěvnost, i když se zrovna nic neděje. Přidávám alespoň část překladu, abyste neodcházeli "s prázdnou" :-) Další části budou následovat brzy.

-----------------------------------------------------------------------------

Where your mother’s blood dwells

Kde přebývá krev tvé matky (lepší překlad mě nenapadl, takže radši používám originální název)

 

Harry nevěděl kolik času uplynulo od toho osudného dne, kdy se vzbudil a uviděl poměrně početnou skupinu smrtijedů, kteří stáli kolem jeho postele s hůlkou v ruce – všichni na něj nelítostně mířili. Byl ztracen v čase i prostoru, byl někde mimo tento svět, mimo reálný svět, mimo svět živých lidí: mimo svět slunce, tepla, smíchu a naděje. Ztráta naděje byla ta nejvážnější věc, která se mu kdy stala. Cítil se už mrtvý a nevěděl, zda tento pocit přijmout nebo proti němu bojovat.

 

Umíral v temné propasti smrti, bez oblečení, jídla, jen s minimem vody, bit a týrán všemi způsoby, den ode dne. Vzal se.

 

Vzdal to.

 

Proč by měl vlastně bojovat? Sirius byl mrtvý a rodina jeho matky ho jednou provždy vyhnala. Neměl kam jít. Na tomto světě mu nezůstala žádná záštita. Brumbál, poté co tolikrát chyboval, když nechal Harryho vrátit se k Dursleyům, kteří se ho nadobro zbavili.

 

'Dokud to místo, kde přebývá krev tvé matky, můžeš nazývat domovem, Voldemort se k tobě nedostane... ' Tohle řekl Brumbál na konci minulého roku, po Siriově... ale na tom teď nezáleží. Brumbál udělal svou poslední chybu, když nerozpoznal silnou nenávist a vztek jeho tak-zvané rodiny, což nakonec způsobilo tuto situaci: Harry ve Voldemortově zajetí, čekajíc až ho Temný pán zabije.

 

To by byla ta nejlepší možnost, pomyslel si Harry hořce. Neměl rodinu, žádnou pomoc, a už nechtěl Brumbálovu péči. Ve skutečnosti toho starého blázna nechtěl nikdy vidět. Brumbál vždy chtěl, aby přežil. 'Má priorita je udržet tě naživu.' Mělo jeho přežití cenu? Nenáviděl svůj život. Přežití, být naživu nebylo tak důležité jako být milován – i jen na krátkou chvíli...

 

Stočil se do klubíčka a brečel bez slz.

 

Nenáviděl Brumbála. A jak šel čas, uvědomil si, že Brumbála nenávidí mnohem více než nenáviděl Snapea nebo Malfoye. Tuto nenávist překonala jen ta, kterou cítil  k Temnému pánovi. Pro ředitele nebyl nic, jen část jeho skládačky, jen pěšákem v šachu války, a jakkoli silně prohlašoval, že se o Harryho stará, chlapec si nemohl pomoci, ale musel se nad tím výrokem ušklíbnout. Starat se – to by mělo znamenat více než jen 'udržet naživu', ne snad?

 

Samozřejmě, Voldemort byl prvním, kdo si všiml, že on, Harry, už nemůže Zobí ulici 4 nazývat svým domovem, že ochranná kouzla padla, a ta žalostná náhražka kouzelníka, Mundungus Fletcher, teď pravděpodobně někde ležel mrtvý blízko jeho bývalého domova, možná pod autem. Nebo spíš tam vůbec nebyl, a prodával někde venku ukradené kotlíky. Dokonce i paní Figgová by byla lepším strážcem než ten idiot, ale na tom teď nezáleželo.

 

Může zemřít. Díky bohu, může zahynout bolestí, bitím a kletbami, ale beze strachu, protože strach ho opustil někde cestou... A Harry právě teď pochopil, že strach je důležitou částí života, a beze strachu by byl život neúnosný, že beze strachu už je mrtvý, žijící mrtvola. Voldemort zřejmě ještě neznal přesné znění proroctví, protože kdyby ho znal, byl Harry již zabit. Čas od času si Harry pohrával s myšlenkou, že by mu to řekl, aby ukončil tuhle ubohou a trapnou komedii nazývanou život.

 

Byla škoda, že ho Snape takhle nemohl vidět. Byl by určitě potěšený – a Harrymu nezáleželo na tom, jestli bude viděn slabý a umírající, Snape by byl potěšený. Ale Snape poslední dny (týdny?) nepřišel, a aby Harry řekl pravdu, někde uvnitř tomu byl rád. Mohl zemřít v míru bez pohledu na toho mastného, hnusného lektvarového mizeru se zažloutlými zuby.

 

Harry sám sebe proklel, jakmile se rozrazily dveře a na prahu stál Snape. My o vlku... byla to jeho myšlenka, která toho mizeru přivolala. Ale neotevřel ústa: byla vyschlá z nedostatku vody, a pomalu se srážející krev na jeho rtech je uzavřela ještě více. Pokusil se polknout, ale to byl špatný nápad: jeho bolestivý krk zkusil pohyb, který jen způsobil, že se jeho plíce zadrhly a jeho tělem otřásl bolestivý kašel. Jak kašlal, znovu přišla krev. Nemohl pohnout rukou, aby ji otřel: jeho levá ruka byla zlomená a pravou měl zachycenou pod tělem.

 

„Nějakou pěknou kletbu, Severusi. Něco velkolepého,“ Harry slyšel Voldemortův hlas a zdálo se, jako by se čas na chvíli zastavil. Snažil se připravit na úder. Ale ten nepřišel.

 

„Je při vědomí, můj pane?“ Snapeův tón postrádal svou obvyklou protivnost a ostrost; to musí být kvůli jeho pánovi, ušklíbl se Harry sám pro sebe. Dobrý sluha musí lízat boty svého pána, ne snad?

 

„Proč to chceš vědět, Severusi?“ Voldemortův tón byl jemný, ale velmi nepříjemným, slizkým způsobem, který donutil Harryho otřást se.

 

„Je trochu zbytečné plýtvat dobrou kletbou na někoho v bezvědomí, mistře,“ ten stejný, lstivý, slizký, nechutný důraz na slově ‘mistře‘. Harry teď převedl svou nenávist z Brumbála na Snapea. ‘Plýtvat dobrou kletbou ‘! Jak Harryho hněv začal prostupovat jeho hrudí, kašlání se zhoršilo.

 

„Kašle,“ poznamenal Voldemort zřejmé.

 

„To nic neznamená nic, mistře,“ řekl Snape pokorně. „Může být v bez...“

 

„Dost. Vyšli tu kletbu, hned!“

 

Harry byl na chvíli překvapený. Voldemort jistě nemohl uvěřit, že Snape hraje o čas, ne snad?

 

No, ale proč ne? Bez ohledu na jejich vzájemnou nenávist a odpor, Snape byl stále členem Řádu. Přišel aby ho zachránil? Upřímně, Snape ho nikdy dřív nechtěl zabít. Ale od té nešťastné nehody s myslánkou... Harry si nebyl jistý jak teď reagovat nebo co může očekávat. Bude lepší nedoufat. Snape ho nezachrání. Alespoň zůstane jeho nejhorší vzpomínka navždy tajemstvím...

 

„Crucio!“ vykřikl Snape a Harryho tělo se třáslo, jak čekal na úder kletby.

 

Ten ale nepřišel. Cítil mírnou, přechodnou bolest, ale nebylo to moc vážné, dokonce to ani nedosáhlo úrovně těch nejslabších kleteb v předešlých dnech. Co se Snapeovi stalo? Ten muž ho jistě nenávidí dost na to, aby na něj seslal plnohodnotný Cruciatus!

 

„Co to bylo, Severusi?“ Harry slyšel ve Voldemortově hlase překvapení. „Zaprvé jsem chtěl vidět něco velkolepého. A za druhé jsem si myslel, že jsi se už naučil jak tuto kletbu správně použít!“

 

„To ano, můj pane,“ poklonil se Snape, Harry ho zahlédl koutkem očí. Trhlo sebou, když viděl jak nechutně podřízeným způsobem se jeho učitel choval. „Ale myslím, že ten kluk potřebuje trochu ... probrat. Pravděpodobně je příliš zraněný, než aby cítil tu kletbu. Mám lektvar...“

 

„Proč tedy nepoužiješ Enervate?“ zeptal se Voldemort znuděně a vytáhl svou hůlku.

 

„Protože jste chtěl vidět něco velkolepého, můj pane,“ Snape se znovu uklonil a Harry ho najednou chtěl praštit do tváře. Slizký umaštěnec!

 

„Aha,“ pousmál se Voldemort a znovu zastrčil hůlku. „Tak to udělej!“

 

Když k němu Snape přistoupil a klekl si, snažil se od toho nenáviděného muže držet co nejdál. Ale ve skutečnosti se nemohl pohnout: jen sebou trhnul a přepadl na záda. Tento pohyb byl zjevně nejhloupější věc, kterou mohl udělat: teď Snape lehce mohl vložit ruku pod jeho záda a zvednout k jeho ústům malou lahvičku. Harry se snažil otočit hlavu, ale bolel ho krk, a jen sykl.

 

V okamžiku, kdy si Harry všiml, že ta nádobka byla zazátkovaná a úplně prázdná, Snapeovo sevření kolem jeho hrudi zesílilo, lahvička se dotkla jeho rtů a náhlé škubnutí Harrymu ukázalo, že přenášedlo funguje. Poslední věc, kterou zaslechl, byl Voldemortův vzteklý křik, který se vytratil, když se svět kolem nich rozplynul.

 

Než dorazili na místo určení, byl Harry úplně natisklý ke Snapeovi, a nemohl si pomoct aby se znechuceně neotřásl, když ucítil odér potu toho muže. Zdravý rozum mu říkal, že byl Snape nervózní z Voldemortovy přítomnosti, ale jeho nenávist to nechtěla přijmout. Ten muž byl hnusný a on se ho musel dotýkat, dokud se nerozhodne Harryho položit.

 

Alespoň s ním nepraštil do dveří když dorazili.

 

„Severusi!“ Harry slyšel ředitelův hlas, když Snape druhou rukou podepřel Harryho kolena, takže ležel v jeho náručí jako nějaké dítě. Zavrčel na protest, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. „Je naživu?“

 

„Stěží,“ vyštěkl už obvyklým chladným tónem. „a potřebuje lékařské ošetření. Okamžitě.“

 

Harry cítil, jak mužovo sevření zesílilo, když vykročil, následován ředitelem. Cítil, jak scházeli točitým schodištěm (takže je to přeneslo do Brumbálovy kanceláře, uvědomil si Harry) a prošli kolem chrliče, a skoro vrazili do Moodyho, který před stál před vstupem do kanceláře.

 

„Severusi, takže jsi našel mladého Pottera!“ řekl spokojeně. Harry svým rozmazaným pohledem viděl jeho úsměv, který na jeho tváři vypadal děsivě.

 

Snape jen kývnul a šel dál. Brumbál zastavil Moodyho a zavolal za nimi.

 

„Musíme probrat pár věci. Uvidíme se později na ošetřovně.“

 

Snape znovu kývnul, a Harry zaslechl „Pojď dovnitř, Alastore, myslím, že tohle mění docela dost věcí…“ a hlasy se pomalu strácely.

 

„Harry, jsi vzhůru?“ Harry skoro omdlel, když si uvědomil, že to byl ten mizera, kdo se ptá. Harry? Proč je proboha pro něj Harry? Jeho překvapení nebylo zřejmě příliš vidět, protože Snape pokračoval. „Pottere… Harry, slyšíš mě? Každou chvíli budeme na ošetřovně. Tam si odpočineš. Všechno bude v pořádku.“

 

Oh, obvyklá lež. Samozřejmě nebude nic v pořádku. Nic. Nikdy. Harry sebou trhnul, aby si udržel od toho muže větší vzdálenost, ale tento pohyb jen způsobil, že ho Snape k sobě přitiskl ještě více.

 

„Přežiješ,“ řekl Snape a tahle věta dala Harrymu sílu zachraptět několik slov.

 

„Nechci,“ ale jeho hlas ho zradil. Zněl mnohem víc jako usmrkané děcko, než odhodlaný muž, jak chtěl.

 

„Omlouvám se,“ náhle vyhrkl Snape, když si Harryho znovu lépe uspořádal ve svém náručí. „Je mi to tak líto. Byla to moje chyba.“

 

Ta omluva Harryho nějak zmátla.

 

Snape se omlouval? Kvůli čemu? Když už cokoli, tak jeho chycení nebyla JEHO chyba. No, Siriusova smrt, Lupinovo upálení, pět let zesměšňování a ponižování byla vina toho mizery. Ale tato situace… byla mnohem více chybou jeho tety, protože ona byla ta, kdo se ho nakonec zřekl. A jeho strýce, který se rozhodl řádně ho potrestat za poslední roky – a to i za věci, za které ve skutečnosti Harry nemohl. No, trestem nebylo nic víc než několik rázných ran do obličeje, ale ten pocit být bit a odmítnut a ponížen před Dudleym způsobil, že ztratil poslední domovské city, jaké kdy k Dudleyovic baráku měl.

 

Zatímco jeho myslí probíhaly tyto myšlenky, cítil, jak ho Snape opatrně položil na postel, a zavolal na Madam Pomfreyovou, jak byla svléknuta směšná náhražka oblečení z jeho hubeného těla. Jemný a vlhký teplý ručník se dotkl jeho kůže, aby odstranil sraženou krev, špínu, a sůl potu. O několik chvil později se další ručník připojil k tomu prvnímu, a Harry si užíval teplé dotyky, první dotyky po všech těch dnech, které mu nezpůsobily zranění a bolest.

 

„Skoro spí, Severusi. Můžeš sem přinést pyžamo, co je támhle na jiné posteli?“ Hlas Pomfreyové byl strnulý, ale teplý, stejně jako ručníky. Zavrzaly klouby, jak někdo vstal, a Harry cítil závan čistého a nově vyžehleného pyžamového kabátku, když mu ho muž přetáhl přes hlavu, a spodní část pyžama obklopila jeho zničené nohy. Byl znovu zvednut a položen na jiné lůžko.

 

„Myslím, že bychom tohle prostěradlo měli dát na praní,“ Madam Pomfreyová s nejvyšší pravděpodobností mluvila o látce, na které Harry předtím ležel, ale on se o to nestaral: někdo přes něj přetáhl lehkou, nadýchanou přikrývku a pod jeho tvář hebký polštář, do kterého se jeho hlava lehce zabořila. Schoulil se v posteli a stěží zaznamenal váhavé prsty, které se dotkly jeho obličeje a odhrnuly mu z čela pramínky vlasů, ale pak už se neudržel vzhůru...

Poslední komentáře
17.05.2018 13:58:07: Jdu číst.smiley${1}
02.07.2013 13:52:49: I love to tell you that your blog is excellent your site is good .Thanks a lot. his blog is so infor...
28.05.2013 13:11:05: I really loved reading your blog. It was very well authored and easy to understand. I also found you...
17.03.2011 22:59:43: upálený Lupin? smiley${1} celkom desivé vyhliadky.. preklad krásny! smiley${1}